V listopadu 2004 na dvacítkový mallist dorazil od Milana Bartáka e-mail zhruba tohoto znění: „Milí kamarádi, už dlouho se na Dvacítce nepořádala nějaká šílená akce a já mám takový nápad…“ Nápad se jmenuje Objezd republiky na kole. Milan nám nastínil, že by rád objel naši vlast po silnicích a silničkách co neblíže státní hranici a hned nám také vyložil svůj plán: během tři let vždy cca tři víkendy v roce v sedle a je to. Nám se to moc líbilo, a tak jsme se dohodli, že na jaře to rozjedem. Říkala jsem si, sakra, tohle už jsem přeci někde viděla… a ono stačilo zalistovat v druhém Almanachu TAKu. O důvod víc se do toho pustit.

Mezitím ještě došlo několikrát k revizi etap tak, abychom poctivě vymetli skutečně i ty nejzastrčenější, tedy vlastně nejvystrčenější výběžky naší vlasti (kdy jindy už se do takových končin podíváme, že…). Do Kořenova, odkud jsme vyjížděli směrem na západ, jsme od východu dorazili nakonec nikoli po třech, ale až po pěti letech, během kterých jsme ujeli 2564 km rozložených do 13 etap. Celkem se akce zúčastnilo 15 lidí (absolvovali alespoň jednu etapu), ale jen 7 z nás se může pyšnit kompletní sbírkou etap, tedy že skutečně "objeli republiku". Důkazem budiž přiložené fotky ze začátků a konců jednotlivých etap.

Etapy objezdu měly svá pravidla: začínáme vždy tam, kde jsme minule skončili, z každé etapy máme začáteční a závěrečné foto na nádraží s cedulí a jezdíme výhradně po vnitřních hranicích. Už méně pevná jsou pravidla toho, co se ještě považuje za sjízdnou cestu. Na toto téma se vždy vedly vášnivé debaty (okřídlená hláška "podle těch vašich pravidel...") nad mapou i v terénu, občas nás diskuze zavedly do houštin či na štěrkové, lesní či jiné téměř (někdy i úplně) nesjízdné cesty. Ale i díky těmto cestám je fajn, že vedle tolik módního poznávání krajin dalekých a ještě vzdálenějších jsme se dostali také do opravdu zastrčených koutů naší země. Některé byly spíše silným zážitkem (zejména naše západní hranice – bordely, trpaslíci, vietnamské stánky v kontrastu s polodivokou vysídlenou krajinou), jiné byly nečekaně přívětivé či překvapivě pěkné. Shrnutí jednotlivých etap i různá „nej…“ najdete v Milanově článku a následující zápisy z jednotlivých etap podrobně popisují naše zážitky. V zápisech najdete i fotky.

Mnohá dobrodružství nám samozřejmě uchystaly i České dráhy, ačkoli celkově musím konstatovat, že až na výjimky si svým přístupem k naší přepravě zaslouží pochvalu. Díky Objezdu teď už víme, že lze dostat osm kol do náhradní autobusové dopravy, že personál zejména na místních tratích je většinou k cyklistům přívětivý, i když se cpou do vlaku, do kterého je ani nemusí vzít, že některé vlakové čety dokonce vyjdou vstříc, ač je to proti předpisům (část výpravy poté, co jim ujel plánovaný vlak, cestovala s koly Brněnských drakem, který kola nebere). Hrubého nátlaku a braní rukojmích kvůli naší přepravě jsme se dopustili pouze jednou: na zpáteční cestě z druhé etapy jsme se při přestupu v Bakově nad Jizerou potkali s jinou velkou partou cyklistů a České dráhy nás odmítly přepravit (vlak samozřejmě bez hitláku). Ale to už jsme byli ve vlaku a odmítli opustit dobyté pozice v chodbičkách. Nakonec se naší neústupností a po dlouhých konzultacích snad až s Drážní inspekcí podařilo přesvědčit průvodčího, že když v jinak poměrně prázdném vlaku vyklidíme půlku vagónu, do které dáme přebytečná kola, nestojí naší přepravě už nic v cestě… Nakonec z toho bylo jenom 20 minut zpoždění a kyselé obličeje spolucestujících (helsinský syndrom se tentokrát nekonal…).

Takže po pěti letech silných i krásných zážitků v sedle, v hospodách i ve vlacích byl projekt Kolem Česka slavnostně dokončen. A nám teď nezbývá než si vymyslet nějakou novou zábavu...

zapsala Káča Režná
Psáno původně pro Almanach TAKu a TAKové stránky.

Galerie

Komentáře

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka

Login

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03