{title: Loutka}
{subtitle:Jiří Schmitzer}

{c:1.}
[Em]Dítě jsem byl, neměl jsem žádné vrásky
a měl dost sil, před sebou všechny lásky s[A]vé, [C] [D] [B]
[Em]pět let jsem žil, můj děda rád mě míval,
loutku mi dal, „to je,“ řek, když jsem zíval, „[A]tvé.“ [C] [D]

{start_of_chorus: R.}
[G]Proč hračka má se smutně na mě dívá,
[D]proč hračka, zdá se, smutně na mě kývá,
[Em]čas kolem nás tak bezohledně běží
[D]a ona v koutě pohozená leží,
[Em]proč takhle [D]hledí, [Em]proč, vždyť pěkně [D]sedí,
[Em]vždyť ona [D]ne, to [Em]já přece [D]prohrávám [Em]víc.
{end_of_chorus}

{c:2.}
Už ženu mám, děda už dávno není,
nežiju sám, můj život však se mění v sen,
a jak to bývá, když se léta řinou,
mnohé se splní v duchu pod peřinou jen.

{start_of_chorus: R.}
Proč hračka má…
{end_of_chorus}

{c:3.}
Zas starší jsem, své zájmy člověk střídá,
zas vidím, kde děd s vlasy jako křída stál,
a v srdci svém, v tom nejtemnějším koutku,
v dobrém i zlém mám pohozenou loutku dál.

{start_of_chorus: R.}
Proč hračka má…
{end_of_chorus}

{c:+}
[Em]proč takhle [D]hledí, [Em]proč, vždyť pěkně [D]sedí,
[Em]vždyť ona [D]ne, to [Em]já jsem měl [D]vyjít jí vst[Em]říc,
[Em]proč takhle [D]hledí, [Em]proč, vždyť pěkně [D]sedí, [Em]tu du du [D]du… [Em] [D] [Em]