{title: Blues o nepodané ruce}
{subtitle:Nezmaři}

{ci: (A capella)}

{c:1.}
Dneska mám chuť uzamknout dveře na kliku,
sednout si do knajpy s partou zedníků,
schovat se pod sukni svý mámy
a nepozdravit ani známý,
to žes mi nepodal ruku ani ze zvyku.

{c:2.}
Neřek jsi [E]cokoli, [G]cokoli, [D]coko[E]li,
lži, který [F#m]nebolí, [C]nebolí, nebo[A]lí,
řek jsi, že [E]zášť má moje [C#m]oči
a to je [A]zřejmě těžkej [G]zlo[F#m]čin,
tak jsi mi [E]nepodal ruku [G]ani [A]ze zvy[E]ku.

{c:3.}
Bylo mi do pláče a z pláče do smíchu,
když se dá do deště, zmoknu bez deštníku,
chameleón zná barvy duhy,
urážkou častuje ty druhý,
taky jim nepodá ruku ani ze zvyku.

{c:4.}
Příště si pamatuj, ty kluku z výlohy,
móda se mění jako školní úlohy,
užij si ve zdraví svý slávy,
tíží na rozbolení hlavy,
takže mi nepodáš ruku ani ze zvyku.

{c:5.}
Budu stát na cestě, co nemá chodníky,
lidi se míjejí jako auta patníky,
to, že tě nepotkám, mě mrzí,
ale i v hrobě bude brzy,
|: tam už mi nepodáš ruku ani ze zvyku… :|