Půlželezňák - to byl zase nápad

Datum konání: 14. 9. - 15. 9. 2013
Sekce: Stalo se
Autor: Monika
Vloženo: 15.10.2013
Upraveno: 15.10.2013
Ano, přiznávám, občas mívám nebezpečné nápady. Co je horší, že mám pak tendence do toho namočit i své kamarády. Na druhou stranu se k mé veliké radosti často nechá pár jedinců zlákat.

Vlastně jsem si kdysi říkala, že bych si někdy chtěla zkusit ujet Železného muže, jenže to mi jen tak bez velkého tréninku přišlo jako velké sousto. Nakonec, po několika letech hospodského tlachání došlo k domluvě na poloviční trasu. V hospodě (jak jinak) po Ondřejovském triatlonu, kdy bývají všichni plni optimismu, pár docela spolehlivých lidí přislíbilo účast. Kula jsem tedy železo, dokud bylo žhavé, rovnou jsme si stanovili termín – podzim 2013. Toto se stalo v létě 2012. V únoru 2013 jsem si zrovna říkala, že by to chtělo zahájit trénink, místo toho jsem zahájila těhotenství. No, nevadí, říkala jsem si, nebudu teď kluky plašit, budu normálně dělat jako, že jedu.

Zájemců v onom létě 2012 bylo 3-5, pokud si dobře pamatuji. Určitě mezi nimi byl Petr Beran, známý „blázen“ do vytrvalostních výzev, Milan Barták, svědomitý a precizní to člověk, který, když se do něčeho dá, tak s veškerou teoretickou i praktickou přípravou, Jirka Snítil a Mrož Grohs, další „blázni“ hodni tohoto označení z důvodu „co neurvu grifem, urvu silou“. Váhavými střelci či onou chvilkou pohnutými lidmi byli třeba Peťa Misík, Vašík Řehák či Kuba Macháček. No a taky já. Tak to už mi za tu námahu stojí, řekla jsem si.

Ale vraťme se do února 2013 a následujícího jara. Nejdřív šlo pár mailů ohledně tréninku, trasy a přeptání se zájemců, jestli to stále myslí vážně, ale jinak se nic moc nedělo. Měsíce ubíhaly, já už i přiznala, že nejedu a kupodivu akce nezašla na úbytě. Bylo to i kvůli Milanovi a jeho motivačnímu emailu s nápadem přihlásit se na půlmaraton oficiálně organizovaný, což by závodníkům poskytlo perfektní zázemí, přesné změření a časomíře úlevu. Jeden takový se ve stanoveném termínu (víkend 13.-15.9.2013) konal v Ústí nad Labem. Věren své pověsti Milan rovnou poslal odkaz, kde se dá přihlásit a také dodatek, že míst je omezený počet a tudíž je fajn se přihlásit co nejdříve, ideálně do konce června. Strhla se lavina emailů, z níž vylezlo 12 vážných zájemců a cca 6 přihlášek do půlmaratonu se zaplacením startovného 600,-Kč. To už byla slušná motivace pro účast v závodu.

Dále jsme vedli debaty, jestli akci pojmout jako třídenní či dvoudenní, jestli na kole kroužit někde v severních Čechách nebo jet z Prahy do Ústí, apod. Během léta vykrystalizovala konkrétní podoba závodu: plavání v bazénu na Kladně v sobotu ráno, pak tam rovnou nasednout na kolo a jet do Ústí, tam přespat v penzionu a v neděli absolvovat ústecký půlmaraton. I závodníci krystalizovali. Ještě na konci srpna bylo přihlášeno 9 zájemců, z nichž 7 jich chtělo absolvovat celého půlželezňáka a 2 jen půlmaraton. Byli to: Milan, Petr B., Mrož, Petr M., Jirka R., Jirka S., Petr Vostatek alias Zbytek na celý závod a Enrico a Kuba M. na běh. Během září se však o slovo přihlásil podzim spolu s kapénkovými a jinými chorobami, což „vykácelo“ značnou část pelotonu.

V sobotu 14.9. přijeli k aquaparku v Kladně jen 4 přeživší jedinci: Milan, Mrož, Petr M. a Zbytek. Síly časomíry a závodníků se minimálně vyrovnaly a počítám-li nenarozené děti, pak jsme kluky s těhotnou Lindou, těhotnou mnou a Gabčou s Woutíkem dokonce přečíslily.

Připravit, pozor, start. Kluci si lehce po deváté ranní začali kroužit svých 76 bazénů. K dispozici měli 2 rezervované dráhy a i jinak téměř prázdný bazén. Jako první dojel Zbytek, který to k mému úžasu celé odkrauloval, druhý doplaval Milan a pak těsně za sebou Mrož a Petr. Všichni se vešli do hodiny, což předčilo má očekávání.

