Bez pasu do USA

Datum konání: 9. 1. - 23. 1. 2009
Autor: Klárka (Miisha)
Vloženo: 30.1.2009
Upraveno: 30.1.2009

Jak asi víte, chystali jsme se 9.1.2009 odletět do USA na Floridu, přesně do města Fort Lauderdale (asi 40 km severně od Miami) a strávit zde 3 měsíce. Jíra zde bude chodit do školy a já a Péťa budeme dělat doprovod, užívat teplíčka a oceánu.

A jaká byla realita?

Opravdu jsme odletěli v pátek 9.1. z Prahy přes Londýn do Miami. V Miami jsme přistáli v 19 hod. místního času. Už jsme se těšili, že si vyzvedneme předem objednané auto a budeme co nejdříve v hotelu. Ale jejda! Když jsme přišli k imigrační úřednici (samozřejmě černoška) chtěla vidět Péťuv pas. My jí řekli že ho máme zapsaného v pase, že se to u nás může. Ona: „jé, tak to bude problém“. Sejmuli mě a Jírovi otisky prstů – standardní postup při vstupu do USA a odvedli si nás na stranu. My si naivně mysleli, že vyplníme nějaký formulář a pojedeme dál. Jenže ouha. Jeden úředník začal vyvolávat jména a my se měli stavit do řady, v této formaci jsme museli přejít několika chodbami až do čekárny. Zde už bylo několik desítek lidí od kojenců po důchodce, bílý, černí, šikmooký. Byl zde i pult za kterým pracovali imigrační úředníci. Jejich rychlost byla dost tristní. Celkem nás v té místnosti mohlo být tak 70. Asi po 3,5hod. kdy nám vůbec nikdo nic neřekl si mě přizvali (jen mě) a co že v Americe chceme dělat a kolik na to máme peněz?. Když jsem řekla že tu chceme být 3 měsíce hned opáčili, ale pobyt v Americe je drahý! a takový podobný řeči. A co že je naše povolání? Pak mě zase poslali ať si jdu sednout mezi ostatní. Když jsem se ptala kde je problém? řekli mi, že od 17.11.2008 musí každé dítě mít svůj biometrický pas když chce vstoupit do USA. Před listopadem stačilo zapsání v pase, ale od té doby co máme „bezvízový“ styk tak už to neakceptuji. Opáčila jsem, že ale Péťa má odsouhlasený formulář ESTA! (formulář který musí vyplnit každý kdo chce vstoupit do Ameriky, včetně dětí a je na internetu a zde se vyplňuje i číslo pasu každého žadatele, což v případě Petra bylo stejné jako mé a systému to nevadilo, neshledal v tom problém. Dva rozdílní žadatelé mají stejný pas a ke všemu ještě jeden je muž o věku 1 rok druhý žena mírně nad třicet! :-)). Ten jim nestačil. Mezitím si přišli policajti a odvedli si nějakého mladíka v poutech. Po další půl hodině, kdy už naštěstí Péťa usnul,(musím uznat, že byl celou dobu moc hodný - na to že se mohl pohybovat asi na 0.5 m čtverečním) za námi přišel úředník (menší šedivý pán) a řekl že buď musíme odjet zítra nebo za 50 dní. Vyvalili jsme na něj oči a mysleli jsme, že snad špatně slyšíme?! Když jsme začali protestovat, že už tady máme zaplacený pronájem auta , zaplacenou jazykovou školu. Řekl:“ můžete si vybrat buď zítra nebo za 50 dní.“ Odkývali jsme 50 dní. Pak řekl, vy problém nemáte, vy tu můžete zůstat jak dlouho chcete, jen dítě musíte poslat domů. Posaďte ho do letadla a vy tu můžete zůstat. Myslela jsem, že to snad nemyslí vážně!!!! Postoupili jsme k dalšímu úředníkovi, který to měl zúřadovat, tj. zapsat toto do pasu, že Petr je nežádoucí a musí opustit Ameriku do 23.1.2009 v tom jsme úplně zkoprněli, neb 50 dní se najednou rozplynulo a bylo z toho je 14 dní, s tím že úředník nám opáčil, že jsme asi nerozuměli že jeho kolega nemluvil o 50, ale jen o 15 dnech!! A k tomu ještě přidal, že ušetříme spoustu peněz, když tu budeme jen 15 dní. Byli jsme úplně zdrcení. Po 4 hodinách a 24 hodinách na cestě jsme opouštěli imigrační kancelář s razítkem v mém pasu, že Péťa musí opustit USA nejpozději 23.1. a mohli jsme vejít do té Ameriky. Vyzvedli jsme si auto, a zamířili do hotelu. Ve dvě ráno (26 hodin od ranního vstávání v Praze) jsme padli vyčerpaně do postele. Další den jsme si rozmýšleli co dál, zda trošku pocestovat a vrátit se všichni domů, nebo zkusit kontaktovat českou ambasádu zda nám pomůžou? Rozhodli jsme se pro druhou variantu s tím, že Jíra nastoupí v pondělí do školy a odpoledne půjdeme zařizovat vízum pro Péťu. Přes honorární konzulát ve Fort Lauderdale (kde ale nikdo nemluví česky a jedná se jen o právní kancelář, která má asi jako reklamu to že zastupuje ČR, zde se nás ujala starší dáma jménem Trudy, která byla dost nechápavá) jsme se dostali (telefonicky) až na českou ambasádu ve Washingtonu. Zde si Jíru podávali dvě až tři osoby a moc se divili,že jsme Petra vůbec bez pasu dostali do USA. Především že nás nechali nalodit se do letadla hned v Praze když viděli že letíme do USA. A to vás nevrátili ani z Londýna? divili se. A že máte odsouhlasenou ESTU pro syna? Opět jsme jim zdůraznili, že ač jsme vyplnili stejné číslo pasu jako u mě a ostatní údaje jiné systém se nad tím vůbec nepozastavil. Předpokládám, že by to byla jedna z nejčastějších chyb které by se mohli objevit a systém by měl „zakřičet“ chyba!!. No, víte je to nový systém a ještě vychytáváme chyby, řekli nám na ambasádě. Škoda, že jsme tu chybu museli odhalit zrovna my. Příležitostí jak nás upozornit a zastavit že nemáme pas pro Péťu bylo několik, bohužel přes všechny jsme prošli. Samozřejmě, že největší chybu jsme udělali hned na začátku kdy jsme si špatně vyložili větu na internetu, že každý kdo cestuje do USA musí mít vlastní biometrický pas. O dětech tam nic nebylo, tak jsme si mysleli že Petr můžou být zapsaný v pase. Ani nevíte kolikrát jsem si to vyčetla. Pak si Jíra byl nechat dělat nový pas a jako důvod uvedl cestu do USA . Úředník, bohužel také nebyl znalý věci, a tak Jírovi hned nabídl zda chce zapsat dítě do pasu, aniž ho upozornil že letí-li dítě tak musí mít vlastní pas. Pak Esta, letiště, ale to už jsem psala.

