V pátek večer jsme bez větších dramat dojeli na Horní Mísečky. Cestu si asi nejvíc užil Vašek Ř., který koupil nové řetězy (a žádné čínské šmejdy) a cestou je musel dvakrát hledat a znovu nasazovat. Večer výborný guláš a nostalgie nad fotkami (zjistila jsem, že to, že jsme bývali mladší a štíhlejší, už se netýká jen mých rodičů, ale už mě).

Kvůli tomu, že jsme ráno vedli řeči o mazání a jezdili prstem po mapě, jsme byli označeni za vrcholové družstvo. Pouze Aleny kamarádi Jitka a Michal byli natolik odvážní, že se s námi vydali na výlet. Sami zjistili, že jenom vedeme takové silácké řeči, které prostě k horám patří (aspoň můj táta je vždycky vedl), ale jinak jsme velmi průměrní turisté. Vyrazili jsme tedy na hřeben s cílem ukázat Monice pramen Labe: Horní Mísečky, Masarykova silnice, Vrbatova bouda. A dál? Dál nic. Sotva jsme totiž vylezli z lesa, málem nás z hřebene sfoukl orkán. No, trochu přeháním, ale vítr byl opravdu ukrutný a postup proti němu téměř nemožný. Naštěstí nám už pomohly přitahující pivočáry Vrbatovy boudy. K té nás dovedla cedule „Vrbatova bouda 200 m“ ukazující do bílého prázdna. Ale byla tam. Nad borůvkovým koláčem jsme zkonstatovali, že další postup je nemožný a tedy, že si ten pěkný výšlap zase sjedeme dolů. Cestou jsme potkali Alču a její početný zdravotní dozor, dole na Mísečkách jsme si dali pivo a oběd a šli jsme si ještě zakroužit na okruhy. Večer jsme oslavili Alčiny osmadvacáté narozeniny a Hančiny třicátiny. Chlebíčky, řízečky, okurčičky a dorazili jsme se čokoládovým fondue… Došlo i na kulturu – ke slovu přišlo všech 24 strun, nepočítaně hlasů a jeden divnej smích (Jackův). Prostě hodnotný večírek.

V neděli vypadalo počasí lépe, rozhodli jsme se tedy o druhý pokus o prameny Labe. Chtěla jsem kamarádům ukázat, že v Krkonoších existují i slušné boudy, a tak jsme vyrazili po zelené na Dvoračky. V Kotelních jámách ale stopa náhle skončila. Podle mapy jsme tedy Kotelní jámy přetraverzovali a našli tyče značící cestu. Ještě, že jsme měli běžky, alespoň se nám to tolik nebořilo. Než jsme se dostali na Dvoračky, opět se zatáhlo a začalo foukat. Bylo tedy jasné, že nemusíme spěchat. Dvoračky nezklamaly, pivo, jitrnice, vdolky, halušky… No a s tím vším jsme stoupali na Lysou. Na hřebeni občas nízkou oblačností pronikly nějaké ty fotony, někdy dokonce i paprsky a v kombinaci s přemrzlým a sfoukaným sněhem to vytvářelo zajímavé úkazy. Nicméně na prameny Labe opět nedošlo, po hřebeni jsme to vzali rovnou na Vrbatovu boudu a dolů. Rozlučka a domů.

Kvůli sportovním výkonům a prameni Labe budeme muset do Krkonoš určitě ještě jednou, ale jinak to bylo opět moc povedené. A když k tomu přičtu, že letos jsme ani neměli žádné hromadné střevně-žaludeční následky, tak to vlastně nemělo chybu. Alčo a letos i Hanko, díky, přijedem zas…

pro dvacítkovou kroniku zapsala Káča

Přidat nový komentář

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• dopisy z cest
• kolem Česka
• zpěvník
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka

Login

Poslední změna: 17.5.2012, 22:57:53