{title: Než zazvoní hrana}
{subtitle:Druhá tráva}

{c:1.}
[Em]Povídá mi ta [C]moje, prej: „Dej si [B]bacha!“
a [Em]narovná si [C]pásek z hadi[B]ny
jestli [D]prej se někdy dotknu nákejch [Am]bab [C] [Fm]
[Em]hubu [C]že mi rozva[B]lí
a za pár minut nato zvoní brácha
a za ním ňáký vzdušný holčiny
a říká: když s ním nevobjedu, nejsem chlap
těhle vosum Mařen z Magdaly

{start_of_chorus: R.}
Ale [G]já přece [D]nejsem jenom [Am]tak nějakej „[Em]dej sem“
ale [G]já přece [D]nejsem jenom [Am]tak [G][D]nějakej [C]ostrov[Em]
{end_of_chorus}

{c:2.}
Někde v patře hrajou věčný hrátky mládí
tančí a strop je houští kastanět
a přitom tiše šeptá poklopec
tu velikou lež jako věž
jen se směju, ale stejně mi to vadí
a ptám se: „Matko, kolik je mi vlastně let?“
Říká právem: „No, to už není moje věc
oblíkni se, nastydneš“

{start_of_chorus: R.}
Ale já přece nejsem…
{end_of_chorus}

{c:*:}
Mám rád [Am]každýho a [F]milován jsem [E]všemi
a s [Am]vojskem sobě [F]rovných překro[E]čím
všechny [G]meze, všechny zákony a [Dm]cíle
všechno [Am]dobrý, všechno zlý si ocho[E]čím.

{c:*:}
Ať zvoní zvony na nahatý zemi,
ať světlomety perou do očí,
ať každej ví, že přišla moje chvíle,
ať to každej ví a chystá obročí.

{c:3.}
Slyším, že někde snad se stala chyba,
někdo zalhal, někdo zapomněl či spal,
bylo horko, nebo možná velkej mráz,
a někdo ukrad peřinu,
víš, nejsem delfín, ale ani malá ryba,
a už dlouho nemám, proč bych sobě lhal,
bude ráno a ty říkáš:„Dej mi čas,“
a já nemám ani vteřinu.

{start_of_chorus: R.}
|: Ale já přece nejsem… :|2x
…jenom [Am]tak [G][D]nějakej [C]ostro[Em]v
|: [Am] [G] [D] [C] [Em] :|
{end_of_chorus}