{title: Modrá Zem}
{subtitle:Petr Rezek}

{c:1.}
[G]Kdysi [Gmaj7]dávno [G]chtěl jsem [Gmaj7]lítat,
[G]vidět [G6]ráno [G7]slunce [G6]svítat
[Am]dříve, [D7]než ho [Am]spatří
[D7]ostat[G6]ní. [Em7][G6][Em7]

[G]Duh[Gmaj7]ou [G]skel a [Gmaj7]mýdla
[G]rostla [Gmaj7]mým [G7]přáním [G6]křídla,
[Am]rostla [D7]má [Am]touha
[D7]a já [G]s ní. [G6][G]

[Am7]Chtěl jsem být [D7]princem,
který [G]hledá modrou [G7]Zem,
[Am7]kde tajou [D7]pouště, hoří [Em]sní[G7]h.
[Am7]Knížka, kterou Saint [D7]Exupéry
[G]napsal s úsmě[G7]vem,
[Am7]byla hvězdou mých [D7]nocí
klukov[G]ských.[Gmaj7][G][Gmaj7]

{c:2.}
Kdysi dávno znal jsem kouzlo,
kterým nebe na Zem sklouzlo
vždycky, když jsem šťastný usínal.
Můj sen v spánku čistém
plavil se s Monte Christem,
Aladinovou lampu zhasínal.

Chtěl jsem být princem,
který našel duši svou,
co vždycky poví, kdo je lhář.
Knížka, kterou Saint Exupéry
nazval pohádkou
každou noc jsem si dával pod polštář.

{c:3.}
Hm, kdysi dávno znal jsem tóny,
žluté jako lampióny,
které někdo k hvězdám vystřelí.
Svět byl víc než sálem
a já jsem zaspal málem
chvíli, kdy byl jsem dospělý.

Stal jsem se mužem,
který hledá modrou Zem
a dodnes uměl bych si hrát.
Knížku, kterou Saint Exupéry
napsal s úsměvem,
z očí maličkých princů čtu si rád.

Va-vá, va-vá-va-va-va,
va-vá, va-vá-va-va-va, vá-á-á.

Stal jsem se mužem,
který hledá modrou Zem
a dodnes uměl bych si hrát.
Knížku, kterou Saint Exupéry
napsal s úsměvem,
z očí maličkých princů čtu si rád.

Kdysi dávno chtěl jsem lítat,
kdysi dávno chtěl jsem lítat,
kdysi dávno chtěl jsem lítat,
kdysi dávno chtěl jsem lítat...