Tisícovky podeváté, 2.- 4. 10. 2015: Krkonoše potřetí

Datum konání: 2. 10. - 4. 10. 2015
Sekce: Stalo se
Autor: Alena (Milan Barták)
Vloženo: 11.3.2016
Upraveno: 11.3.2016
Účastnice: Alena B., Hanka M., Iva K., Kačka B., Kamila A., Lenka M., Verča Š.

V pátek se 6 ze 7 účastnic našeho výletu sešlo na Černém Mostě, aby nasedlo do autobusu směr Horní Mísečky v Krkonoších. Po cestě k nám přistoupila v Bolce sedmá účastnice Kamila. Cesta nám s burčákem utíkala poměrně rychle. Po sedmé hodině večerní jsme tak již za tmy vystoupily z autobusu na zastávce Vítkovice myslivna a vydaly jsme se prudce do kopce po málo viditelné neznačené cestičce. Čelovky byly nezbytností a jak se později ukázalo, nepoužívaly jsme je naposledy… Cestou jsme překonaly na úseku 1 km převýšení 220 metrů. Na pátek to byla slušná rozcvička. Hotel Rezek v malé osadě Rezek je opravdu trochu nadnesený název pro horskou chatu v jednoduchém stylu, zvlášť když jsme byly ubytované v podkrovním pokojíku pro personál. Zbytek „hotelu“ obsadili „volunteers“ z GE Money. Nicméně si vystačili sami, takže na večerní seznamování nedošlo (což mi bylo později trochu vyčítáno)… Večer jsme strávily jak jinak než štěbetáním nad pivem, čajem, becherovkou apod. dle chuti účastnic.

V sobotu jsme vstávaly do krásného slunečného rána. Po snídani jsme vyrazily na první naši tisícovku – Preislerův kopec. Cesta vedla těžkým neznačeným terénem. Postupovaly jsme na Vlčí hřeben, kde jsme zdolaly hned další tři tisícovky, ovšem opět bez cest, po náročném pohybu v lesním terénu. Na čtvrtém dnešním vrcholu jedna z účastnic vypila větší než malé množství Becherovky (asi půlku láhve), takže se zdálo, že ji další kus cesty budeme muset nést na zádech. Ovšem terén byl tak strmý a náročný, že nejmenovaná účastnice velice rychle vystřízlivěla… Na Dvoračky jsme došly v pohodě a již za střízliva. Daly jsme si zasloužený oběd včetně vynikajícího borůvkového dortu. „Jakoby náhodou“ jsme zde potkaly Jirku Tesárka, kamaráda od Verči Štíchové… Velkým překvapením bylo setkání s Majdou a Jonášem Snítilovými, kteří zde měli Apaluchu (bohužel bez Jirky). Avšak nebyl čas na nějaké větší družení (přísnost musí být), takže jsme nedlouho poté vyrazily na Lysou horu. Opět neznačeným terénem a po sjezdovce kolmo vzhůru jsme vrcholu téměř dosáhly (I. Zóna NP, vrchol je nepřístupný). Sluníčko už s námi tou dobou přestalo kamarádit, nicméně po takovém stoupání nám rozhodně zima nebyla.

Pokračovaly jsme na Kotel, kde Kačka zjistila, že u vrcholu Lysé hory vytratila foťák za 10 tisíc korun… Lenka se nabídla, že spolu mohou jít 1,5 km zpět a po foťáku se společně podívají. My ostatní jsme volnějším tempem pokračovaly přes Harrachovy kameny a Mohylu Hanče a Vrbaty na Vrbatovu boudu, která je krásně zrekonstruovaná, ale bohužel zavírá již v 16 hodin. Daly jsme si alespoň čaj na terase a čekaly jsme na Kačku a Lenku, které se po delší době vrátily s nepořízenou. S Kačkou od té doby bohužel už nebyla moc řeč… ale ani se jí nedivím. Minuly jsme Zlaté návrší (další nepřístupný vrchol NP) a pokračovaly na Medvědín a dále na Hornomísečskou skálu (nový vedlejší vrchol Medvědína). Byla to naše jedenáctá tisícovka ten den, což je hodně slušný výkon. Nicméně bylo teprve půl šesté, takže jsem se rozhodla ukrojit z nedělní dávky tisícovek a vydaly jsme se ještě na poslední dnešní tisícovku – Kozlí hřbet. Závěrečné metry byly opět velice těžko prostupným terénem, ale vrchol se nám podařilo i za rychlého stmívání nalézt. Avšak cesta z vrcholu na Chatu Orel v Horních Mísečkách vedla opět kolmo dolů bez jakékoliv značené (i neznačené) cesty. Děvčata tentokrát dost protestovala, ale nedalo se nic dělat… přímo to byl 1 km, okolo asi 5 km… Takže opět došlo na čelovky a za pohybu pomocí GPS se nám podařilo slézt strmá úbočí Kozlího hřbetu, překročit potok a najít v naprosto tmavém a neprostupném lese světýlko mezi stromy… Chata Orel byla fajn, paní provozní byla velice starostlivá kuchařka. Dostaly jsme miniaturní sedmilůžkový pokoj, což se v průběhu noci ukázalo být jako trochu poddimenzovaný prostor… nedostávalo se vzduchu a dalo se jen těžko spát (resp. polovina spala jakoby nic a druhá polovina se trochu trápila). Iva dala přednost raději spaní na podlaze v sousedním dětském koutku…

V neděli nás opět probudilo sluníčko. Vstávaly jsme o něco dřív, abychom stihly obejít dnešní porci tisícovek a neujel nám přitom bus do Prahy. K snídani byly mimo jiné výborné teplé lívance. Dnešní cesta vedla konečně po turistické značce, takže do terénu jsme se dostaly jen občas, abychom stanuly skutečně na vrcholu daného kopce a ne jen v jeho těsné blízkosti. Po cestě jsme se po těžké noci konečně trochu rozesmály na kolotoči z pneumatik a na starých sedačkách z lanovky na Sněžku… jak málo někdy stačí k dobré pohodě! Ranní mlha se postupně rozpouštěla a připravovala nám zajímavé výhledy z Harrachovy skály i sousedního Mechovince. Celý hřeben pokrývalo červenající se borůvčí a trávy nejrůznější barev – opravdu famózní podívaná! Pokračovaly jsme přes Černou skálu (kde jsme poobědvaly) a Šeřín na Zadní a Přední Žalý. Vystoupaly jsme na rozhlednu a v tamní restauraci jsme si daly palačinky s borůvkami. Pak jsme již musely rychlým tempem sestupovat do Benecka, kde nám nedlouho po našem příchodu jel autobus do Vrchlabí. Odtud pak jela Kamča do Boleslavi a my ostatní jsme o něco později nasedly do autobusu na Prahu.

Závěrem musím všechny účastnice pochválit! V sobotu jsme přešly v náročném terénu přes 12 tisícimetrových vrcholů a v neděli jsme k tomu přidaly dalších 6! Tímto to byl od počátku konání zatím nejúspěšnější víkend, co se týče lovení počtu tisícovek!

A úplně v závěru musím dodat, že Kačce se nakonec podařilo po velikém úsilí foťák vypátrat! Obvolávala všechna možná místa (Lanovku na Lysou horu, Dvoračky, Vrbatovu boudu, správu KRNAPu, obecní úřad v Rokytnici nad Jizerou), až dostala nakonec v pondělí email se zprávou, že se nálezce foťáku našel! Takže tato smutná příhoda měla nakonec šťastný konec!

Moje fotky

Alena

Štítky: Článek nemá štítky

Komentáře

Přidat nový komentář

Krátce

Nyní nejsou žádné novinky
Zobrazit všechny

Jirka K. (19.11., 22:44)

Ahoj Veroniko (Jiravova), kdyz TAK prodaval Almanach, taky jsem si jeden koupil, avsak jeho cesta ke me se zadrhla u tebe, od te doby te cas od casu zadam o jeho zaslani, minimalne 20x, avsak marne, mozna je to jiz 3 roky, utika to. Na emaily mi neodpovidas, coz me mrzi, mozna bych te mohl stat aspon za nejakou odpoved. Tabor, Pantakovky, Vojanky, konici ... jses na prijmu, Almanach ... ticho. Prosim, posli mi Almanach postou na moji adresu, klidne muze byt i poskozeny, postovne ti proplatim. Nebo aspon napis, ze na me kasles, at mame vsichni jasno. Preji hezky den. Jirka

Lilka (27.8., 11:05)

TeoCup je 9. - 11. listopadu.

Kamila (6.9., 14:28)

kde jede na lesní hry? :-)

Alena B. (26.9., 14:47)

Víme, kdy bude TeoCup?

Milan (13.8., 20:07)

Předběžné termíny mých zápasů finále tenisové ligy: ne 14/8 v 9:00 Jirka Rada (Záběhlice), pá 19/8 v 18:00 Mrož (Braník), út 30/8 v 18:00 Martin (Braník)

Milan (20.7., 13:05)

Hola, hola! Zde inzerované koncerty jsou sice obvykle jiného druhu, ale uvítám, kdyby se někdo chtěl přidat k mému koncertního podzimu: 6.9. Wolf Alice, 13.10. PJ Harvey, 8.11. Placebo. Kdyžtak se ozvěte!
Vstup do pokecu

Uživatelská nabídka

Login
Listopad 2018
PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  
Prosinec 2018
PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Hledání

Poslední změna: 18.8.2018, 19:19:55