Silvestr 2000 - sekce Lužické hory

Akce začala 27.12. Dopravu jsme zvolili vozmo, respektive já, Půlpán a Veronika; Vítek, Vašek a Pavel trabantmo. Já s jinými kamarády jsem dorazila jako první, ale nedlouho po nás se na parkoviště za rachotu a smradu sobě vlastního vřítilo vozidlo skutečně impozantní: Vítkův trabant s třemi pasažéry, lyžemi a na střeše se jako potvrzení důstojnosti vozidla skvěly zánovní sáně. Řidiči chyběl jenom ten pověstný klobouk a vajíčka na zadním okně. Veronika s Půlpánem dorazili bez větších dramat druhý den.

28.12. jsme opojeni čerstvým vzduchem vyrazili "do živlu". Běžky jsme vynesli na rozcestí pod Luží a tam jsme je s výrazem plným odhodlání nazuli. Konečně jsme se cítili jako praví horští vlci, když jsme z plánované trasy ukrajovali kilometry. Radost nám nezkazily ani četné šutříky, které nemilosrdně strouhaly skluznici našich lyží. Když se ale na cestě začal poměr šutrů a sněhu prudce měnit, byli jsme nuceni běžky sundat a pokračovat pěšky. Ani to nás však nezlomilo, neboť jsme pod kopcem tušili vesnici a tudíž hospodu. V mlhavém dni nám návštěva hospody jistě nemůže ublížit, řekli jsme si. Leč: Restaurant U Trpaslíka v Lesné předstihl i Cimrmanovu Hospodu Na Mýtince. Při vší úctě k tomuto géniovi českého národa, na něco takového nestačí ani Vaše fantazie, mistře. Tato hospoda byla hororem mezi hospodami. Ač poloprázdná, pití jsme se dočkali až po hodině a jídlo (polévku) jsme k velké úlevě pana hostinského raději zrušili. Ač se pan hostinský nevěnoval ani hostům ani přípravě nápojů či jídel, byl zpocený a vypadal, že je před infarktem. Na ten jsme raději nečekali a vyrazili vstříc dalším osudům cca 2 km po hlavní silnici do kopce. Do konce výletu jsme běžky nasadili už jenom dvakrát na úseky cca 2 km. Bilance: Několik cm2 skluznice na lužických cestách, několik modřin na našich tělech a návrat za hustého mrholení po silnici souvisle pokryté ledem.

Druhý den jsme radši vyrazili na krátkou procházku s podprdelníkama, leč ani ta se neobešla bez dramat. Návštěva restauračního zařízení za účelem poobědvání se poněkud zvrhla. Po vydatném obědě jsme zažívali u kávy a silného destilátu (na trávení). Bohužel nezůstalo u jednoho... Úžasná paní hostinská s námi neměla slitování a nosila a nosila a nosila... Večerní sjezd sjezdovky byl potom vskutku zdařilý. Další den ráno jsme usoudili, že naše koordinace pohybů ještě není dostatečně pevná na to, abychom se vydali na další běžecký výlet a raději jsme se vydali na nejvyšší horu Lužických hor Luž. Večer jsme jeli do Liberce "trochu" se vyblbnout do aquaparku. Vřele doporučuji, kdo budete mít cestu kolem, fakt to stojí za to.

Den D, 31.12.: Čerstvý sníh, slunce, mráz, ideální podmínky. Výlet na běžkách na německou stranu, kýčovité přírodní scenérie, panoramata jako Račana. Večer tradičně nic moc, půlnoc jsme strávili velmi poklidně, velmi střízlivě, mimo veškeré dění nad vesnicí koukajíce na ohňostroje, kam oko dohlédlo (a dohlédlo daleko, noc byla překrásná) a myslíce na vás, ostatní, jak se kde asi máte. Půlnoční sjezd na kluzácích a další den odjezd vstříc novému roku a novým nadějím a beznadějím.
Káča

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• dopisy z cest
• kolem Česka
• zpěvník
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka