{title: Hotel Hillary}
{subtitle:Poutníci}

{c:1.}
Tvař se [Am]trochu nostalgicky, už tě nikdy nepotkám,
[F]máš to jistý [G]provždycky, nastav [Am]uši vzpomínkám,
jak tě znám, i v tuhle chvíli měl bys řeči peprný,
jak [F]tenkrát, když nám [G]tvrdili, že je [Am]vítr stříbrný.

{start_of_chorus: R.}
A [F]tváře měli kožený, my jim zdrhli z průvodu,
zaho[Dm]dili lampióny a [D]našli hospodu,
ale [F]taky Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin
a [Dm]žádostivost těla a pak [D]radost z volovin,
a ta nám [Am]zbejvá.
{end_of_chorus}

{c:2.}
Po večerech pro diváky dělali jsme kašpary,
pak na zemi dva spacáky - náš Hotel Hillary,
slavný sliby jsme už znali, i to, jak se neplní,
a cenzoři nám kázali o správným umění.

{start_of_chorus: R.}
A tváře měli kožený…
{end_of_chorus}

{c:3.}
A tak válčím s nostalgií, bují ve mně jako mech,
a pořád všechno slibují starý hesla na domech,
ty jsi splatil všechny dluhy, i za Hotel Hillary,
a já vyhážu ty černý stuhy funebrákům navzdory.

{start_of_chorus: R.}
Vždyť mají tváře kožený, my jim zdrhnem z průvodu,
zahodíme lampióny a najdem hospodu,
a tam svýho Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin
a žádostivost těla a pak radost z volovin,
|: a ta nám zbejvá. :|
{end_of_chorus}