{title: Růže}
{subtitle:Nezmaři}

{c:1.}
[G]Z prošlých [C]bran, mám ztvrdlou [G]kůži, z poká[F]ní mám [G]ztichlý [C]hlas.
[G]Usí[C]nám na prsou [G]růži, kráčím [F]tam kam [G]poutník [C]čas.
V myšlen[Em]kách se potká s [Am]pýchou a [F]úctu obchá[G]zel,
pozná[C]ní den ze dne [G]vzrůstej, varuj [F]nás všech [G]příštích [C]zel.

{c:2.}
S písní znám, že lidé selžou, v očích strach a příkoří,
zabíjí své vlastní stíny, v touze mít jdou pokořit.
Lhostejní jsou k trnům z vůle, když lásku potřísní,
poselstvím být čistým štítem, modlitbou jak přežít s ní.

{c:3.}
[A]Každý z [D]nás se z bídy [A]schoulí k výmlu[G]vám a [A]ústu[D]pům,
[A]posklá[D]dá si vůli z [A]boulí, sladí [G]styl a [A]faleš [D]strun.

|: Každý [F#m]z nás už cítil [Bm]lítost a [G]sílu smíře[A]ní,
hledat [D]ráj je lidský [A]úděl, víra v [G]něj nás [A]nez[D]mění. :|