{title: Sladkých patnáct}
{subtitle:Ivan Hlas}

{c:1.}
[E]Toulám se, [D]něco [C]mi schází a [B]nechce se mi sp[E]át,
ve světě [D]pitomejch [C]frází [B]mě nikdo nemá [E]rád.
[A]Otec se na to [B]dívá, [A]oči má jako [B]vrah,
[E]žije si, [D]jak už to bý[A]vá, [B]v dospělejch pohádk[E]ách.

{c:2.}
Když slunce červenou barvou udělá dlouhej stín,
kluci mi kytici narvou, patřím na plátna kin.
Možná to někomu stačí a někdo to má rád,
mě život pomalu svačí a nikde žádnej zvrat.
Mě život pomalu svačí a nikde žádnej zvrat.

{c:*:}
[F#m]V hotelu vejská [E]saxofon,
[D]takovej s [A]krásnou zlatou [E]hlavou.
[F#m]Na desce pejska [E]drsnej tón
[D]a vzduch [A]tam voní cizí [E]kávou.

{c:3.}
Nechci bejt prsatou dámou v teplákách na večer,
každej má doma tu samou a není vždycky fér.
Někdy si potichu zpívá, že byla jako květ
a že můj fotr je lotr, i když je doktor věd,
a že můj fotr je lotr, i když je doktor věd.