24 hodinový pochod

Ahoj kamaradi,
jeste i ja se vratim k nasemu 24h putovani. Jak jiz bylo popsano ostatnimi, cesta nam pekne svizne ubihala, pohoda byla vyborna, "slapalo to". Spolecne zazitky s ostatnimi mam od zacatku az do 39 km. Slo se mi dobre, lepe, nez jsem cekal.

Kdesi v asfaltove pustine Milovickeho prostoru jsem si zacal uvedomovat bolest v kycli. Vec to podivna, nebot s kyclemi jsem nikdy zadne problemy nemel. Jeste prekvapivejsi je pro me jeji velmi rychly prubeh. Behem 1,5 hod. se slabe naznaky meni v bolest, kterou jiz nedokazi vydrzet. Jsou 4 hod.rano, oddeluji se, posilam ostatni dopredu. Velmi rychle se horsim, souram se za ostatnimi, konecne kraj lesa za Lipnikem, 39 km, asi 15 minut po rozdeleni. Musim na zem, verim, ze mi pomuze delsi odpocinek.

Asi po 5 minut. si uvedomuji, ze nemohu ani sedet, ani lezet, ani jit. Organismus nabiha do ukazkoveho soku (sok jako stav tela, ne mysli), snad z bolesti, nevim, je mi strasna zima, spatne od zaludku. Pri snaze vstat si i zabrecim, jdu dal stylem 20m a zastavit, a porad dal. Zrejme atakuji dno toho, co mohu zvladnout, i kdyz vetsinou jde vzdy jeste neco delat. Alespon si overuji, ze psychika je v pohode, velmi rychle se ze vsech variant vybere ta, ktera to resi. Vesnice je vpredu, 3 km, snazit se tam dostat. Tam se uvidi.

Trva mi to 2,5 hodiny, stale na nohou, sednout si je fyzicky nemozne. Tesi me, ze mohu byt venku, kdyz svita a probouzi se letni den, i kdyz se stale klepu zimou. Ve vesnici Vsejany hledam vysokou lavicku, ve zvlastni poloze se opiram, potom uz jde sedet. Asi hodinu sedim, ted je nacase premyslet, co dal.

Dalsi podivnosti je to, ze uporna bolest zacina ustupovat. Treba funguje heslo "to se rozchodi". Nechapu to, ale jsem rad, i malo staci k radosti. Po hodine odpocinku se rozhoduji,ze zkusim jit dal, jsem preci na 24 hodinovce. A ono to jde, kycle neboli. Navazuji spojeni, ostatni jsou prede mnou 3 hodiny, 12 km, to je ze Vsejan do Jabkenic. Krasna cast cesty, zrychluji, jde to. Vzdat? Neni duvod,pokud je lip, nez bylo jeste pred hodinou. Skoda, ze jdu sam, obcas zjistuji, co se deje vpredu, odpovedi par dostavam.

Nikde nezastavuji, ani v Jabkenicich. Mam info, ze jedna skupinka je 7 km prede mnou. Mirim do Seletic, unava neni velka, ale zacina pichat v koleni, a casem i ve druhem. Musim dat pauzu, Seletice, 61.km.

Asi hodinku sedim a klimbam u caje, piva a matesu. Uz to ale nejde rozchodit, v kolenou mam 2 hrebiky, a priostruji se. Je to boj, planuji pomalou chuzi jit az do vyprseni casu 24hod. Zkousim snad vsechny mozne zpusoby naslapovani a chuze. Jsem v Rozdalovicich, lehce po 16 hodine, casu je dost, ale uz to nejde, neumim uz dale posunout prah bolesti, nemam zadne kleste na vytazeni hrebiku. 70 km, koncim.

Do Libune, kde jsem chtel nekoho dohnat, to uz nepujde. Zavolal jsem S.O.S. a Pulpan me odvezl do cile. Nakonec jsem tedy nepoznal boj s obrovskou unavou, ale zklamaly soucastky meho tela, nevzdavam unave, ale bolesti. Tusil jsem to. V cili u Marcely je pohoda, fandim ostatnim, kteri bojuji, rad bych byl s nimi, ale .....

Je mi z toho celkem smutno. Snad jindy a o trochu vice. V cili, vecer i rano, jsou vsichni unaveni, ale spokojeni, to je dobre, mam radost, ze se to ostatnim podarilo dokazat a dojit. To, ze jsem psal jen o sobe, mi prominte, nechtel jsem opakovat jiz napsana fakta. Jsou to moje osobni zazitky a pocity, a tech bylo opravdu hodne. Jsem rad, ze jsem se zucastnil, ne vzdy se da vyhravat.

Ahoj Jirka.

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka