{title: Básník, ten má právo veta}
{subtitle:Karel Plíhal}

{c:1.}
B[Am]ásník, t[E]en má pr[Am]ávo v[E]eta, m[Am]ůže s klidem v m[E]inut[Am]ě
n[Dm]a míst[A7]ě, kde st[Dm]ála t[A7]eta, n[Dm]echat plavat l[A7]abut[Dm]ě,
[G]a tu tetu j[C]ednou větou n[G]a Venuši z[E]anese
a V[Am]enuš[E]ané s m[Am]ojí t[E]etou b[Am]udou samá r[E]eces[Am]e, hej,
a V[Am]enuš[E]ané s m[Am]ojí t[E]etou b[Am]udou samá d[E]epres[Am]e.

{c:2.}
Neboť tetička jim řekne fóry, co by jinde neřekla,
upeče jim buchet hory, což by jinde nepekla,
a v každé buchtě bude skryta jedna malá naděje
a ten, kdo jí do polosyta, od srdce se zasměje,
ten, kdo jí do polosyta, od srdce se zasměje.

{c:3.}
A kdo žere jako zvíře, jak ti hoši z Venuše,
nevejde se do talíře a po zemi pokluše,
na Venuši vzniknou zmatky - všichni plní naděje,
proto vrátím tetu zpátky, ať je radši tam, kde je,
proto vrátím tetu zpátky, ať nám taky prospěje.

{c:4.}
Básník, ten má právo veta, co se týče vesmíru,
ale v tomhle konci světa může psát jen na míru,
proto teta bude jenom tetou a Venuše Venuší
a blbost bude nad planetou vnášet smutek do duší,
a blbost bude nad planetou vnášet radost do duší, j[A]uch!