{title: Dlouho nejel žádnej vlak}
{subtitle:Hop Trop}

{c:1.}
Už [D]dlouho nejel [Em]žádnej vlak,
já [D]ležel v náspu [Em]jenom tak
[D]pod zpola vyvrá[Bm]cenou tabu[Em]lí, [Em7]  [A]
tam [D]nápis dávno [Em]sloupal čas,
kde [D]jsem, to věděl [Em]jenom ďas,
a [D]já hladovej [Bm]cpal se hrstí [E7]hořkejch bobu[A7]lí.

{c:2.}
Vtom ňákej hlas a druhej s ním
byl slyšet divným nádražím,
já v týle cejtil strach, co do mě vjel,
dva muži, mladší pozdravil
a starší žertem: „Copaks pil
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?“

{start_of_chorus: R.}
[D]Tak rád já ruku svoji vložil
[Bm]do dlaně, co ke mě vz[E]táh,
[D]čert vem, co [Bm]dávno už jsem prožil,
[E7]zase stojím pevně na no[A]hách.
{end_of_chorus}

{c:3.}
Tak jsem jim teda všechno řek,
jak vydal jsem se hledat flek
a chtěl se domů vrátit jako král,
jak na dráze jsem zprvu dřel
a ztrhanej jel na sever
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál.

{c:4.}
Já rozmejšlel se spoustů dní:
mám chytit si vlak nákladní,
anebo pod něj lepší byl by skok,
vždyť na něm čertví kam bych jel,
ale pod ním nic nevěděl,
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.

{start_of_chorus: R.}
Tak rád já ruku svoji vložil…
{end_of_chorus}