Pochod smrti (2002)

Vazeni a mili (ne)ucastnici Pochodu smrti,

jelikoz jsem vcera nezvladl vstavani a byl vzbuzen nasilne az v 11:45, kdy uz vetsina z Vas byla na ceste domu, dovolil bych si v tuto chvili shrnout vse podstatne a podekovat vsem za ucast a podporu. Byla o dost vetsi, nez jsme ocekavali, a proto vrele diky, potkavani Vas a treba mila snidane v Melniku, to nam psychicky dost pomahalo.

Takze: vychazelo se z Palmovky v patek tesne pred sedmou. Krome 12 ucasrtniku naostro prisli i clenove podpurneho tymu a odvezli nam veci, pripadne nas kousek doprovodili. Az do asi 40.km jsme slapali vsichni vicemene pohromade. To uz jsme byli bez Radka, ktery zustal doma v Kralupech a druhy den dorazil do Bele na kole. Mimochodem zvitezil v soutezi o nejoriginalnejsi obleceni - sako, kosile, kravata, polobotky a destnik :-) Kolem sedme jsme se zacali trousit do Melnika, kde na nas cekal rebarborovy kolac a pudink. Prijemne jsme posedeli a vsech jedenact nas v ruznych intervalech Melnik opustilo. Jiz se zacalo mluvit o vzdavani, ale vsichni se tvarili dost optimisticky. Spaci krize jsme vetsinou meli za sebou, ale to nejhorsi prislo samozrejme v poslednich kilometrech, at uz to bylo mezi 90. a 100. km nebo 55. a 65.km. Ale kazdy se s tim vyrovnal a podal vynikajici vykon. Nemuzu komentovat druhou polovinu pochodu, kdy jsme sli v malych skupinkach a obcas jsme se potkavali (71 km U Grobiana, 78 km Raj), ale kazdy se muze vyjadrit o svych pocitech a ja tak ucinim za sebe. Slo se mi celkem dobre, na 70.km jsem si vylil vodu z bot a propichl dva puchyre. Diky tomu jsem opet zvysil svoji rychlost, nasal optimismus a do Raje dorazil s optimistickym vyhledem. Zde jsem si dal 1:45 h pauzu a potom jsem citil, ze stare dobre casy uz uplynuly... Narozdil od minuleho roku jsem vsak nemel problemy s kostma, ale "pouze" s otlacenyma chodidlama a prstama, a to se i pres muka pri rozchazeni dalo vydrzet. Do cile jsme dosli v trojici ve slozeni Alena, Milan A. a Milan B. (Proc zrovna ja jsem becko??) po vice nez 25 hodinach.

Nutno dodat, ze pocasi plne odpovidalo extremni akci a da se rict, ze jen par hodin bylo bez deste. Anebo jsme ho uz nevnimali :-)

Jeste shrnuti vysledku: 100 km usli Lenka, Alena, Milan A., Zdenek, Petr B. a ja, 90 km Vasek, 78 km Darek, 72 km Iva, 71 km Martin D., 65 km Klema a 29 km Radek. Prihlaste se prosim u nas na nektere z pristich akci, dostanete jeste jednu drobnost (Iva s Klemou uz ji maji), kterou jsme Vam nestacili predat o vikendu :-)

A uplne na zaver - vzkaz Kacce a Petrovi, kteri museli spat kvuli Leiskovi mimo areal koupaliste. Nenapadlo nas, ze tam psi nesmeji, tak je skoda, ze to byl sram na cele akci. Tak se moc omlouvame. A to vlastne jeste nebylo uplne na zaver. Jeste podekovani kazdemu, kdo se objevil cestou nebo dorazil do Bele. Neni v mych silach vsechny spocitat a vyjmenovat, ale muj odhad je kolem 25 lidi. Snad Vam nevadil ten nekomfort pri spani. Taky jsme radi, jestli se Vam libily noviny :-)

Tak Vas zdravime, vcetne Vasich bolejicich nohou (ale jak psal Jirka: posilene duse) a provokativne se ptam: Kdo jde pristi rok???

:-)))) Organizacni dvojka Alena a Milan

Ahoj,
nejdrive k te provokativni otazce. Je potesitelne, ze jiz v sobotu vecer mnozi v cili prohlasili, ze jdou pristi rok zase. Vlastne jsem vecer od nikoho neslysel vyroky z lonskych Ctimeric typu: ,,Uz nikdy". Takze stejne jako v sobotu v Bele i dnes mohu rici, ze predpokladam, ze 3. rocniku vyletu s nazvem Pochod smrti se zucastnim. Tedy pokud me manzelka pusti, neb vcera, kdyz videla me rozedrene nohy a trochu natekly kotnik prohlasovala, ze ona stovku nikdy nepujde a me uz take nepusti. A to par hodin pred tim litovala, ze nemohla jit take a ze to chce take zkusit. Tak uvidime treba pujdeme oba.

