{title: Břímě (The Weight)}
{subtitle:Petr Kalandra}
{subtitle:P. Kalandra / J. Osborne}

{c:1.}
[A]Včera mě spolkl [C#m]Nazaret, aby [D]dnes vypliv ostatky [A]mý
Celou noc hledám místo, kam složit vlasy šedivý.
Hej pane nechcete mi říct, kde tu můžu složit hlavu svou,
ne – řekl a hned zmizel tam za tou velkou bílou budovou.

{start_of_chorus: R.}
[A]Sundej [(C#m)]z něj to [D]břímě,
[A]a nechtěj [(C#m)]za to [D]nic
[A]dědek ať [(C#m)]už se [D]nedře, hej, hej ...
nandej mi ho na zá[A]da [E] [F#m] [E] [D]
{end_of_chorus}

{c:2.}
Přes rameno ranec svůj, jak rád bych nějaký místo měl
kam bych se v klidu schoval a na všechno bych zapomněl
V tom vidím Carmen s Ghiou, jak po ulici proti jdou
Carmen, že nemá čas, že si spolu rychle užijou.

{start_of_chorus: R.}
Sundej z nich to břímě...
...holky ať už se nedřou...
{end_of_chorus}

{c:3.}
Když přijdeš k paní Moserové, tak tam není co bys řek
připadáš si jak v automatu, ve frontě na párek.
Povídá mladej kmete a což takhle třeba Nathalii,
už není právě nejmladší, a tak zůstaň dneska večer s ní.

{start_of_chorus: R.}
Sundej z ní to břímě...
...holka ať už se nedře...
{end_of_chorus}

{c:4.}
Postarší právník mě nakop, a to rovnou do koulí,
povídá, já ti cestu ukážu, ale musíš s mým psem ven.
Povídám moment soudče, já jsem taky Homo sapiens.
Abych si trochu ulehčil, tu ránu jsem mu navrátil.

{start_of_chorus: R.}
Sundej z něj to břímě...
...dědek ať už se nedře...
{end_of_chorus}

{ci: (mezihra)}

{c:5.}
Na dělový kouli z roku 1835,
se vezu někam dolů, je na čase mi závidět
tak letím mezi vás, pozdravuje vás tamten svět.
Že prej se nemusíme vracet, je na čase mi závidět.

{start_of_chorus: R.}
Sundej ze mě to břímě,
a nechtěj za to nic,
ať už se nikdy nedřu, hej, hej ...
nandej si ho na záda.
{end_of_chorus}