{title: Mumie}
{subtitle:Slávek Janoušek}

[C] [F7maj]

{c:A:}
[C]Tak už je to tady, kůže se mi [F]scvrkává
divné [G]skvrny kolem brady a neustálá [C]únava.  [F] [G]
[C]Tam, kde se nosí řády mě často [F]píchává
no, [G]prostě dohromady žádná [C]sláva.  [F] [G]

{c:B:}
[C]Cítím, [F]jak vysychám
[G]mezi čtyřmi betonovými [C]stěnami.  [F] [G]
[C]Já vím, [F]že nejsem sám,
[G]ve vchodě jsem se o tom bavil s našimi [C]ženami.  [F] [G]

{c:C:}
[Am]Jedna na ukázku [Em]odhalila svoji [Am]pleť [Em]
a řekla: „Hele,
[Am]tady tuhle vrásku [Em]tu tam mám až [Am]teď! [Em]
[F]Ve 100+1 na ob[G]rázku jsem viděla [Am]mumii... [Em]
Jen ti, co [F]včas nasadí pleťovou [G]masku
jenom ti [Am]přežijí!“ [G]

{c:D:}
[F]Náš konec [Am]stejně nebude [G]jiný
[F]stačí projít [Am]hrobku s kapu[G]cíny
tam stojí:

{c:E:}
[Am]To, co jste teď vy, [F]byli jsme i [G]my.
[Am]To, co jsme teď my, [F]budete i [G]vy.
[F]Vysušení... [G]

[C] [F7maj]

{c:B:}
Cítím, jak vysychám
na duši kraba, srdce z betonu.
Já vím, že nejsem sám
v mém okolí ztvrdlo kdekomu.

{c:C:}
Co kdybychom jednou na ukázku odhalili svoji tvář
a odložili masku vedle na polštář?
Kolik by tu zbylo z nás ohlodaných mumií?!
Jen ti, co vsadí na lásku
jenom ti přežijí!

{c:D:}
Malicherná vítězství, prohry a viny
- stačí projít hrobku s kapucíny
Tam stojí:

{c:D:}
To, co jste teď vy, byli jsme i my.
To, co jsme teď my, budete i vy.
To, co jste teď vy, byli jsme i my.
To, co jsme teď my, budete i vy.
Vysušení...

{c:coda:}
[C]Cítím, [F]jak ožívám
[G]- oheň a růže, když se tvé kůže [C]dotýkám [F]
[G]- oheň a růže, když se tvé kůže [C]dotýkám... [F] [G] [C]