Asijský zpravodaj 11

Zdravime vsechny ctenare 11. zpravodaje,

uz 11. den se toulame obrovskou Cinou, bojujeme s mrazem a objevujeme puvaby tajemne Rise stredu a Zeme dracich cisaru, nejlidnatejsi zeme sveta a nejlepe prosperujiciho skanzenu komunismu. Charakterizovat nekolika vetami tak ohromnou, barevnou a ruznorodou zemi, ktera je jednou z nejstarsich souvisle existujicich svetovych civilizaci vubec, jednoduse nelze. Tak snad jen nekolik prvnich dojmu: vsechno je tu obrovske a pusobi velmi okazalym dojmem, ve vsem je videt strasna sila teto zeme.Lide se tu mene smeji, vice rozciluji a zvysuji hlas, take jsou k sobe docela tvrdi: drsne predbihaji ve frontach a bezohledne se derou do dopravnich prostredku, ale v jadru jsou velmi mili.Jo, a je jich tu silene moc. Taky nas vsude hrozne nenapadne, ale velmi pozorne sleduji, takze si pripadame mezi nimi jako bile vrany. Chvilema je nam pod tihou tech pohledu i docela neprijemne. Na jednu stranu je vetsinou obtizne se anglicky domluvit o nejzakladnejsich vecech, na druhou stranu nas kazdou chvili na ulici nekdo zastavuje a chce si jen tak popovidat a procvicit anglictinu.

Na kazdem rohu narazime na humorne pripady nucene zamestantosti. U me zatim vedou navadeci, kteri u nekterych autobusovych zastavek praporky ukazuji ridici, jak ma do zastavky najizdet.Vsude taky potkavame plno uniformovanych vojaku, policajtu a zamestnancu ochranky. Neni namesti, park, ulice ci podchod, kteri by nebyl strezen. K tomu vsemu vsude postava plno clenu komunisticke strany s cervenymi paskami pres loket. Neco jako nasi stari znami milicionari. A to jeste nejsou videt ty tajni. Zkratka Velky bratr te vsude sleduje. Je tady skvela infrastruktura a vse na prvni pohled pusobi celkem vyspelym dojmem. Ackoli se cinsti komunsite nechteji v politicke sfere vzdat absolutni moci a tvrde potlacuji jakykoli pokus o politickou pluralitu, v ekonomicke sfere jiz nastesti vystridal centralistickou ekonomiku tvrdy individualsiticky kapitalismus a Cina se za poslednich par let pohnula o velky kus vpred.

I za tak kratkou dobu, kterou tu zatim pobyvame, nas Cina stacila okouzlit a uplne si nas ziskat. Je tak jina nez vsechny staty JV Asie. Po vsech strankach se stala prijemnym osvezenim naseho putovani, zmenou, kterou jsme potrebovali. Je tezke popsat vsechny rozdlily. Krome uzasne atmosfery zdejsi kultury, uplne jineho chovani lidi, ohromnosti, ktera tu ze vseho cisi, na tom ma svuj podil i minimum zapadnich turistu.

Na prelet do Ciny jsme se v Bangkoku poctive pripravovali nekolik dni. Krome zarizovani obvyklych nezbytnosti, jsme take dokupovali teple obleceni a krome pruvodce jsme se vybavili i anglicko-cinskym slovnickem s konverzaci. Prelet probehl naprosto hladce, dokonce jsme se stihli behem tech 5 hodin letu i docela picnout. Pri pristavani jsme trochu vydesene pozorovali zamrzle vodni plochy a lesknouci se jinovatku. Po opusteni letistni haly to byla slusna prda, asi jako kdyz jsme v listopadu prileteli z Prahy do Saigonu. Misto potu nam vsak zde stekala z nosu nudle a nejak podivne se kourilo od ust. Ocitli jsme se v zimnim Pekingu a byla nam strasna zima. Prodelali jsme telpotni skok asi o 35 C. Ale celkem rychle jsme se oklepali a pomalu si zvykame.

Presunem do Ciny se celkem vyrazne zmenil i zpusob naseho cestovani. Zjistili jsme, ze takova osmihodinova turisticka sichta pri teplote kolem nuly je docela slusna zabiracka. Teplych interieru je tu zatracene poskromnu. Ispirovani mistnimi i zdejsim mrazem, zakoupili jsme hned prvni den termosku a kazdy den vyrazime alespon s teplym cajem (na pokojich jsou tu nastesti vsude k dispozici rychlovarne konvice).

