{title: Vichřice P.}
{subtitle:Nezmaři}

{c:1.}
Tady mě [G]máš, taková jsem,
tak se s tím [D]smiř a zahoď [C]ranec ilu[G]zí,
tady mě máš, tak si mě vem,
a dej si [D]pozor, možná [C]tě to zamr[G]zí.

{c:R1:}
Já nejsem [D]pláž, ale ani [Em]skála,
rodokmen [D]můj za[Am]číná vichři[G]cí,
tys ještě [D]snil, já už tu [Em]stála,
vítr [F]ve vlasech a [C]oči dychtí[G]cí.

{c:2.}
Málo mě znáš, jsem jak zlej sen,
a možná bude líp, když půjdeš o dům dál,
tak proč se ptáš, jakej byl den,
když teď je noc a já už rozepínám šál.

{c:R2:}
Už tisíc let trofeje sbírám
a sbírku mou mi bouře rozmetá,
svý tělo zničím, to nepopírám,
a svobodná duše s větrem odlétá.

{c:R1:}
Já nejsem pláž, ale ani skála ...

{c:3.}
Tak to jsem já, ty už máš strach,
tohle já poznám – koukni se mi do očí,
ale je pozdě, zvedá se prach,
obejmi mě a svět se s náma roztočí.

{c:R3:}
Ztrácíme dech v labyrintu tónů
a smysly proplétaj se hořkou závratí,
opadá rez na srdcích zvonů,
tahle noc už se ti nikdy nevrátí.

{c:R1:}
+ vítr [F]ve vlasech a [C]oči dychtí[G]cí ...