Asijský zpravodaj 10

Zdravime vsechny zachumelene krajany,

jubilejnim 10. zpravodajem se vam hlasime z Thajska, uz ctvrte zastavky na nasi asijske pouti. Nyni se nachazime v thajske metropoli Bangkoku. Prave Bangkok je klicovym mistem nasi cesty. Je to jednak misto rozlucky s nasim drahym partakem Zatou a jednak je to bod, po ktery sahaly nase cestovatelske plany, ktere jsme stacili alespon ramcove sprast jeste pred nasim hektickym odjezdem. Po Bangkoku byl velky otaznik. Nyni se z teto mlhy neznama vyloupnul plan cesty do Ciny. Ten diky memu skvelemu brachovi, ktery nam obema zaridil opet bonusove letenky (patri mu za to tisicere diky), uz nabyl konkretnejsich podob. Byl to ale boj rozhodnout se, kam vlastne chceme. Lakalo nas totiz hned nekolik blizkych zemi. Dlouho jsme shaneli informace od vsech moznych cestovatelu i z jinych zdroju a vasnive se dohadovali.

Den po odeslani 9. zpravodaje jsme zahajili presun do Thajska. Ackoli obavy byly velike, vse probehlo necekane hladce. Abychom se dustojne rozloucili s Kambodzou a uzili jeste naposledy trochu toho dopravniho folkloru, zvolili jsme pro cestu na hranice nejmene pohodlny pick-up. Protoze silnice byla prekvapive kvalitni, zabrala cesta mnohem kratsi dobu nez jsme ocekavali. Trochu obavy jsme meli jenom o nase suvenyry v batozich, ktere vytvorili dobrou plosinu na zadku pick-upu, ktera poskytla posezeni asi deseti lidem. Ale nastesti vse prezilo bez uhony. Na hranicich probehlo take vsechno rychle a kupodivu bez jakychkoli pochybnych poplatku.

Tak tedy opet v milovanem Thajsku! Prave Thajsko se pro me s Petruskou stalo pred tremi lety vstupni branou pri nasi prvni ceste do Asie a zemi, kterou jsme si strasne zamilovali. Jsme zvedavi, jake pocity v nas zanecha nyni. Hned po prijezdu sem jsme prozili takovy maly kulturni sok. Citili jsme se tu skoro jako ve stare dobre Evrope. S nadsenim jsme kvitovali moznost vyberu z penezniho bankomatu hned na hranicich, nevericne jsme koukali na dvouproude silnice, ocenili jsme odpadkove kose, byli jsme prekvapeni, kolik tu jezdi aut a vubec, vsechno tu vypadalo na prvni pohled hrozne vyspele.

Thajsko, neboli spravne Thajske kralovstvi (Muang Thai) se nazyvalo do roku 1939 Siam. Dnesni nazev zeme v prekladu znamena Zeme svobodnych, coz vyjadruje fakt, ze Thajsko jako jediny stat JV Asie nebylo nikdy pod kolonialni nadvladou, ikdyz velky zalusk na nej meli Anglicane i Francouzi. Diky hluboce zakorenenemu budhismu a usmevavym lidem se o Thajsku casto hovori jako o Zemi tisice Budhu nebo Zemi tisice usmevu. Vzhledem k mnozstvi prirodnich i kulturnich kras je casto oznacovano jako raj JV Asie. Kazdorocne sem proto miri desetitisice cestovatelu i svatecnich turistu, sexualni turisty nevyjimaje. Zatimco pro mnohe se stala cesta do Thajska modou, jini nad nim ofrnuji nos a povazuji ho za turisticky proflakle. Cim se ale Thajsko muze rozhodne pochlubit, je rozvinuta ekonomika a skvele fungujici turisticka infrastruktura. Prida-li se k tomu vynikajici kuchyne, o ktere se casto hovori jako o nejlepsi na svete, strasne prijemni lide a pro nasince stale mirne ceny, tezko jsme hledali duvod tuto zemi pri nasi ceste znovu nenavstivit. Thajsko veru nabizi mnohe: stare pamatky, pralesni rezervace, vesnicky horskych kmenu, ostrovy s koralovymi utesy a belostnymi plazemi. Protoze jsme vetsinu dulezitych mist videli uz pri nasi minule ceste, vybrali jsme si z teto pestre palety pouze ostrovy, kde jsme chteli trochu vydechnout a odpocinout si od pamatek. Nase puvodni plany zmarila vlna tsunami, a tak jsme misto ostrovu na zapadnim pobrezi zamirili do Thajskeho zalivu na ostrov Ko Chang.

