{title: Alenka v říši divů}
{subtitle:Karel Zich}

{c:1.}
[A]Telegram s adresou svět,
[D]píšu v něm pět vlídných vět – [E7]jedné [A]dívce[E7].
[A]Kdopak ví kam jej zítra pošta doručí
[D]a kolik náhod mu poručí
[E7]chtěl bych jen vidět zář očí, které [A]budou je číst.[E7]

{start_of_chorus: R.}
[A]Šel bych cestou prašnou co nikdo nezměří,
sám [D]jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří,
bude [E7]v očích mít úžas jak Alenka v říši [A]divů.[E7]
[A]I když dá mi košem až řádky bude číst,
[D]já chtěl bych být tím listonošem, neboť jsem si jist,
bude [E7]v očích mít úžas jak [D]Alenka v říši [A]divů.[E7]
{end_of_chorus}

{c:2.}
Já nechal všechna okna dokořán
a díval se na svět ze všech stran, jak se koulí.
A celý den přemítám o dívce neznámé,
proč už se dávno neznáme,
snad adresu najde toto poselství mé.

{start_of_chorus: R.}
Šel bych cestou prašnou…
{end_of_chorus}

{c:3.}
Odmítli můj telegram
a řekli poslat jej není kam - adresa schází.
A celý den přemítám o dívce neznámé,
proč už se dávno neznáme,
snad adresu najde poselství.

{start_of_chorus: R.}
Šel bych cestou prašnou…
+ bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.
{end_of_chorus}