Vsechny pamatky, ktere jsme tu zatim nastivili, jsou navic tak rozlehle, ze pokud je mame poctive obejit, nachodime treba i 20 km. To neni nic hrozneho nekde v prirode, ale kdyz kazdou chvili stavite na foceni a pomalu se sourate, docela to unavuje.

Ceny zdejsiho ubytovani nas vubec poprve donutily sdilet osmiluzkove dormitory. Nejdrive jsme z toho nebyli prilis nadseni, ale vzhledem k vybornym spolubydlicim jsme si velmi rychle zvykli. Da se rici, ze pri cestovani ve dvou je vlastne docela prijemne popovidat si s nekym jinym.Na druhou stranu Cestina ma tu obrovskou vyhodu, ze ji nikdo nerozumi, takze diky ni mame moznost vytvorit si i na dormitory ostruvek sveho soukromi.

Co k Cine neodmyslitelne patri jsou take komunikacni problemy, ktere navic komplikuje zdejsi znakove pismo. Proti temto problemum jsme se vsak vyzbrojili anglicko-cinskou konverzaci, kde jsou vsechna slovicka a fraze uvedana i ve znacich. Veskera konverzace z nasi strany se pak odehrava tak, ze jen ukazujeme prislusne fraze a snazime se odezirat z gest a posunku. Osvedcilo se nam take nechavat si od lidi, se kterymi se domluvime, vsechno psat ve znacich a pouzit to pri dalsim doptavani. Prepis Cinstiny do latinky sice exisuje, malokdo mu vsak rozumi, ikdyz je temer vsude uveden spolecne se znaky. Vtipne je, ze uz nekolikrat jsme se setkali se stejnym zpusobem komunikace i od mistnich, kdy nam jednoduse nastrcili papir s anglicky psanym textem. Je to vazne zabava. Nakonec se ale i zde potvrdilo, ze kdyz ma clovek snahu nam porozumet, dokaze i to bez perfektni znalosti Anglictiny. A rozhodne narazime spise na lidi, kteri tu snahu maji a jsou velmi ochotni.

Nase putovani Cinou zacalo v Pekingu. Peking je obrovske mesto se vsim vsudy, ktere ma opravdu hodne co nabidnout. Je tady toho tolik, ze zalezi jen na vasem casu a chuti, kolik z nej objevite. My jsme zde stravili tyden a poznali hned nekolik jeho tvari. Krome sirokanskych ulic a obrovitanskych namesti, supermodernich mrakodrapu, starodavnych chramu a palacu, tu je plno parku i malebnych ctvrti s malinkatymi domky (hutongy) a uzouckymi ulickami. Skoro kazda vetsi ulice je lemovana stromoradim, je tu plno cyklostezek a vsude neuveritelny poradek a cistota. Peking je velmi prijemne mesto.

Nase prvni kroky zde vedli k Uhelnemu pahorku (Jingshan), umele navrsenemu kopci s pagodou na vrsku a velkym parkem. Puvodne jsme se zde chteli jen pokochat pohledem z vrchu na Zakazane mesto. To, co jsme zde vsak videli, se stalo jednim z nejsilnejsich zazitku nasi cesty. Protoze byla nedele, prislo se do parku pobavit mnozstvi mistnich. Nekteri steteckem psali jen tak vodou znaky na chodnik, jini s neuveritelnou eleganci cvicili s mecem, vejiri, stuhou, hrali badminton, mnoho lidi tancilo na reprodukovanou hudbu parove ci skupinove balove tance. Vetsina lidi si vsak prisla do parku zazpivat a zahrat. Potkavali jsme obrovske hloucky lidi seskupenych obvykle kolem dirigenta. Nekteri drzeli v rukou zpevniky, jini zpivali zpameti kolikrat i docela slozite pisne o nekolika hlasech. Nekteri lide se pridavali na foukaci harmoniky, jini na pistalky, nekolik jich tancovalo, ostatni jenom tak prihlizeli. Vetsinou to byli vsechno lide stredni a starsi generace. Pral bych vam je videt, tak silny projev radosti a nadseni a pocit stesti, jaky salal z techto starousku, jsme uz dlouho nezazili. Uplne nas to dojalo a ihned jsme si Cinu zamilovali. Meli jsme zrejme stesti, ze jsme se ocitli v pravy cas na pravem miste. Ikdyz vyhled na Zakazane mesto byl uchvatny, kouzlu te cloveci atmosfery se nevyrovnal.

Stejny den jsme zavitali jeste na Namesti nebeskeho klidu (Tienanmen), udajne nejvetsi namesti na svete, ktere pry pojme az pres million lidi. Namesti je z jedne strany obklopeno jizni branou Zakazaneho mesta s obrovskym Maovym portretem a z dalsich stran parlamentem a narodnim muzeem. Uprostred je pilirovity Pomnik lidovych hrdinu a Maovo mausoleum. Protoze nejsme zrovna milovnici velebnych mrsin, navstevu jeho interieru jsme nepodnikli, takze vas nemuzeme informovat, v jakem stavu se zrovna Maovo telo nachazi. Navsteva namesti v nas zanechala plno rozporuplnych pocitu.V roce 1989 bylo namesti dejistem brutalniho masakru odbojnych studentu a snad proto je dnes misto peclive strezeno mnozstvim vojaku a policistu vyuzivajicich nejmodernejsi kamerove a odposlouchavaci systemy. Na druhou stranu mnozstvi lidi sem chodi na prochazku a poustet nadherne draky. Celkove vsak namesti a prilehle stavby pusobi spise typicky studenym dojmem bolsevickeho funkcionalismu a megalomanie.

Na druhy den rano jsme celi nateseni vyrazili za nejvetsim turistickym magnetem Pekingu, Zakazanym mestem, oznacovanym jako nejvetsi palacovy komplex sveta. Za vstup sem jsme zaplatili asi 120 Kc. Jeste pred 200 lety by vsak byla cenou za vstup okamzita poprava. Krome cisare a jeho dvoranu sem meli totiz vsichni ostatni pristup prisne zakazan. Mesto je dumyslne chraneno mohutnou zdi a vodnim prikopem. Palacovy komplex byl vystaven v letech 1406-1420 a po 560 let slouzil jako sidlo cisaru dynastie Ming a Qing, kterych se tu do roku 1911 vystridalo celkem 24. V prubehu let byl samozrejme komplex ruzne prestavovan, nekolikrat byl ponicen zemetresenim a take mnoha pozary. Cely areal je opravdu velmi rozlehly (720 000 m2) a oznacovat ho za mesto je zcela na miste. My jsme v nem bloumali asi 6 hodin. Krome obrovskych palacu a nadvori v jeho stredu je v bocnich kridlech rada mensich pavilonu s mnoha exponaty a zahrady. Cely komplex je vsak vystaven podle stejneho architektonickeho m ustru a proto pusobivy je spise jako celek. Jakkoli jsou jednotlive palace a pavilony krasne, jsou si podobny jako vejce vejci.

Vecer jsme take navstivili nocni jidelni trh, na kterem se dalo zakousnout do vseho mozneho i nemozneho: vynecham-li obycejne pokrmy, nasli jsme tu napriklad hady, stiry, veverky, larvy bource morusoveho, krysy, cikady a mnoho druhu hmyzu.O Cinanech se traduje, ze sni opravdu skoro vsechno a tento trh to potvrdil. Dva dny na to jsme na trh zamirili znovu.Petruska totiz s chlapci na pokoji prohrala v kartach sazku a musela snist tri obrovska byci varlata, ktere ji tu ugrilovali. Brala to ale statecne a dokonce se tvarila, ze si pochutnava. Ja jsem po dlouhem vahani nakonec take odhodil predsudky a osmelil se trochu ochutnat.Nebyt ponekud divne konzistence, nebylo to tak strasne, ale mala ochutnavka mi opravdu stacila.

Nasledujiciho dne jsme se vypravili do obrovskeho parku Tiantan, kde jsme si prochazeli nekolik cirkevnich staveb, udajne nejvyznamnejsich v cele Cine, oznacovanych souhrne jako Chram nebes. Nejvice nas zaujala sin Modliteb za dobrou urodu, ktera je casto uvadena jako symbol Pekingu a ten nejlepsi priklad mingske architektury. Je to kruhovita stavba s typickym cinskym trojstresim postavena temer cela ze dreva, avsak bez pouziti jedineho hrebiku. Je to mistrovska skladacka drevenych piliru, tramu, spalku a spalicku, ktere jsou bohate pomalovany a vytvari impozantni klenbu, jejiz kouzlo se opravdu dotyka nebes. Davni cisari tu provadeli tajemne ritualy a motlitby za dobrou urodu.