Prvni den jsme se presunuli z kambodzskeho Battambangu az do mestecka Trat na jihu stredniho Thajska, ze ktereho jsme se druhy den plavili na zmineny ostrov. Ko Chang, cesky Ostrov slonu, je druhym nejvetsim thajskym ostrovem, ktery byl jeste donedavna zcela uzavren. Muze za to jeho poloha, protoze z Kambodzi, kde to dlouho vrelo, je to sem coby kokosakem dvakrat dohodil. Je tady vsechno, co jen k takovemu ostrovu patri: belostne plaze obklopene palmovymi haji, tyrkysova voda a tropicky prales, ktery pokryva asi 70% hornateho povrchu ostrova. Dalo by se rici raj na zemi, nebyt jedne malickosti-plazovych turistu. Jeste pred par lety to pry byval ostrov, kam jezdili vyhradne batuzkari a samotni Thajci. V roce 2001 se vsak thajska vlada rozhodla ponekud pozmenit zdejsi klientelu, kolem ostrova postavila silnici a zacala s vystavbou luxusnich resortu. Vtipne je, ze krome toho tu postavili i veznici, kam berou rovnou do vazby batuzkare-vyhuly (kuraky marihuany). V Thajsku totiz plati velmi prisne drogove zakony, podle kterych je uz samotna konzumace prisne trestana nekolika lety vezeni. Ostrov je dnes nekde napul cesty mezi rajem batuzkaru a tovarnou na turisty. Batuzkare odsud jeste uplne nevystipali a par levnych resortu s jednoduchymi ratanovymi bungalovy, kde je misto tak akorat pro jednu matraci, tady nastesti jeste zustalo. Stejne tak jsme tady nelezli jeste nekolik mist, kde jsme byli uplne sami a uzili si alespon na chvili trochu toho robinsonovskeho pocitu.

Musim se priznat, ze na tomto ostrove jsem prekvapil sam sebe tim, jak lehce jsem se tu dokazal valet a jak spokojeny jsem pri tom nicnedelani dokazal byt. Obvykle malokdy vydrzim delsi dobu jen tak na nejakem miste. Toto misto ale nebylo jen tak nejake! Na doporuceni jednoho ceskeho cestovatele, jsme zamirili do vytipovaneho resortu. Krome prijemnych chaticek a skveleho personalu jsme tu narazili na paradni terasku na kulech, stlucenou z ruznych vetvi, korenu, ovesenou muslemi a zastresenou slamou. Teraska poskytovala krasny vyhled na more, ktere tu sumelo primo pod podlahou. K tomu vsemu, predstavte si to (!), vam hraje uzasna muzika, ktera presne zapada do vaseho srdce. Stravili jsme tu hodne casu a byli na vrcholu blaha. Hledeli jsme do more, cetli si, psali denicky, hrali kosticky a ja se zamiloval hned do nekolika hudebnich objevu. Popis toho prijemneho mista budiz zakoncen citatem, ktery je tu napsan na kusu spalku: "Zij zivot, ktery milujes. Miluj zivot, ktery zijes."

Nas pobyt na ostrove se ale neomezil jenom na valeni se na popsane terasce. Na ostrove jsme stravili skoro tyden a behem teto doby jsme se vypravili i do vzdalenejsich mist. Protoze v blizkosti naseho resortu bylo pouze kamenite pobrezi, museli jsme za piscitou plazi vyrazit trochu dal. Nicmene se snorchlem a brylemi jsme prozkoumali alespon blizke morske dno, kde jsme narazili na zajimave koraly. Jeden den jsme si pujcili motorky a vydali se objet cely ostrov. Kazdou chvili jsme si nekde zastavili a kochali se vyhledy, prochazeli opustene plaze s palmovymi haji a dlouhatanska mola, podel kterych se prohanela neskutecna hejna ryb. Silnice nas dovedla az do rybarske vesnicky, odkud se nedalo dal pokracovat. Cestou zpet jsme se jeste zastavili na koupacku na jedne z nejvyhlasenejsich plazi. Vylet motorkou jsme si vychutnali, ikdyz se nam cestou nekolikrat pekne tajil dech. Zdejsi silnice tu totiz pada, stoupa a toci se takovou prudkosti, ze si pripadate skoro jak na horske draze. Vetsina lidi tu jezdi jako uplny hovada, a tak tu je pry v prumeru 5 bouracek denne. Dve jsme videli na vlastni oci, o jedne slyseli a potkali jsme tady taky nekolik slusne sedrenych a zafacovanych mistnich. Nebudeme tedy zapirat, ze jsme tu jezdili jako uplny prizdisraci s tricitkou na tachometru a smrti v ocich.

K vrcholnym zazitkum na ostrove patril urcite snorchlovaci vylet, ktery zacal docela vtipne. Diky chybe slecny v CK nas rano nevyzvedli na smluvenem miste. Kdyz jsme se asi po 20 minutach cekani osobne pripomenuli v kancelari, slecna narychlo vytelefonovala, aby se lod, ktera uz vyplula, pro nas vratila a shanela nam nahradni odvoz do pristavu. Nakonec vse dobre dopadlo a stastne jsme vypluli na dlouho ocekavany vylet. To co jsme videli pod morskou hladinou, nas rozhodne nezklamalo. Byli jsme z toho uplne, no uplne v tranzu. Podobne jako mistrovske stavby starych Khmeru, je i tato nadhera slovy tezko popsatelna. Ruznobarevnost a pestrost podmorskeho sveta nam brala dech a to nejen tehdy, kdyz jsme se potapeli hloubeji, abychom tu krasu videli z vetsi blizkosti a mohli si na ni sahnout. Obrovska hejna pestrobarevnych rybicek plavala vsude kolem nas a nekdy nas i nezne onufavala. Kdyz jsme si mysleli, ze uz jsme videli snad vsechny mozne druhy rybek, nachazeli jsme dalsi a dalsi. Podobne rozmanite byly i koralove utesy, musle, jezovky, hvezdice, sasanky, lastury a spousta dalsi fauny, kterou neumime ani pojmenovat. Tolik barev a tvaru jsme snad v zivote nevideli! Pokud chcete neco z teto nadhery spatrit na vlastni oci, doporucuji navstevu vyborne akvaristiky Na Perstyne, kde maji velky vyber morskych rybicek a zivocichu. Behem naseho vyletu jsme navstivili celkem ctyri ostrovy vzdalene asi 1,5 hodiny plavby od Ko Changu. K lepsimu poznani podmorskeho sveta rozhodne prispel i mladik z CK, ktery se po te, co uvidel nase extremni nadseni, stal nasim pruvodcem pod hladinou. Ukazoval nam obzvlaste zajimave zivocichy a z velkych hlubin nam nektere primo lovil a daval do rukou. Byl to borec, nad jehoz kapacitou plic a silou usnich bubinku jsme jenom zasli. Nas po nekolika hlubsich ponorech uz pekne bolela usiska.

Pri pobytu na Ko Changu jsme take narazili na nejvetsi koncentraci Cechu behem cele nasi cesty. Jeden vecer jsme se nejdrive potkali s jednim parem a vecer nato s triclenou skupinkou. Vsichni dohromady jsme pak stravili jeden moc pohodovy vecer, behem ktereho se k nasim usim donesla nejedna zprava z nasi drahe vlasti. No, nestacili jsme se divit. (Vzdyt ten Standa vzdycky vypadal jako takovej hodnej kluk...)

Odjezd z ostrova jsme dlouho posouvali a jen neradi se s nim smirovali. Blizizci se termin Zatova odletu a nutkavy pocit, ze valeni uz bylo preci jenom dost, nas nakonec vytahl ze sladke letargie a hnal smerem k hlavnimu mestu. Aby ale prijezd do Bangkoku nebyl velkym sokem, rozdelili jsme presun na dva dny. Prvni den jsme se posunuli pouze na nejblizsi pevninu, opet do maleho mestecka Trat. Nebudeme zastirat, ze nas k tomu vedlo hlavne velke mnozstvi naramne lakavych jidelnich stanku, ktere jsme tu minule objevili. Druhy den rano jsme uz uhanely k 320 km vzdalenemu Bangkoku.

O thajske metropoli se toho povida mnoho, jedni ji miluji, jini nenavidi. Pro nektere je prijemnym kosmopolitnim mestem, pro jine mestem uchylaku. Bezesporu je ale nejzivejsi v cele JV Asii. Bangkok je mesto mrakodrapu, kanalu, chramu, ale i neresti. Troufame si rici, ze kazdy si tu najde to sve. Co bude vadit ale asi vsem, je silene vedro, smog a dopravni zacpy. V tomhle Bangkok udajne vede pred vsemi svetovymi metropolemi. Tezko vam pak bude pripadat jako Mesto andelu, coz je preklad jeho thajskeho jmena Krung Thep. Leda, ze by se tu andele vznaseli na oblaccich z vyfuku. Pro nas s Petruskou to byl zvlastni pocit vracet se do znameho mesta, tim spise, ze v Bangkoku doslo k nasemu prvnimu kontaktu s Asii. S neskryvanym sentimentem jsme navstivili mista, kde jsme pred tremi roky bydleli, ukazovali jsme si, kde jsme si dali nasi prvni nudlovou polevku v poulicnim stanku, nebo kde jsme koupili to nebo tamto.

No, a v Bangkoku kotvime uz tyden. Ackoli jsme se bali, ze tu nebudeme mit co delat, nakonec jsme nevedeli a stale nevime, kam driv skocit. Hned po prijezdu jsme zamirili na proslulou, a v podstate i dost proflaklou, Khao San Road, mekku vsech vandrovniku. Je to takove turisticke ghetto Bangkoku, ulicka je plna "nejlevnejsich" cestovek, hotylku, hospudek, obchudku a vseho mozneho turistickeho servisu, jaky si jen umite predstavit, vcetne zcela neskryvane nabizeneho padelani nekterych dokladu. Vecer tu neni skoro k hnuti. Vsichni falangove (bily cizinec) v Bangkoku tu korzuji, nakupuji, oziraji se, dopravaji si masaze, ci si nechavaji delat dredy. Takze dojmu z navsetvy tohoto mista vas radeji usetrime. Nase prvni kroky vedly prave sem kvuli vyrizeni vsech nalezitosti souvisejicich s cestou do Ciny.

Dalsi den se z nas stali opet nefalsovani turiste, kdyz jsme se vydali za honbou po tech nejvyznamnejsich pamatkach. Nejdrive jsme zamirili k pohadkovemu chramu Wat Arun (Chram cervanku) postavenem v khmerskem stylu (pol.18 stol.), jehoz vezicky jsou zdobeny ulomky porcelanu. Pak jsme se prepravili na druhy breh zdejsi reky Chao Phraya k nejstarsimu (1781) a nejrozlehlejsimu bangkokskemu chramu Wat Po, ve kterem jsme mimo jine obesli nejvetsiho thajskeho leziciho Budhu (15 m vysoky a 46 m dlouhy!). Toto zobrazeni vyjadruje Budhuv vstup do nirvany. Nekolikametrovy Budhuv usmev pusobi prave zde zvlaste silne. Odtud jsme zamirili ke kralovskemu palaci, kde i se slunecnimi brylemi stale jen hmourite oci. Budovy jsou tu totiz zdobeny zlatem a pestrobarvnymi sklicky a vse se tu leskne a trpyti, az z toho prechazi zrak. Je tu tolik nadhernych staveb, ze jsme nejdrive nevedeli, kam driv skocit. Udajne jich je vice nez sto a byly vystaveny v ruznych erach 200 let trvajici kralovske historie Bangkoku. Na vse tady dohlizi desive vypadajici demoni a rada mytickych postav. V komplexu je i nejsvetejsi thajsky chram, tzv. Chram smaragdoveho Budhy (Wat Phra Kaew), jehoz carovna soska (15.stol.) neni ze smaragdu, nybrz z jadeitu. Zajimave zde bylo hlavne pozorovat mistni pri modlitbach a ruznych obradech. Pro zajimavost, soucasny thajsky kral Bhumibol Adulyjadej (Rama IX) je nejdele vladnoucim kralem sveta (na trunu je od 1946!). Je to pozoruhodna osobnost: vasnivy fotograf a vynalezce (je vlastnikem nekolika patentu). Thajci ho nesmirne uctivaji a miluji, ikdyz (nebo prave proto) nema zadnou politickou moc.

Dalsi den jsme si vyslapli na Zlatou horu u chramu Wat Saket a pokochali se pohledem na Bangkok z ptaci perspektivy. Pak jsme jeste zajeli k chramu Wat Traimit s tri metry vysokou a 5,5 tuny tezkou sochou Budhy, ktera je cela odlita z ryziho zlata. Vetsi hroudu zlata jsme v zivote nevideli!

Nasledujici den jsme byli pamatek uz presyceni, a tak jsme se jen tak pro zabavu projeli po nebeske draze (Sky line). Ne nebojte se, nic jsme si neslehli, to je jen nazev pro nadzemni metro, ktere tu nedavno vystaveli, aby ulehcili zdejsi dopravni situaci. Neni to sice pro bezne cestovani uplne levna zalezitost, ale rozhodne to stalo aspon za zkousku. V nekterych oblastech jsou pro kazdy smer dokonce i mimourovnove drahy a cele betonove monstrum na sloupech vypada dost futuristicky. Cestujici Sky line suverene nechavaji pod sebou sve chudsi spoluobcany v autobusech sourajicich se bezutesne ucpanymi ulicemi. Pro nasi projizdku jsme zvolili vetev vedouci nejmodernejsi ctvrti plnou samych mrakodrapu. Pripadal jsem si tu jako maly chlapec z venkova, ktery poprve vidi velke mesto. Netusili jsme, jakym zazitkem muze takova projizdka touto nadzemkou byt. Jinak v Bangkoku jsme uz vyzkouseli snad uplne vsechny dopravni prostredky vcetne nove otevreneho podzemniho metra. Za zminku urcite jeste stoji vodni expresy, ktere se tu prohani jak po mohutnem toku Chao Phraya, tak i po vetsich kanalech. Jizda s nimi je velmi pohodlna, rychla a levna, na rece jste usetreni ruchu a smogu z ulice a krom toho, z paluby lodi je na co se divat. Mimo jine i na to, s jakou presnosti lode zajizdeji k molum a jak rychle se cestujici vymenuji. Nastupy a vystupy tu rozhodne netrvaji o mnoho dele nez na autobusovych zastavkach.

Velkym zazitkem byla take navsteva hadi farmy, dokonce druhe nejstarsi na svete (zalozena 1923). Chovaji zde hlavne ty nejjedovatejsi hady pro odber jedu, z nehoz pak pripravuji antiserum. Prohlidka zacala pulhodinovou prednaskou, po ni nam predstavili vsechny chovane kousky, ale ne nekde v terariu, ale pekne z oci do oci. Docela z toho sel strach, ale nezbyvalo nez verit zdejsim zamestnancum, v jejichz rukach se objevoval jeden had za druhym. Nekolik neskodnych hadatek dokonce kolovalo i mezi lidmi. Hruzu poustely pekelne rozlobene kobry, ktere za hlasiteho sykotu nekolikrat vystartovaly po chovateli a me vydesili k smrti, kdyz jsem je sledoval dvanactkovym zoomem sveho fotoaparatu a v jednu chvili mel pocit, ze me snad musi kousnout primo do nosu. Zajimave zde bylo hlavne pozorovat odber jedu a krmeni ci spise nacpavani anakondy. S timto mackem za krkem jsme se mohli nakonec i vyfotografovat.

Z farmy jsme zamirili do Cinske ctvrti preplnene stanecky s nejruznejsim zbozim. Stezi jsme se mezi nimi propletali. Kdyz je clovek dost trpelivy sezene tady, snad krome hodinek s vodotryskem, uplne vsechno a na nase pomery za uplne smesne ceny. Nas cil byl jasny: maly kufr do letadla, ve kterem posleme po Zatovi domu suvenyry.

A je tu posledni vecer s nasim drahym kamaradem, tedy cas na rozlucku. Nejdrive nas Zata pozval na vybornou veceri, pri ktere si sam zavdal obrovskeho kraba, do ktereho si pral uz dlouho zakousnout. Pak jsme se vypravili do erotickeho klubu, kterymi je Bangkok prosluly. Pruvodce uvadi, ze tento zazitek by si nemeli nechat ujit ani nejvetsi puritani. Tedy i my, sice ne puritani, ale nizkorozpoctovi cestovatele, jsme si tuto ponekud drazsi show doprali. Akrobaticke vykony mistnich divek, kouricich svym pohlavim cigarety, pisicich fixou dopisy, otevirajicich lahve sodovky, zhasejicich svicky, vystrelujicich sipky do balonku apod. uz sice s erotikou nemaji mnoho spolecneho, ale zazitek opravdu stoji za to. V klubech jsou vitany i divky a naprosto bezne sem chodi pary. My jsme byli za Petrusku moc vdecni. Kdo tu totiz chce poznat puvaby sikmookych krasek blize, ma zde take idealni prilezitost. Ja s Zatou jsme toho vecera nejak chteli tuto prilezitost propast, takze jsme si posadil i Petrusku pekne mezi sebe. Avsak byla to prave ona, kdo pozadal o presazeni na lepsi misto, neb vyhled skrze sloup nebyl zrovna idealni. Po presazeni do prvni rady jsme vsak s Zatou byli zanedlouho zapojeni do show, coz se Petrusce opet ne uplne libilo. Takovy byl nas posledni vecer s Zatou. Kupodivu ani o hadech ani o pohlavnich organech se nam nezdalo.

V den Zatova odletu jsme hlavne balili, nejenom Zata, ale i my. Z nejruznejsich koutu nasich batohu jsme vytahovali vsechny suvenyry, ktere jsme doted nakoupili a plnili jimi nas novy kufrik. Kdyz jsme nakonec kufr zvazili, jeho vaha byla 10 kg nad limitem! Modlili jsme se, aby ho Zatovi nahodou nechteli vazit (nastesti se to obvykle nedela). Zatu jsme samozrejme jeli vyprovodit na letiste. Louceni bylo smutne, Zata byl trochu nervozni z letu, nateseny domu a nestastny z konce cesty zaroven. No, trochu jsme mu ten navrat domu zavideli, to nebudeme zastirat, na druhou stranu opoustet tento nadherny kontinet se nam urcite jeste nechce.

Nase dalsi cesta povede do Ciny. Jiz pozitri odletame do Pekingu. Behem osmi tydnu se chceme pokusit tuto po vsech strankach obrovskou zemi alespon trochu poznat. Pokud vas jeste uplne neznudili nase zpravodaje, budete u toho i vy. Mejte se vsichni moc fajn a teploucko uz nam nemusite zavidet. Presunem do severni Ciny se totiz dostavame skoro na vase pocasi. Jinak piste dal, ted spise pochopime vsechny ty zminky a zime a snehu.

Zdravi Ondra, Petra a Zata (toho casu uz z Vrsovic)

PS: K jubilejnimu cislu jeste pripojujeme malou statistiku kilometru najetych ruznymi dopravnimi prostredky behem nasi tri mesicni cesty, ktera se jiz prehoupla pres pulku.

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka