{title: Vzpomínky}
{subtitle:Karel Plíhal}

{c:1.}
[D]Vlastní krví slunce kreslí [Am]na skla oken krajinky,
[Bm]odevšad se na zem snesly [A]utahané vzpomínky,
[D]otvírám jim do předsíně, [Am]zouvají si botičky,
[Bm]hned se ženou do kuchyně [A]na slaninu s vajíčky.

{start_of_chorus: R.}
Každá [Bm]má jméno [G]holky, se kte[A]rou jsem někdy [D]chodil,
každá [Bm]zná všechna [G]přání, co jsem [A]za ta léta [D]měl,
každá [Bm]ví, kdy jsem [G]pomáhal a [A]kdy jsem zase [D]škodil,
každá z [Bm]nich je tou [G]láskou s velkým [A]eL.
{end_of_chorus}

{c:2.}
Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.

{start_of_chorus: R.}
Každá má jméno holky…
{end_of_chorus}

{ci: mezihra}

{start_of_chorus: R.}
Každá má jméno holky…
{end_of_chorus}