Letošní oslava 84. výročí VŘSR se uskutečnila ve skromném, leč příjemně zabydleném, příbytku lesních dělníků v osadě Belšanka uprostřed křivoklátských lesů. Většina soudružek a soudruhů (Alena, Iva, Jitka, Jirka K., Honza, Radek B. a oba Milanové) vyjela z Prahy hned po skončení páteční pracovní směny vlakem do Lužné u Rakovníka a odtud se po krátkém občerstvení za svitu lampiónu a s podporou rázné reprodukované dělnické hudby, kterou zajistil soudruh Radek, vydala přes temné hvozdy do místa konání oslavy. Obtížnou cestu zvládli všichni bez problémů. V Belšance na ně již čekal soudruh Darek, který na sebe převzal nelehkou pořadatelskou úlohu spojenou mimo jiné se zajištěním tepelné pohody v objektu.
Páteční část akce znají autoři tohoto příspěvku pouze z vyprávění, snad proto Ti, soudruhu čtenáři, může přijít její líčení poněkud stručné. Ale třeba nás některý ze soudruhů doplní. Delegace naší Podbrdské organizace se na oslavu VŘSR letos vydala až v sobotu ráno, neboť její členkou byla i zástupkyně oddílu Jisker Bělka. I my jsme cestovali po železnici, stejně jako soudruh Lenin, když se vracel z finského exilu zpět do Petrohradu. Samozřejmě jsme nejeli na lokomotivě ale v pohodlných vozech našich státních drah. Dojeli jsme do Rakovníka, kde jsme se setkali s ostatními soudružkami a soudruhy, kteří sem pod vedením soudruha Darka dorazili svižným ranním pochodem. Program víkendu pokračoval prohlídkou Rakovníka. Museli jsme uznat, že mnohé zdejší domy vypadají po dvanáctiletém soukromém vlastnictví lépe než v dobách socialistické péče. Záhy jsme si však uvědomili, že za jejich líbivými fasádami je nutno vidět chudé dělnické rodiny, které musejí každý měsíc odevzdávat podstatnou část svých těžce vydělaných příjmů nelítostnému majiteli domu. Při návštěvě Rakovníka jsme samozřejmě nevynechali městskou bránu, na které je osazena pamětní deska věnovaná osvoboditelce města slavné sovětské Rudé armádě. Po prohlídce města jsme se naobědvali v restauraci U mušketýra a pomalu vyrazili na cestu do Belšanky. Abychom zvýšili naši tělesnou zdatnost nevydali jsme se po cestě nejkratší, nýbrž jsme z Rakovníka nejdříve vyrazili po červené turistické značce po proudu Rakovnického potoka a po té přes lesy do našeho příbytku. Naše delegace si vzhledem k zastoupení nejmladší generace cestu poněkud zkrátila. Po 18. hodině jsme se všichni sešli u teplého čaje.
Oslavy VŘSR vyvrcholily v sobotu večer recitační soutěží. Soutěž probíhala ve dvou kolech. V prvním kole přednesli všichni soudruzi básně s revoluční tematikou. Naše Podbrdská organizace večer zahájila pásmem shrnující v kostce úspěchy dělnické třídy od roku 1917. V pásmu mimo jiné zazněly úryvky z Majakovského poemy Lenin, báseň Rudoarmějci od soudruha básníka Floriana, píseň Kaťuša, Branaldův Pionýrský šátek, při kterém si naše jiskřička poprvé ozdobila krk rudým šátkem a ruská báseň Galstuk. Následovala báseň soudruha S.K.Neumana ve skvělém, vskutku revolučním Radkově přednesu a následovali další a další. Zúčastnění soudruzi nám jistě prominou, že si přesně nepamatujeme názvy jimi přednesených děl. Vzpomeňme jen některé. Všechny jistě potěšilo přednesení ze školních lavic důvěrně známé básně 7. listopad v Moskvě, kterou si připravila Jitka. Milan A. Bezručovou básní Ostrava i stylovým oděvem připomněl těžké podmínky, které panovaly na uhelných šachtách. Honza seznámil ve své básni přítomné s významným africkým bojovníkem za svobodu, Alena zdůraznila ve svém procítěném přednesu význam proletářské literatury, Jirka ve svém téměř hororovém příspěvku promluvil o soudruhu věrném Leninovi až za hrob. Bylo potěšitelné, že i v druhém kole s volnou tématikou zůstali mnozí soudruzi věrni stranické a ruské tvorbě. Opět zazněl Branaldův Pionýrský šátek tentokráte v Jitčině podání. Zdeněk přednesl báseň S.K.Neumana Deset minut, která odlehčeným stylem řeší problematiku dodržování pracovní doby. Sálem zazněl i dlouhý přednes v bratrském libozvučném ruském jazyce, když Radek přečetl vytříbenou ruštinou úryvek z knihy A.S.Puškina Evžen Oněgin. Zvláštní uznání zaslouží Iva, která svým dlouhým referátem o mauzoleu Klementa Gottwalda na Vítkově dokonale navrátila atmosféru dlouhých stranických schůzí, kde méně uvědomělí soudruzi považovali za jediný zajímavý bod programu občerstvení. Naštěstí se podávalo i zde. Honza se ve svém příspěvku věnoval osvětě -- tématu jistě důležitému: čistotě na veřejných záchodkách. Báseň Marcely Mamince od J.V. Sládka připomněla důležitost správně fungující rodiny. K odlehčení atmosféry večera přispěl Darkův přednes Polednice v poněkud novější úpravě. Opět není v našich silách jmenovat všechny. Na závěr soutěže vyhlásil soudruh Darek, oblečený pro tento večer ve slavnostní uniformě se spoustou vyznamenání, vítěze vzešlé z lidového hlasování. Je ctí nám oznámiti, že vítězi se stali: Podbrdská organizace v kategorii revolučních básní a Radek a Zdeněk v kategorii volné téma. Společenský večer pokračoval kolektivní hrou: Drbeme ostatní soudruhy a zpěvem revolučních písní ze Zpěvníčku proletáře, vydaného u příležitosti VŘSR Podbrdskou organizací. První soudruzi začali opouštět společenskou místnost, ve které probíhal program, do něhož se všichni bez výjimky aktivně zapojili, až dlouho po půlnoci. Samozřejmě jiskřička Bělka šla spát hned po skončení našeho recitačního pásma. Okolo 4. hodiny ranní, po vypití několika desítek litrů čaje a jednoho litru rudého vína, byl večer definitivně rozpuštěn. V neděli po snídani zúčastnění soudruzi prokázali, že ani v tento den se nezaleknou těžké fyzické práce. Prakticky předvedli pravdivost slov z Majakovského poemy:,,...jedinec -- nicka, neuzvedne ani obyčejný pěticoulový trám, strana toť miliónové masy rámě, toť milióny paží srostlých v něm...", když společnými silami, soudruh soudruhu po boku přestěhovali stará kamna, která jedinec ani nenadzdvihl. Konec víkendu se blížil, neradi jsme opouštěli útulný domeček v Belšance, leč nezbývalo než vyrazit přes lesy na vlak, abychom mohli všichni v pondělí opět plni sil, posíleni prožitky ze společného víkendu, nastoupit ve městech na pondělní směnu. Příjemně jsme se ještě společně prošli přes hluboké křivoklátské lesy, které podzim oděl do pestrých tónů a přitom pošlapali čerstvé rezavé koberce z modřínového jehličí. Naše delegace se asi v polovině cesty, zdržena zvláštními požadavky Bělky, odpojila od ostatních soudruhů a vydala se na nádraží do Lužné, zbytek výpravy pokračoval cestou pro kočárek nesjízdnou, přes bažiny na nádraží do Nového Strašecí. Letošní oslava VŘSR se tak stala řádným důkazem toho, že když všichni soudruzi táhnou za jeden provaz, akce se vydaří. Největší poděkování a ocenění za zásluhy samozřejmě náleží Darkovi, který se organizace letošní oslavy vzorně ujal.
Zdeněk a Marcela
Letošní oslava VŘSR byla již sedmá. Pro připomenutí uvádíme závěrem místa
konání předchozích ročníků:
Březen 2024 | ||||||
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | 3 | ||||
4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 |
Duben 2024 | ||||||
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
29 | 30 |