{title: Zahradník}
{subtitle:Pavel Dobeš}

{c:1.}
S [C]jedním rumem [G7]na kuráž jsem přepad zahrad[C]níka
a pozval jsem ho [G7]na guláš do Podvodní[C]ka,
povídám: „[E]Pochop, že svým karfiolem [F]neokouzlíš [D7]dívky,
[C]ten si můžeš s[G7]trčit maximálně do po[C]lívky.
Však to, co já mám [G7]na zahradě pod okny své [C]vily,
nikdy tvoje [G7]kalné oči ještě nespat[C]řily:
sukulenty [G7]od El Pasa, z Konga baná[C]ny,
kokosy, že [G7]srdce jásá, třtina z Hava[C]ny,
[E]borůvky až z Ontaria, [F]jedna váží [D7]přes půl kila,
z [C]Bretaně mám [G7]révu a je mi do zpě[C]vu.

{c:2.}
Z Caracasu ananas a palma z Guayany,
sasanky a mořská řasa - vhodné do vany,
pestík nebo blizna, kdopak se v tom vyzná,
metalizovanou jedli oxidi mi včera snědli,
že mám doma moruši, bourec vůbec netuší,
v ložnici mám pět lian, spouštím se z nich na divan,
americké brambory, těch mám plné komory,
z Hokkaidó sakuru, takovou mám náturu,
bavlnu mám z Colorada, když se doma sehnat nedá,
tabák z Portorika mám přes Pepka-námořníka
a historickou jabloň až z Garden Paradise.“

{c:3.}
Tupě hleděl do guláše, lezlo mi to na nervy,
vypadal, jako když doma jedí z konzervy,
povídám: „Zalov ve své paměti a střel nějaké jméno,
a když to nemám na zahradě, tak sežeru seno,
znáš-li navíc jeden strom, tak v momentě sem s ním,
rád se něco přiučím, bude-li však čím.“
Povídá: „Že se něco doučíš, tak tomu, mladej, nevěř,
hodně stromů sice znáš, ale všechny ani téměř,
to by tě z tvé zahrady milenci rychle hnali,
chybí ti tam kousek břízy, kde by se milovali.

{c:4.}
A zapomněl jsi na lípu, symbol naší vlasti,
po jediném včelím mejdanu má včelař plné plásty,
modřín je zas elegantní a, když se přelakuje,
nevoják i pacifista před ním salutuje,
smrček sice nepřispívá chutným ovocem,
bez něj by však nebyly vůbec žádné vánoce,
a když už jsme u svátků ze všech největších,
zapomněl jsi na šeřík, takovej jseš sklerotik.“
Čapka se mi svezla z hlavy před jeho fenoménem,
beru klíče od zahrady a jdu se nacpat senem.