Začalo vyřizování s ambasádou. Nejdřív sice byli překvapený co ESTA „dokáže“, ale pak začali dělat „mrtvého brouka“ a napsali nám, že nejlepší by bylo abychom se vrátili do CR udělat si novy pas. Pro ně nejjednodušší cesta. Nedali jsme se odbít a pokračovali ve vyjednávání přes email. Začala s námi komunikovat paní vícekonzulka Navrátilová. Ze začátku nám dávala naději, že by se to mohlo dát vyřešit a že z honorárního konzulátu (kde jsme byli hned na začátku) dostane kontakt na nějakého právníka který imigrační záležitosti v Miami řeší. Mezitím jsme podnikali vlastní kroky. V Jírově škole nám doporučili abychom zkusili jet na letiště do Fort Lauderdale a zkusili změnit rozhodnutí, že jsou tam přístupnější než v Miami. Tak jsme jeli. Představte si že jdete jen tak za nějakým úředníkem, nic v ruce a jen lámanou angličtinou ho chcete přimět aby změnil rozhodnutí, to i v češtině bychom byli nervózní natož v angličtině. První pokus nevyšel, protože pracují jen do 15 hod. Druhý pokus už byl lepší. Mluvili jsme jen s tmavým sklem přes mikrofon (nikoho jsme neviděli), a po druhém zopakování našeho požadavku, neb jsme postoupili k supervizorce, nám ženský hlas řekl, že musí tuto věc konzultovat po telefonu se svým nadřízeným.Pak nám jeho verdikt tlumočila takto: „že bohužel nemůžou změnit rozhodnutí svých kolegů to prý můžou jen v Miami kde jsme razítko získali“.

