{title: Samota}
{subtitle:Hoboes}
{subtitle:Jiří Wabi Ryvola}

{c:1.}
[E]Do tváře čas mi [E7]hlubokou brázdu [A]samotou vyrej[E]val,
tělo je [B7]rozeschlej prám, když pluješ [A]stále jen sám,
co je ti [B7]platný, že jsi kapi[E]tán.

{c:2.}
Do rezavejch strun svýho banja dávno už jsem nezahrál,
že jsem byl stále jen sám, v srdci mám nejeden šrám,
život je tvrdej, i když jsi kapitán.

{start_of_chorus: R.}
[E7]A tak vždy [A]zůstaneš [B7]sám, [E]nikdo ti nepo[C#m]ví,
jak máš [A]žít, [B7]abys byl milo[E]ván,
[E7]a tak vždy [A]zůstaneš [B7]sám, a [E]koláč medo[C#m]vý
za tebe [A]sní ka[B7]pitán Korko[E]rán.
{end_of_chorus}

{c:3.}
Na tváři mech mám z dalekejch cest tam do hor a údolí,
z košile mám jenom cár, ze smečky zbylo psů pár,
co bude dál, mi nikdo nepoví.

{c:4.}
V kapse mám prach vodřenej z mincí, který jsem prodělal,
já jenom samotu znám, tak, sakra, co dělat mám,
abych měl jednou na pořádnej flám.

{start_of_chorus: R.}
A tak vždy zůstaneš sám...
{end_of_chorus}