{title: Třináct pravd (každá v šestnácti barvách)}
{subtitle:Robert Křesťan}

{c:1.}
[G]Brigádní prapory vlály
v houštinách [C]slov
a [F]ve chvílích ticha zněl z dáli
kala[D]šnikov.
Bríza k nám do krytu hnala
nasládlý pach
a ty ses mi s úsměvem dala
v rozvalinách.

Jsme krásní a zvoní nám zbraně
po celé Galileji,
když Bůh je na naší straně,
kdo je na její?

{c:2.}
Padnem, když nebude zbytí,
za nový svět
a sonorské slunce nám svítí
na cestu vpřed.
Po písni a dvou chvatných locích
přichází on
a za ním pak cváláme nocí
na Torreon.

Šli byste znovu v té chvíli,
kdyby zas vstal,
rozkázal: Sedlat, mí milí,
táhneme dál?

{c:3.}
Včera jsem popíjel pivo
a dumal o těch,
kdo za svatou věc dali svůj život
a životy všech.
V té růžové operní smrti
jsem poznal tu svou
a ten prudký pocit mě drtil
do kolenou.

Pravda jsou města, když hoří
říjnovým dnem,
pravda je skořápka v moři
s uragánem.

Pravda je sekera v rámu
v pařížské síni,
pravda je pláč vlnolamů
v Zátoce sviní…