Týden uběhl jako voda, paní Navrátilova zatím s ničím nepohnula jen v pátek odpoledne zavolala že stále čeká na kontakt na právníka a že ho dostane pozdě odpoledne v pondělí. V pondělí byl státní svátek (Martin L.K.), v úterý nastupoval Obama do Bílého domu takže skoro nikdo nepracoval, všichni koukali na TV. Paní Navrátilová nás stále ubezpečovala, že na našem případu dělá a že zítra pro nás už něco bude mít ať vydržíme a že máme ještě dost času.Ve středu to byl vrchol. Vyslala nás na Imigrační úřad do Miami. Přijeli jsme na uvedenou adresu a s hrůzou zjistili, že celá 10 poschoďová budova je na prodej a že zde už delší dobu nikdo nesídlí. Jen vybledlé nápisy připomínaly, že zde tento úřad sídlil. Na dveřích sice byla nějaká adresa uvedená, ale na té jsme opět nic nenašli. Volali jsme paní Navrátilové: „Aha, tak to je mi líto, tak já zkusím něco zjistit“, řekla. Než něco zjistila našli jsme parkování které kdysi sloužilo imigračnímu úřadu a ještě nesundali ceduli. Zde jsme se zeptali a dozvěděli se správnou adresu. Dojeli jsme do úřadu, ale už bylo pul čtvrté a zde také pracují jen do tří :-((( Paní Navrátilová chtěla ať jí dáme na ucho pána z ochranky který tam už jediný byl. Vůbec se od něj nic nedozvěděla jen, že musíme vyplnit formulář na internetu a zažádat o schůzku a systém nám vygeneruje termín a čas schůzky a s tímto papírem teprve můžeme přijít. Takže zase nic. Navrhli jsme, že zkusíme jet na miamské letiště a sehnat tam nějakého úředníka. Paní Navrátilová: No, jestli to máte při cestě…. Ale já tu jsem jen do 17 hod. v půl šesté už musím někde být (volali jsme ji na mobil). Ženeme to na letiště , našli jsme i úředníka a předáváme paní Navrátilovou. Opět nic nevyřídila. Prý že naše razítko nevadí imigračnímu, ale aeroliniím (No, blbost největší). Nevadí, ženeme na British Airways se kterými jsme přiletěli. Ty samozřejmě řekli, že jim to vůbec nevadí. Opět předáváme paní Navrátilovou, nic jiného než my se nedozví. Otáčíme to opět za imigračním úředníkem , ale jelikož paní Navrátilová už musí z práce dáváme jí jen tel.číslo které je uvedeno na dveřích u imigračního úředníka.

Večer jsem se dívali na web na který nás odkázali v Miami na imigr.úřadu.

  1. zjistíme že imigrační úřad je i ve Fort Lauderdale několik ulic od našeho hotelu…..
  2. že úřad na který nás paní Navrátilová poslala má na internetu uvedenou již novou adresu a z aktualizace stránek min. již 2 měsíce to tam visí!!
  3. když jsme zkusili zadat si schůzku tak nás to nahlásilo do Vídně na druhý den hned v 9:30 v tom jsme pochopili že jsme ve vyplňování udělali někde chybu a tak na další pokus jsme se dostali na volné termíny v Miami, čtete dobře první volný termín je 4.2.2009, tj až za 14dní a pak 2 termíny 5.2 a pak již opět vše obsazeno!!!

Paní Navrátilová nám tvrdila, že jsem si to měli zkusit zadat a zkusit tam s tím jít a probít se k nějakému úředníkovi a ona to s ním pak už domluví. Opět, naprostá blbost, protože bez právoplatné schůzky by nás ochranka do úřadu vůbec nepustila. Ve čtvrtek ráno nám Martin v Praze přes internet kupuje letenky, které jsem celý týden sledovala jak místa ubývají a jak cena roste den ode dne výš. British Airways, Lufthansa, Air France a KLM hlásí plno, nebo nesmyslnou cenu od 60tis.a výš. Jediná slušná cena byla se SWISSair u která jsme nakonec koupili letenku pro mě a Péťu na pátek 23.1. Paní Navrátilová volá že už má telefonní číslo na toho právníka který by nám měl pomoci (to už nám tvrdila od pondělka že ho má). A ať to nevzdáváme když už jsme tomu obětovali tolik energie. Nevzdáváme to, ale dle zkušenosti s paní Navrátilovou nemáme žádnou naději. Tak neschopného člověka jsme už dlouho nezažili a my jsme bohužel na ní byli závislý.

Čtvrtek: večer v 18:30 volá paní Navrátilová, že právník jí prý celý čtvrtek nezavolal???!!! A ještě v pátek dopoledne Jírovi volala na mobil do školy, že ještě máme naději že právník to začíná řešit a že ještě zavolá (to už bylo jen pár hodin co jsme dle razítka museli opustit USA!!!). Asi už tušíte jak to dopadlo, po dvanácté volala, že se s tím nedá nic dělat, že jimi vystavený náhradní pas se dá použít jen na cestu do ČR a nedá se sním vycestovat např. na Kubu, Bahamy nebo do Mexika kam trvá let jen 1hod a pak se na něj vrátit po víkendu a projít např.přes jiného úředníka (což jsme jí navrhovali,že je jednodušší než dlouhá cesta do ČR). A pak ještě Jírovi řekla, že alespoň nyní bude mít klid neučit tu kýženou angličtinu.

V pátek večer jsme se s Jírou na letišti v Miami rozloučili a odletěli jsme přes Zurich do Prahy. Let byl bezvadný, opravdu jsem s Péťou lepší nezažila. Letěli jsme do Zurichu přes 8 hodin a on byl vzhůru jen 2 hodiny. Na letišti si poběhal a jakmile jsme sedli do letadla do Prahy a začali stoupat Péťa usnul a probudil se až když jsme přistávali.

V pondělí jsme zažádali o pas pro Péťu, prý je mimo sezóna tak by mohl být hotový za 14 dní, místo klasických 30 dní. Zpáteční letenku máme zamluvenou na 24.2., ale pokud by byl pas vyřízený dřív budu se snažit si letenku přehodit na bližší datum, jestli to vůbec půjde.

Tak to jen pro informaci, kdyby jste náhodou někdo chtěl vyrazit do USA s prckem tak pozor mohl by to být potencionální terorista neb nemá vlastní pas, rozdíl v zapsání do pasu a mít vlastní je jen ten, že v zapsaném pasu dítě nemá vlastní fotografii jinak nálepka má jeho veškeré údaje a je opatřena hologramem proti falšování.

Cestování do USA třikrát zdar!!!

Klára, Jíra, Péťa


Štítky: Článek nemá štítky

Komentáře

Přidat nový komentář

Krátce

Nyní nejsou žádné novinky
Zobrazit všechny

Jirka K. (19.11., 22:44)

Ahoj Veroniko (Jiravova), kdyz TAK prodaval Almanach, taky jsem si jeden koupil, avsak jeho cesta ke me se zadrhla u tebe, od te doby te cas od casu zadam o jeho zaslani, minimalne 20x, avsak marne, mozna je to jiz 3 roky, utika to. Na emaily mi neodpovidas, coz me mrzi, mozna bych te mohl stat aspon za nejakou odpoved. Tabor, Pantakovky, Vojanky, konici ... jses na prijmu, Almanach ... ticho. Prosim, posli mi Almanach postou na moji adresu, klidne muze byt i poskozeny, postovne ti proplatim. Nebo aspon napis, ze na me kasles, at mame vsichni jasno. Preji hezky den. Jirka

Lilka (27.8., 11:05)

TeoCup je 9. - 11. listopadu.

Kamila (6.9., 14:28)

kde jede na lesní hry? :-)

Alena B. (26.9., 14:47)

Víme, kdy bude TeoCup?

Milan (13.8., 20:07)

Předběžné termíny mých zápasů finále tenisové ligy: ne 14/8 v 9:00 Jirka Rada (Záběhlice), pá 19/8 v 18:00 Mrož (Braník), út 30/8 v 18:00 Martin (Braník)

Milan (20.7., 13:05)

Hola, hola! Zde inzerované koncerty jsou sice obvykle jiného druhu, ale uvítám, kdyby se někdo chtěl přidat k mému koncertního podzimu: 6.9. Wolf Alice, 13.10. PJ Harvey, 8.11. Placebo. Kdyžtak se ozvěte!
Vstup do pokecu

Uživatelská nabídka

Login
Prosinec 2018
PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      
Leden 2019
PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Hledání

Poslední změna: 18.8.2018, 19:19:55