{title: Jdou po mně, jdou}
{subtitle:Jaromír Nohavica}

{c:1.}
Býval jsem [D]chudý jak [G]kostelní [D]myš,
na půdě [F#m]půdy jsem [Bm]míval svou [A7]skrýš,
|: [G]pak jednou v [D]létě [A7]řek jsem si: [D]ať,
svět fackuje tě, a [G]tak mu to [D]vrať.  :|

{c:2.}
Když mi dát nechceš, já vezmu si sám,
zámek jde lehce a adresu znám,
|: zlato jak zlato, dolar či frank,
tak jsem šel na to do National Bank. :|

{start_of_chorus: R.}
Jdou po mně, [D]jdou, [G]jdou, [D]jdou,
na každém rohu ma[G]jí fotku [A7]mou,
[G]kdyby mě [D]chytli, [A7]jó, byl by [D]ring,
tma jako v pytli je v [C]celách Sing [G]Sing. [A7]Jé [D]jé
{end_of_chorus}

{c:3.}
Ve státě Iowa byl od poldů klid,
chudičká vdova mi nabídla byt,
|: jó, byla to kráska, já měl peníze,
tak začla láska jak z televize. :|

{c:4.}
Však půl roku nato řekla mi: „Dost,
tobě došlo zlato, mně trpělivost,
|: sbal svých pár švestek a běž si, kam chceš,“
tak jsem na cestě a chudý jak veš. :|

{c:5.}
Teď ve státě Utah žiju spokojen,
pípu jsem utáh a straním se žen,
|: jó, kladou mi pasti a do pastí špek,
já na ně mastím, jen ať mají vztek. :|

{c:6.}
Jdou po mně jdou, jdou, jdou,
na nočních stolcích mají fotku mou,
kdyby mě klofly, jó, byl by ring,
být pod pantoflí je hůř než v Sing Sing.