{title: Madeleine}
{subtitle:Radůza}

{c:1.}
Oh, ma [Em]petite Made[C]leine
nad na[G]ší zahra[D]dou
nebe [Em]modrý jako [C]len
i nad ze[G]mí, kam zahra[D]bou
všechny [Em]dny, které s [C]tebou [G]prožít jsem [D]chtěl
ze všech [Em]snů a živo[C]tů, jsou jen [G]tisíce [Bm]těl
a nad tím [C]vším, nebe jako [G]len,
podí[D]vej, podívej, Made[Em]leine

{c:2.}
V Paříži začal den
s šuměním kolonád
je daleko na Verdun
ke hřmění kanonád
ale tady všude kolem jen zákopů pruh
ani kříž nemá kdo stlouct, roven druhu je druh
a na to všechno, Madeleine
odněkud shora Bůh dívá se jen

{start_of_chorus: R}
Kdo má tu [Am]moc, [B]tavit srdce [Em]zvonů
slyším tě [Am]šeptat: „Miláčku, [B]nechoď, jsi [Em]můj!“
Made[C]leine, oni [D]nám to udělají [G]znovu
to co [C]nám, [Bm]stane se i našim [Em]synům
{end_of_chorus}

{c:3.}
Na druhé straně linie
oči dvě pod přilbou, jako já, člověk je
noci a dny pod palbou
kdybych ho jinde potkal, dal bych mu cigaretu
a teď se modlí, aby skončil jen v lazaretu
vždyť i oni, Madeleine
jsou jako my – les soldats inconnous

kdybych ho jinde potkal, dal bych mu cigaretu
a teď se modlí, aby skončil jen v lazaretu
vždyť i oni, Madeleine
jsou jako my – muži neznámých jmen

{start_of_chorus: R}
Kdo má tu moc…
{end_of_chorus}

{c:4.}
Oh, ma petite Madeleine
nad naší zahradou
nebe modrý jako len
i nad zemí, kam zahrabou
všechny dny, které s tebou prožít jsem chtěl
místo v tvém náručí spím pod mohylou těl
a nad tím vším nebe jako len
odpusť mi, odpusť mi Madeleine