{title: Večer křupavých srdíček}
{subtitle:Vlasta Redl}

{c:1.}
[D]Když jsi tehdy přinesla [F#m7]na talířku [B7]křupky
[Em]Musel jsem se zasmát [Gm(6)]tomu co má být [A11]dál[A7]
[D]Ta křupavá srdíčka a [F#m7]zapálená [B7]svíčka
Mi [Em]prozradily že zas nejde o víc
než o [G]zaběha[A7]ný ritu[D]ál.

{start_of_chorus: R.}
Tak to má [G]být
A sklenku [Cmaj7]vína na dobrou [D]noc
K tomu pár [G]vět o tom jak [Cmaj7]vzácný jsem [D7]host
Tak to má [G]být
Když tma [Cmaj7]nad městem převezme [Cm]moc
A chce se [Bm]žít [Em]žít – [Am]víc [D7]než jen [G]dost.
{end_of_chorus}

{c:2.}
Posbíral jsem sirky a pytlík na tabák
Dopil jsem a vstal že bude líp to dnes vzdát
A tys mi sáhla dlaní na čelo
V tu chvíli moc ti to slušelo
A navíc venku trochu pršelo
A tak jsem zůstal a rád

{start_of_chorus: R.}
To se přece nedělá chtít víc než dá se dát
To není fér hrát podle vlastních pravidel
To není fér chtít jít když je čas spát
A chce se létat, létat i bez křídel
{end_of_chorus}

{c:3.:}
Pak jsem si skládal na stůl srdíčka až mi z nich vyšla osmička
Hle – nekonečno ze dvou malých vypečených nul
A ty jsi bez váhání sáhla jen a špičku dovnitř otočila ven
A vzniklo srdce z malých srdíček a já ho rychle propíchnul

{start_of_chorus: R.}
Tak to má být
A sklenku vína na dobrou noc
K tomu pár vět o tom jak vzácný jsem host
Tak to má být, když tma nad městem převezme moc
A chce se žít, žít, víc než jen dost
{end_of_chorus}