Akordy a text
Po zasmušilé pustině jel starý honec krav,
den temný byl a ševelil větrem ve stéblech trav.
Tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát,
když z rozedraných oblaků viděl stádo krav se hnát.
R Jipijajé, jipijajou,
to přízraky táhnou tmou.
Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé
a na bocích mu plápolaly cejchy řežavé
a oblohou se neslo jeho kopyt dunění
a za ním jeli honáci až k smrti znavení.
R Jipijajé, jipijajou…
Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak
a marně stádo stíhali jak mračno stíhá mrak
a proudy potu máčely jim tvář i košili
a starý honec uslyšel jejich jekot kvílivý.
R Jipijajé, jipijajou…
Tu jeden honec zavolal a pravil: „pozor dej!“
svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej,
bys nemusel pak po smrti se věčně věků štvát
a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát.
R Jipijajé, jipijajou…
+ to přízraky táhnou tmou.
Waldemar Matuška – Ďáblovo stádo (Nebeští jezdci)
Po zasmušilé pustině jel starý honec krav,
den temný byl a ševelil větrem ve stéblech trav.
Tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát,
když z rozedraných oblaků viděl stádo krav se hnát.
R Jipijajé, jipijajou,
to přízraky táhnou tmou.
Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé
a na bocích mu plápolaly cejchy řežavé
a oblohou se neslo jeho kopyt dunění
a za ním jeli honáci až k smrti znavení.
R Jipijajé, jipijajou…
Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak
a marně stádo stíhali jak mračno stíhá mrak
a proudy potu máčely jim tvář i košili
a starý honec uslyšel jejich jekot kvílivý.
R Jipijajé, jipijajou…
Tu jeden honec zavolal a pravil: „pozor dej!“
svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej,
bys nemusel pak po smrti se věčně věků štvát
a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát.
R Jipijajé, jipijajou…
+ to přízraky táhnou tmou.