{title: Překvápko I.}
{subtitle:Hop Trop}

{c:1.}
[C]Zaslech [Am]jsem, že [Dm]tutově[G7] v [C]Praze [Am]pět na [Dm]Smícho[G7]vě
[C]někdo [Am]střelí [Dm]indi[G7]ánskou [C]loď[C7].
Hned [F]napadlo mě [C7]bleskově, že [F]po důkladný [C7]opravě
s ní [F]překvapím svou [C7]milovanou [F]choť[G].

{c:2.}
Já nezaváhal chviličku, co chtěl by za tu věcičku,
hned s majitelem vyjednávám sumu,
říkal, že díky požáru má jen tu loď a kytaru
a k ní mu chybí aspoň doušek rumu.

{c:3.}
Tak do nejbližší Jednoty já začal nosit hodnoty,
byly toho dvě narvaný tašky,
už mám tě, moje kocábko, pro moji drahou překvápko
mě stálo tankrát čtyřicet dvě flašky.

{start_of_chorus: R.}
[G]Poplujem [D7]spolu tam dolů tou peřejí,
přestože [G]vodákům v ČSD nepřejí,
řeka nám [C]píseň [Cm]bude hr[G]át,
že lodě [D7]nechtěj nikde [G]brát.
{end_of_chorus}

{c:4.}
Den nato jsem pak z moskviče, co půjčujou nám rodiče,
vyndal dva-tři nepotřebný díly,
co neudělat pro lásku, já pro tebe, můj vobrázku,
se nerozmejšlím nikdy ani chvíli.

{c:5.}
Šoupnul jsem do svý aktovky dvě fungl nový mlhovky,
pár součástek a taky litřík Arvy,
vše vyměnil za lepidlo, pět latí, šrouby, tužidlo
a hlavně pikslu bleděmodrý barvy.

{c:6.}
Už starodávná tradice říká, že právě Lužnice
vodáků je každoročně Mekkou,
v den D u mostu v Suchdole:„No to je voda, tý vole!“,
my zírali nad rozvodněnou řekou.

{c:7.}
Aby ti, co koukaj okolo, nám neříkali „prďolo“,
my do svý lodi flegmaticky vlezli,
že přišlo velký koupání a vo šutráky drncání,
to nevadí, aspoň jsme se svezli!

{start_of_chorus: R.}
Koukáme spolu tam dolů tou peřejí
na trosku lodě, co volně proud nese ji,
řeka nám píseň bude hrát,
zbyla nám žížeň akorát.
{end_of_chorus}

[D][D#][D][F#][G]