Dalsi den jsme nahodou potkali nejvetsi ze ctyr krestanskych katedral, ktere tu stoji. Tato byla postavena teprve pred 200 lety. Celkem hezka, ale kvuli ni sem asi nikdo nepojede. Mnohem vice nas lakal lamaisticky chram (Yonghe Gong), kam jsme meli namireno. Hovori se o nem jako o nejvyznamnejsim chramu mimo uzemi Tibetu. S nasim prichodem tu prave zacinal nejaky obrad, kteremu jsme se zajmem prihlizeli asi hodinu. Nejdrive za zvuku bubnu a cinelu zatancili mistni mnisi v maskach hruzostrasnych demonu a zvirat, pak se pruvod vydal k nedaleke hranici, na ktere byla spalena jakasi maska, a nakonec mistni Lama posvetil nejake pamlsky, o ktere se strhla mezi lidmi neskutecna mela. Pak jako mavnutim kouzelneho proutku temer vsichni prihlizejici opustili chram a my mohli teprve zacit vychutnavat jeho nadhernou atmosferu se vsemi temi modlitebnimi mlynky, vyjevy demonu i obri sochou stojiciho Budhy, kolem nehoz je vystavena nekolipatrova modlitebna.

Skoro cely nasledujici den jsme stravili ve ctvrti hutongu. To jsou male prizemni domecky s okny do dvorku a ovalnymi striskami, jenz jsou namackany jeden na druhem. Jejich pudorys je mozna mensi nez vas obyvak. V centru Pekingu jsou jich cele ctvrti. Bylo kouzelne se jen tak ztratit mezi nimi a bloudit uzouckymi ulickami. Obcas jsme i zvedave nahlizeli do jejich dvorku prekypujicich starym harampadim. Meli jsme pocit, jako bychom se ocitli nejenom v jinem meste, ale i v jinem case. Stejne pusobivy byl pohled z jedne zvonice na jejich strechy nalepene tesne na sebe. Bohuzel se vsak tato puvodni pekingska zastavba pry pomalu vytraci a ustupuje modernim cinzakum, ci bere za sve pri rozsirovani ulic. Predpoklada se, ze osud mnoha z nich bude zpeceten s blizici se olympiadou v roce 2008. Je to velka skoda, protoze tahle tvar Pekingu byla pro nas jednou z nejkrasnejsich.

V patek 11.3. jsme se pouze s malym batuzkem rozjeli pryc z Pekingu za jednim z nejvetsich turistickych lakadel Ciny a asi nejvetsi stavbou, jakou kdy lidstvo vytvorilo-Velkou cinskou zdi. Nejdrive jsme se presunuli do male vesnicky Simathai. Uz cesta sem skytala vyhledy na paradni hory, ktere se zacaly objevovat asi 60 km za Pekingem. Prijezd do vesnice a pohled zespoda na to velkolepe dilo nas opet uplne dostal. Na ostrem horskem stitu, kde cekate sotva malou pesinku, stoji zed jako krava s mnoha vezickami. Vubec nechapete, jak se tam mohla dostat. Ve vesnicce jsme se ubytovali ve velmi domacich podminkach u strasne milych lidi, kteri uz zjistili, ze i v Cine maji nekteri cestovatele hluboko do kapsy a nabizi tu ponekud skromnejsi ubytovani za lidovou cenu. Pod tim si predstavte vymrzly pokojik, kadibudku na dvorku (sdilenou pochopitelne nejenom s ostatnimi hosty, ale i s domacimi) a koupelnu sestavajici se z jednoho lavurku. Ale v zadnem pripade si nestezujeme ba primo naopak. Po vybornem obede a nekolika salcich jeste lepsiho caje, jsme vyrazili ke zdi. Dosli jsme k mostu nad prehradou, ktera oddeluje Simathaiskou a Jinshanlingskou cast zdi a prosli asi ctyrkilometrovy usek Simathaiske casti s 12 vezemi. Zed se zde pne po kopcich tak prudce, ze na nekolika mistech je udelano velmi strme cihlove schodiste. Diky vyborne viditelnosti jsme se kochali tim, jak se zed klikati a vlni po kopcich a skalach do nekonecnych dalek. Vyhledy do okolnich hor byly nemene uchvatne. Celou tu krasu navic umocnilo i to, ze jsme za celou cestu nepotkali zadneho turistu.Jedine, co snad jen nepatrne chladilo nase nadseni, byl ledovy vitr, ale brali jsme ho jako dan za oblohu bez mracku a skvelou viditelnost.Vecer jsme zalezali do posteli nabaleni vsim oblecenim, co jsme meli, a klimatizaci nastavenou na 31 C. Jedine tak se dala noc ve vymrzlem pokojiku prezit.

