Asijský zpravodaj 8

Zdravime vsechny, kdoz jsou stale s nami!

Uz 16. den pobyvame v Kamdodzi a spechame za vami s novym cislem zpravodaje, ve kterem se chceme pokusit vam tuto zemi trochu predstavit. Kambodza byla mistem, jehoz navstevy jsme se obavali asi nejvice. Nejenze tuto zemi predchazi povest o silenych zverstvech, ktera tu v nedavne minulosti napachal rezim Rudych Khmeru, ale rovnez jsme z vice stran slychali o hrozne infrasturkure, chodobe, zebracich i zurivych taxikarich a obchodnicich. Na druhou stranu rozvaliny Angkoru, starobyleho srdce khmerske rise, nikdo nezmini jinak nez s temi nejsilnejsimi superlativy. Jaka tedy Kambodza je? Odpoved je tezka. Ani mezi sebou nemame jednotny nazor. Vsichni se ale shodujeme, ze je mnohem vyspelejsi a civilizovanejsi, nez jsme ocekavali, ale zebricek srovnani se sousednimi dvemi zememi, ktere jsme jiz navstivili, mame kazdy jiny. Je to zrejme tim, ze v Kambodzi jsou snad nejpatrnejsi socialni rozdily. A vubec, naleznete tu hodne kontrastu. Vedle vyvonenych seladonu a nafrnenych panicek je zde velke mnozstvi zebraku, vedle luxusnich vil chudinske slamy, vedle modernich supermarketu zapachajici trziste, vedle drahych aut rozpadle prskolety, vedle sotolinovych prasnych cest kvalitni asfaltky. Udelejte si pak nejaky nazor. Na co ale dame nejvice, jsou lidi. A lidi jsou tu fajn.

Khmerove jsou podobne mili, pratelsti a usmevavi jako Laosane. Od jinych narodu Jihovychodni Asie se vyrazne lisi. Jsou robustnejsi, snedsi, maji silne rty a temne, hluboke, ani ne moc sikme oci. Jedini, kdo nam tu trosku lezou na nervy, jsou taxikari. Je jich tu nespocet a tim padem maji asi dost problem se uzivit. Neustale na nas pokrikuji, a kdyz uz se s nekterym dame do reci, sebehne se jich cela kupa. Nase smlouvani pak vetsinou konci tim, ze se mezi sebou drsne pohadaji. Dalsi, na co si tezko zvykame, jsou zebraci, mezi kterymi je i hodne mrzaku. Je jich tu rozhodne nejvic, co jsme zatim videli, ale nastesti nejsou prilis doterni. Docetli jsme se, ze je tu az 38 % obyvatelstva odkazano na cizi pomoc. Prumerny mesicni plat tu je pro zajimavost neco mezi 20-30 USD. Zkratka Kambodza podle vseho je nejchudsi ze vsech zemi, ktere jsme zatim navstivili, ale verte, ze na prvni pohled na to rozhodne nevypada.

Ale vemme to zase pekne od zacatku. Cesta z Laosu do Kambodzi byla docela divoka. Jiz mnoho dni predem jsme se pokouseli zjistit, jak prekrocit hranice, nebot informace v pruvodci znely, ze to nelze. Od ostatnich cestovatelu jsme zjistili, ze to ale v soucasne dobe jiz mozne je, jenom je to trochu logisticky narocne. A taky bylo!!! Nasi pout z Laosskeho ostrova Don Khon na Mekongu jsme zahajili presunem lodi na pevninu, dale jsme pokracovali tuk-tukem na laosskou hranici, odtud dalsi lodi na ostrov s kambodzskou hranici a z te opet lodi do prvni osidlene oblasti na kambodzske pevnine do mestecka Stung Treng. V tomto nezajimavem prihranicnim mestecku jsme se nechteli zdrzovat a tak jsme pokracovali pro zmenu taxikem do dalsiho mestecka Kratie. Cela cesta zahrnovala cca 60 km po vode (Mekongu) a 160 km po sousi, a zabrala nam se vsemi prostoji cely den. Nicmene mise byla uspesna. Nemuzeme se vsak nezminit o nekterych peripetiich, ktere nam Kambodzani pripravili na privitanou.

