{title: Děvče mi usnulo}
{subtitle:Karel Plíhal}

{c:1.}
[Cmaj7]Děvče mi[Am7] usnulo už v [A7]polovině s[Dm]loky,
[Bm7/5-]hrál jsem jí [E7]od Kainara [Am]jedno [Am/G]krásný [Fmaj7]blues,
hodiny zl[Cmaj7]enivěly a zt[A7]išily své kroky,
p[Fmaj7]od okny zazíval p[G#maj7/Bb]oslední auto[G]bus.

{c:2.}
Schoulená do klubíčka spokojeně funí,
nejlepší publikum, co vůbec kdy jsem měl,
ač duchem daleko, dnes poprvé jsem u ní,
a co bych napoprvé ještě více chtěl?

{c:3.}
Otoman zanaříkal: to je dneska mládež,
jen samá slovíčka a nikde žádnej čin,
jenže ji probudit, to by byla svatokrádež,
zbejvá mi kytara a nedopitej gin.

{c:4.}
A tak tu tiše zpívám oprýskaným stěnám
o jedný holce, co ji Kainar kdysi znal,
ač trochu pod parou, ač vůbec nerozumím ženám,
jestli mi dovolíte, budu zpívat dál.