Druhy den jsme se vydali opacnym smerem k vesnicce Jingshanling.Den byl opet jako vymalovany, tentokrat i bez silneho vetru. Prosli jsme asi desetikilometrovy usek zdi celkem s triceti vezemi. Byla to celkem fuska, protoze zed pod nasima nohama se opet docela prudce vlnila nahoru dolu. Vyhledy do okolnich kopcu byly snad jeste uchvatnejsi nez predchozi den. Mnohokrat se take promenil vzhled zdi od polorozborenych useku, ktere se museli obchazet z boku, az po perfektne zrekonstuovane casti.

Je to opravdu obdivuhodne dilo, nad kterym zustava rozum stat. Zvlaste kdyz si pak jeste prectete, ze puvodni delka zdi byla 5000 km a ze svuj ucel obranne linie stejne nesplnila a byla Mongoly prekonana. Jeji vyznam pry spocival i v tom, ze se po ni pohodlne premistovala armada a vyzbroj pres horsky teren a pomoci vezi se predavali kourove signaly o pohybu nepratelskych vojsk. Historie zdi saha az do let 221-207 let pr.n.l., kdy byla vytvorena hlinena zed, ktera byla pozdeji behem mingske dynastie prestavena na zed kamennou. Tento megalomansky projekt trval pres sto let a vyzadal si spousty zivotu delniku, kteri pri tvrde praci padli vysilenim. Rika se, ze jejich tela pry byla rovnez pouzita jako stavebni material.

Z vesnicky Jingshanling jsme se vydali do mesta Chengde. Pri ceste jsme se opet nemohli nabazit pohledu do hornate krajiny.Ve meste jsme zakotvili v na nase pomery velmi luxusnim hotylku. Po vytrvalem smlouvani jsme ziskali dvouluzkovy pokoj priblizne za stejnou cenu, jakou jsme platili v Pekingu za osmiluzkove dormitory. Byli jsme z toho komfortu celi nesvi.Petruska si neskutecne ulitla na obrim ovladacim panelu, kterym mela pod kontrolou snad vsechny elektricke spotrebice. Dobre dve hodiny badala nad tim, kterym talcitkem se co ovlada, vychytavala porouchane kontakty a dokonce z postele zapla i rychlovarnou konvici na stole.

Samotne mesto Chengde si nas neziskalo nejakou extra prijemnou atmosferou, ale spise horami, ktere ho obklopuji. Namireno jsme sem meli hlavne kvuli letnimu cisarskemu palaci, ktery zde byl v letech 1703-1792 vystaven. Jedna se opet o brovsky park, dokonce nejvetsi sveho druhu v Cine, ve kterem se na plose 590 hektaru nachazi krome samotneho palace nekolik vzajemne propojenych jezirek s mnozstvim mustku a mnoho altanku, pavilonu, bran a chramu. To vse doplneno alejemi stromu a fantastickymi panoramaty okolnich hor nabizi az kycovite krasne scenerie. A to dokonce i tehdy, kdyz jsou jezirka zamrzla a stromy hole. Navstivit toto misto v lete, urcite nevahame a projedeme se po jezirkach lodkou.Nyni jsme se alespon po zamrzle hladine s chuti sklouzli a nejednou si tak zkratili cestu.Jedine, co nas tu stvalo, bylo to, ze za nehorazne vysoke vstupne bylo az prilis mnoho mist nepristupnych. Z palace jsme vyrazili na maly trek do okolnich kopcu. Konkretne nas vabila obrovska skalni jehla posazena z jedne strany na podstavci (jakoby do tvaru pismene L), kterou jsme si z parku vyhlidli. Netrvalo dlouho a vydrapali jsme se na ni. Cele Chengde jsme meli jako na dlani a vsude kolem jen same hory. Jeste chvili jsme pak chodili po hrebenech, nez nas zapadajici slunce donutilo k sestupu. Byl to nadherny unik do prirody, ktery nas spolecne s vypravou na Velkou zed zotavil z navstev chramu, kterych jsme byli uz trochu presyceni.

Nasledujici den jsme se vratili zpet do Pekingu, kde jsme dodnes. Prave predevcirem se take vyrazne oteplilo, takze jsme mohli odlozit i nejakou tu vrstvu. Dnes vecer se presouvame nocnim vlakem asi 500 km na jih do mestecka Ping Yao, odkud pak mirime dale na jih do Xianu, s moznou odbouckou k Shaolinskemu klasteru.Nasi cestu planujeme ze dne na den, takze dnes opravdu jeste netusime, odkud se vam ozveme priste.

Mejte se vsichni moc krasne a spolecne doufejme v brzky prichod jara.Ted uz se na nej tesime asi stejne jako vy.

Obrovsky pozdrav z obrovske Ciny zasila Ondra a Peta

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka