{title: Vojna na Itálii}
{subtitle:Echt!}

{c:1.}
[C]Slunce už zapadá [G]za hory čer[C]ný,
do zákopů [F]táhnou davy nesmírný[C],
|: z jedný strany [F]Alpíny a z druhý pada[C]jí miny,
tak začala vojna [G]na Itá[C]lii. :|

{c:2.}
A když jsem na vartě půl hodiny stál,
nepřátelskej útok náhle započal,
|: šrapnely tam lítaly a kamarádi padali,
smutná podívaná na ty raněný. :|

{c:3.}
Ten prsten co nosím na levý ruce,
odevzdejte prosim mojí panence,
|: a vyřiďte jí nastokrát, že nespatřím jí vícekrát,
oči mi vypálil italskej granát. :|

{c:4.}
Psal jsi kamaráde domů psaníčko,
stačil jsi jen napsat: „Drahá matičko,“
|: psaní už je dopsáno, tvou krví podepsáno,
na italský frontě v pět hodin ráno. :|

{c:5.}
Do zákopů padá tiše bílej sníh,
ze zákopů slyšet nářek raněných,
|: jeden nohy zlámaný a druhej oči spálený,
třetí prosí kamaráda o doražení. :|

{c:6.}
Zapomněl snad na nás Pánbůh vesmírný,
ze zákopů táhnou řady prořídlý,
|: a Měsíc když se rozzáří a bojiště nám ozáří,
mrtvejm kamarádům svítí do tváří. :|