Naše další kroky vedly do restaurace na oběd, kde se k nám připojil i nemocný Petr Beran, který ale nemohl odolat a přijel alespoň fandit. V jednu odpoledne odstartovalo od aquaparku kolo při zachování handicapů z plavání. Kluci vyrazili každý dle svého naturelu, někdo se super odlehčeným kolem bez jediné zbytečnosti, někdo naopak s plně naloženými brašnami se svačinkami, mapami, náhradními oděvy. Naše autosekce se vydala na cestu za nimi a na trase koukala, jak jim to šlape, jestli bloudí, užívala si přitom nádherného dne a spekulovala, jaké mají mezi sebou rozestupy a kdo nakonec dorazí do cíle první. Na plánované občerstvovací zastávce v Peruci projel jako první Zbytek aniž by přibrzdil. Asi 5 minut za ním se objevil Petr, který také nestavěl. Pak nám bylo čekati dalších 10 minut na Mrože a dalších asi 15 minut na Milana, který jediný využil zastávku k náležitému občerstvení. Tou dobou už za sebou, chudák, měl jeden kufr.

Milan nasedl zpět na kolo a my zase do aut a letěli slunečným dnem do cíle. U Siřejovic jsme minuli Mrože bojujícího se silným protivětrem. Dále jsme pokračovali až téměř do Lovosic, kde jsme přejížděli Labe, ale Petr se Zbytkem nikde. Pokračovali jsme tedy po posledním úseku cesty – silnici č. 261 dále. Tato silnice se až na jediný odklon do kopce vine podél Labe a není nijak široká a prochází spoustou obcí, takže auto tam v průměru jede cca 50km/hod. Na zhruba osmdesátém kilometru, zrovna ve zmiňovaném odklonu silnice od Labe jsme je konečně potkali. Uff, spadl mi kámen ze srdce, stihneme je změřit v cíli. Projížděli jsme kolem Petra a Zbytka v době, kdy do dosti nepřijemného kopce předjel Petr Zbytka a rozdíl mezi nimi byl pár metrů. To znamenalo, že Petr Zbytka stáhnul o těch cca 7 minut, které mu Zbytek nadělil v bazénu. Začalo to být dramatické.

V pozdním odpoledni jsme zaparkovali v Ústí u hospůdky u nábřeží s krásně upravenou pobřežní cyklostezkou v úseku mezi železničním a silničním mostem. Přes řeku byl výhled na centrum města, kde se měl další den startovat půlmaraton. Dali jsme pivo a vyhlíželi, kdo přijede první. A kdo myslíte, že to byl? No, nakonec s přehledem Petr. Na Zbytka přišla v tom kopci krize, s níž to dojel až do cíle. Tak se stalo, že ho na čase docela stáhnul Mrož a dojel jen s devítiminutovou ztrátou. V této skupince jsme se ještě téměř tři čtvrtě hodiny vyhřívali na slunci a popíjeli nápoje z místní hospůdky, než přijel Milan. Unavené úsměvy všech účastníků dávaly tušit, že večírek bude krátký. Cyklo část skončila, Petr Beran odjel domů a my na penzion Duel, do sprchy, do hospody a kus pořádnýho žvance a do hajan. Jak já těm klukům záviděla!

Neděle už od rána nabízela pošmourné počasí s občasným mrholením a teplotou kolem 17°C. Na běh to ale prý nebylo špatné. Město žilo půlmaratonem. Všude se rojili sportovci různých barev i velikostí a napětí se tetelilo vzduchem. Kluci po ránu vypadali docela dobře, ale stejně jsem s nimi soucítila. Jak by asi bylo dneska mě po včerejším plavču a 90 km v nohách…. Lehce po poledni bylo Mírové náměstí plné nejen různých stánků, podií, halasu a hudby, ale také spoustou závodníků a ještě větším počtem nás – čumilů. Cca 4000 závodníků se rozběhlo za zvuku Smetanovy Vltavy a než proběhli všichni startovní čarou, uplynuly asi 4 minuty. Díky Lindě jsme měli jasný plán, na jakou část tratě se vždy jít podívat, abychom tam kluky mohli sledovat. Tak se stalo, že jsme je viděli cca 5x za závod a mohli sledovat výraz jejich tváří. Kromě oněch 4 půlželezňáků jsme sledovali ještě Žahyho a Enrica, kteří přijeli jen na běh.

Až mě překvapilo, jak mě to sledování závodu bavilo a navíc ty necelé 2 hodiny strašně rychle utekly. Keňští běžci byli v cíli už za hodinu po startu – hrůza. Nicméně i naše „ovečky“ byly úžasné. Přiznávám se k slzavému dojetí, když jsem je jednoho po druhém viděla dobíhat do cíle. Postupně jsme se všichni sešli na náměstí. Kluci pod hliníkovými fóliemi. Dojmů bylo spoustu, ale naštěstí převažovala radost a úleva nad únavou a bolestmi. Z náměstí jsme se záhy přesunuli do penzionu a následně do restaurace, v průběhu přes internet zjistili přesné výsledky běhu. A jak to tedy dopadlo?