Zrejme nas za rok ceka cesta Moravou. Tam je take hezky a pocasi bude tezko horsi nez letos. Snad by bylo dobre zvolit jiny termin nez na Medarda. Dest a blato, verni spolecnici na letosni ceste, byli misty uz trochu vlezli a moznost se obcas natahnout do suche travy zvlaste v zaveru citelne chybela.

Ucastnici ale prokazali, ze trochu vody navic je nerozhodi, o cemz svedci i to, ze temer jedinym nedostatkem (krome 2 dalsich, o kterych jsme s vydavateli jiz mluvili) jinak dokonalych a velmi originalnich stovkovych novin bylo casove naprosto nevhodne umisteni TV poradu Nejslabsi odejdete a Volejte Mlcosce. V tak brzkych hodinach nemel o tyto porady nikdo zajem. Jejich popularita stoupla az o nejakych 10 az 12 hodin pozdeji.

A pocity z cesty? Az do Melnika pohoda. Pri dalsi ceste zacinaji zcela mokre boty a ponozky rozdirat prsty. Zhruba na 70. km jsem po uklouznuti ne zcela dobre doslapl a levy kotnik mi to obcas pripominal az do cile, zvlaste pri ceste z kopce. Na 71.km v restauraci U Grobiana menim prestige za sandaly. Mizi rozdirani prstu, ale po chvili cesty v blate a pisku se zhorsuje stav chodidel a kazde doslapnuti je dost citit. Na posledni zhruba 20-kilometrovy usek vyrazime po poslednim preskupeni v restauraci v Raji po obcerstveni jako posledni s Lenkou. Az do 85. kilometru se jde celkem dobre, obavane stoupani k Housce je zcela v pohode. V zaveru prichazi krize, tempo klesa, ale presto dorazime pred 21. hodinou po prekonani rokli na modre znacce do cile. Nekde cestou jsme predesli zabloudivsiho Petra s Vaskem. Muj cas je dokonce asi o hodinu lepsi nez loni a mam pocit, ze lepsi je i stav nohou. Minimalne o den pozdeji se mi chodilo letos vyrazne lepe nez loni.

Po prichodu jsem se jeste vydal za ostatnimi do hospody, pravda sledovat rychlé kroky Davida vracejícího se k rozpitemu pivu mi dela trochu problemy, ale zvladnout se to da. V hospode je spousta lidi ale me cim dal vice premaha chybejici spanek a unava z cesty a tak kratce po te, co dorazil i posledni ucastnik Petr, odchazim a pred pulnoci uleham na verandu chaticky, abych byl schopen v nedeli v 7 vyrazit na vlak.

Tesim se s vami na setkani na 3. rocniku tradicnicho Pochodu smrti, abychom si mohli zase treba nekde na 90. kilometru popovidat o tom, jake jsou ty lidska vule a ctizadost hloupe vlastnosti a k jakym blbostem to cloveka nuti.

Ahoj Zdenek

Ahoj Milane, Aleno a ostatni cistici sveho psychickeho a fyzickeho dna,
dekuji vam za vydarenou akci. Dekuji za psychickou podporu v poslednich 10 km. Bylo mi cti se dobelhat po vasem boku do cile. Mam velice dobry pocit. Vubec jsem neveril, ze to letos dojdu do cile. Muj letosni cil byl, vylepsit si osobak. Ale km pribyvalo rychleji nez pribyvalo unavy a kdyz uz je clovek na 95 km, tak vule dojit do cile je snad nekonecna. Snad by me nic nedokazalo donutit se vzdat. Dokonce si myslim, ze i dest me pomohl k tomuto vykonu. Po ceste me nerozptylovala zadna proslunena mez, slunicko neubiralo sil, lavicky byly nevabne mokre a clovek vedel, ze jedina mozna vec, co muzu na teto ceste delat, je jit dal. Take me velice pomohla krasna setkavani po ceste s Kackou, Klarou, Budzindou a Davidem. Krasne me zahral v zaludku, ale mnohem vice u srdce, v Melnice pripraveny kolac a teply caj. Byl to krasny pocit, ze pro me a ostatni venovali svuj volny cas. Davalo me to silu jit dal. Vedel jsem, ze pri nejakych potizich me vzdy a vsude pomuzou. A tak clovek vsechnu energii venoval jen chuzi.

A jestli pristi rok pujdu ? O tom jsem jeste neuvazoval. Ale rozhodne se teto akce zucastnim. Treba pomuzu dalsim odvazlivcum toto trojcisli zdolat.

Preji krasne odpocinkove dny.

Vsem dekuje Milan A.

PS: Milane B. Prijmeni neurcuje poradi. Pro me jsi Milan 1.

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka