{title: Tunel jménem čas}
{subtitle:Hoboes}

{c:1.}
Těch [E]strašnejch vlaků, co se [G#m]ženou [E]kolejí tvejch [A]snů,
těch [Am]asi už se [E]nezba[F#7]víš do posledních [B7]dnů,
a [E]hvězdy žhavejch [G#m]uhlíků ti [E]nikdy nedaj [A]spát,
tvá [Am]dráha míří k [E]tunelu a [F7]tunel, ten má [E]hlad.

{c:2.}
Už kolikrát ses mašinfíry zkusil na to ptát,
kdo nechal roky nejhezčí do vozů nakládat,
proč vlaky, co si každou noc pod voknem laděj hlas,
spolyká díra kamenná, tunel jménem čas.

{c:3.}
Co všechno vlaky vodvezly, to jenom pán Bůh ví,
tvý starý lásky, mladej hlas a slova bláhový,
a po kolejích zmizela a padla za ní klec,
co bez tebe žít nechtěla a žila nakonec.

{c:4.}
A zvonky nočních nádraží a vítr na tratích
a honky-tonky piáno a uplakanej smích
a písničky a šťastný míle na tuláckej pas
už spolkla díra kamenná, tunel jménem čas.

{c:5.}
Než poslední vlak odjede, a to už bude zlý,
snad ňákej minér šikovnej ten tunel zavalí
a veksl zpátky přehodí v tý chvíli akorát,
i kapela se probudí a začne zase hrát.

{c:6.}
Vlak v nula-nula-dvacetpět bude ten poslední,
minér svou práci nestačí dřív, než se rozední,
ten konec moh bejt veselej, jen nemít tenhle kaz,
tu černou díru kamennou, tunel jménem čas.

{image: src="Tunel jmenem cas - tab.png"}