1. Petr v celkovém čase 5:41:02
2. Zbytek v celkovém čase 5:51:31
3. Mrož v celkovém čase 6:03:37
4. Milan v celkovém čase 6:53:18


Dle mého názoru neskutečně dobré výkony. Kluci, gratuluji, a pokud platí vaše nabídka, že mi (a dalším, kteří letos nemohli) to příští rok změříte, pokusím se natrénovat. Děkuji za krásný, silný a netradiční zážitek.

Monika M.

Galerie



Štítky: Článek nemá štítky

Komentáře

Přidat nový komentář

Autor: Monika
Vloženo: 30.10.2013 21:48:26
Milane, díky. ;-)
Autor: Milan
Vloženo: 25.10.2013 13:43:28
Moje dojmy z Půlželezňáka:
Plavání trvalo ¾ hodiny a to mi přišlo jako naprostá legrace. Je pravda, že je to tak trochu stereotypní, zvlášť v 25metrovém bazénu, ale takhle se to dalo vydržet. V tréninku by mě to ale nebavilo...
Kolo: více než 90 kilometrů jsem jel najednou naposledy před více než třemi lety. Proto jsem to chtě nechtě považoval za výlet a dal si cíleně cestou dvě desetimunutové pauzy. Vedoucí závodníky jsem prohánět nechtěl :-) Ten kufr mě ale naštval: přišel už asi na sedmém kilometru, takže přestože jsem vyrážel na kolo jako druhý a cestou do Ústí mě nikdo nepředjel (vlastně jsem za celou dobu žádného závodníka ani nezahlédl <img src=">, skončil jsem poslední.
Běh: jsem si překvapivě strašně užil. Na začátku se mi běželo vysloveně výborně a pak jsem se sice zpomaloval (prvních 5 km s průměrem 5:00, posledních několik km za 6:00), ale ani na chvíli jsem neměl pocit vyčerpání. Však mě taky Petr předbíhal až někde na šestém a Zbytek na devátém kilometru. Nejlepší ze všeho byl cíl: takovou euforii jako se dostavila čtvrthodinku po doběhu, jsem už nějakou dobu nezažil :-)
Regenerace: Nohy mi pak sice rychle tuhly, ale zas tak strašné to nebylo. Byť jsem až do středy odpočíval.
Sobotní večer: Jak Monika píše, že sobotní večer v Ústí byl krátký, tak jí zas tak moc nevěřte. Měli jsme všichni plus mínus čtyř až pět piv a na ubytování jsme dorazili až kolem půl dvanácté.

Suma sumárum: jsem rád, že jsem to podniknul a přežil ve zdraví. Cítil jsem, že je to celé tak nějak pod kontrolou. ALE OPAKOVÁNÍ ZATÍM NEPLÁNUJU. Jediné, co jsem ochoten připustit, je to, že bych si dal zase někdy půlmaratón :-)

Jo, a ještě poděkování holkám: díky moc za skvělou organizaci a neutuchající podporu během závodu!
Autor: Verča
Vloženo: 15.10.2013 22:25:30
Teda fakt super výkony! ;-)
Autor: Verča
Vloženo: 15.10.2013 17:50:57
/thumb up/

Krátce

Nyní nejsou žádné novinky
Zobrazit všechny

Lilka (27.8., 11:05)

TeoCup je 9. - 11. listopadu.

Kamila (6.9., 14:28)

kde jede na lesní hry? :-)

Alena B. (26.9., 14:47)

Víme, kdy bude TeoCup?

Milan (13.8., 20:07)

Předběžné termíny mých zápasů finále tenisové ligy: ne 14/8 v 9:00 Jirka Rada (Záběhlice), pá 19/8 v 18:00 Mrož (Braník), út 30/8 v 18:00 Martin (Braník)

Milan (20.7., 13:05)

Hola, hola! Zde inzerované koncerty jsou sice obvykle jiného druhu, ale uvítám, kdyby se někdo chtěl přidat k mému koncertního podzimu: 6.9. Wolf Alice, 13.10. PJ Harvey, 8.11. Placebo. Kdyžtak se ozvěte!

Veronika (5.4., 21:20)

jéé díky:-) To mě těší. Živý jukebox hraje téměř cokoliv, takže příště - bude-li nějaké, může být i beatles. A hned mě napadá, co taková DOBRÁ 60. LÉTA...
Vstup do pokecu

Uživatelská nabídka

Login
Říjen 2018
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    
Listopad 2018
PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Hledání

Poslední změna: 18.8.2018, 19:19:55