Na hranicich probehlo vse hladce. Obvykly 1 dolarovy poplatek celnikum na obou stranach (o jeho ucelu si nedelame iluze) se pokouseli Kambodzani natahnout na 2 USD. Peta jim vsak dala nekompromisne na vyber- bud 2 USD a stvrzenku nebo 1 USD bez stvrzenky. Tim bylo vse razem vyresene. Ale to nejvetsi smlouvani nas teprve cekalo. Z ostrova s kambodzskou hranici nevede jina cesta nez lodi. Toho jsou si jejich majitele, mlsne cihajici na sve obeti, velmi dobre vedomi. Za hodinovou plavbu (cca 50 km) rychlou lodi si sproste rekli 12 USD/osoba. A to se nam zatracene nelibilo, nebot to jsou v JV-Asii hooodne velke penize. Takze zacalo velke smlouvani a dohadovani. My jsme naprosto odmitali tuto nehoraznou cenu zaplatit, neb jsme vedeli, ze v opacnem smeru stoji lod jen 5 USD. Jenze tady jsme byli v pasti a ridici byli hodne nekompromisni. Nakonec jsme spolu s ostatnimi turisty (bylo nas vic nez 20) usporadali protestni stavku. Demonstrativne jsme vsichni vylozili batohy na pevninu a cekali, co se bude dit. Cela tahanice trvala vice nez hodinu, nez si Kambodzani uvedomili, ze stanim si nevydelaji a ze jim tak utikaji prachy. Slevili tedy na 10 USD, coz bylo stale smesne. Nekteri movitejsi cestovatele bohuzel vymekli a sli do toho, cimz vse pokazili, a nam ostatnim nezbyvalo nic jineho, nez take zaplatit. Sleva 2 USD je sice smesna, ale my jsme meli alespon dobry pocit z toho, ze jsme jim dali najevo, ze nejsme ochotni platit cokoliv. Cesta samotnou lodi byla take nevsednim zazitkem. Lod letela doslova tryskem po hladine rychlosti 50-80 km/h, silene rvala, klickovala mezi stromy a kameny, a my meli pocit, ze se kazdou chvili musi zlomit v puli. Nastesti se tak nestalo a my se v poradku, ac celi vyklepani, dostali na pevninu.

Odsud jsme museli pokracovat jedine taxikem, protoze jiny zpusob dopravy v teto odlehle casti zeme neexistuje. A taxikovy folklor je zde take dost jedinecny. Zcela obvykle je, ze se v jednom aute prepravuje 8 lidi, 4 vzadu a 4 vepredu (1 clovek sedi z pulky na sedadle ridice s radici pakou mezi nohama). My jsme meli celkem stesti ?!, neb nas jelo jen 7 a k tomu 6 batohu. Cesta necesta trvala 3,5 hodiny a po vsech zkusenostech s cestovanim na pytli s ryzi apod byl tohle jednoznacne nejdrsnejsi zazitek. Ale prezili jsme.

Kdyz uz jsme tak zabredli do dopravy, tak u ni jeste chvili zustaneme. Mysleli jsme, ze co se tyce dopravy, tak uz nas nic neprekvapi, ale to jsme se mylili. Na severovychode zeme asfaltky v podstate neexistuji. Misty je cesta celkem hladce uvalcovana, vetsina silnice je vsak v hroznem stavu- samy vymol, strouha, kamen, prach apod. Autobusu tu mnoho nemaji, takze se obvykle cestuje na korbe vetsiho pickupu. Par stastlivcu zabere misto v kabine u ridice, vetsina lidi sedi na korbe a ty nejsmolnejsi sedi na kapote kabiny. Cely nakladak je opet nehorazne preplnen nakladem a cestujicimi v obvyklem asijskem stylu. A k tomu vsemu jeste pridejte neskutecne mnozstvi vsudypritomneho prachu a pisku, ktery pronikne uplne, ale uplne vsude. Bez satku pres usta a bryli se to v podstate neda prezit. Casto si tu pobrukujeme text Krylovy pisne: cesta je prach, je sterk a udusana hlina. V ruznych zemich jsme uz zazili hodne, ale kam se vsechny hrabou na Kambodzu

Celodenni presun z Laosu do Kambodzi jsme si zprijemnili zastavkou u Mekongu v miste, kde ziji sladkovodni delfini, tzv. Irrawaddsti delfini. Malou lodkou jsme vypluli po rece kousek od brehu a pri zapadu slunce jsme nadsene pozorovali okolo se prohanejici a skakajici delfiny. Delfini sice nepredvadeli zadne kejkle s micem, neproskakovali obruci apod., ale za to byli uplne volni.

V pristavnim mestecku Kratie jsme se nijak nezdrzovali a druhy den rano jsme vyrazili na vychod do Sen Monorom, hlavniho mesta nejzapadlejsi horske provincie Mondulkuri. Cesta sem byla velmi narocna. Hlavne pro Ondreje, kteremu se nepodarilo urvat misto v kabine pickupu, takze se drkocal na korbe spolu s asi 40 mistnimi. Cesta byla dost prasna a spinava, takze po prijezdu do mestecka jsme ho malem nepoznali. Stal se z nej oranzovy snehulak, jehoz husty vous se zbarvil do zrzava a oblicej se pokryl silnym make-upem. Skoda, ze si vzal na cestu svetle kalhoty a bile tricko. Kdo to ma furt prat...!!!

Mestecko samo o sobe se moc nelisilo od cesty spojujici tento konec sveta se zbytkem Kambodzi. Vsudypritomny prach se usazoval a zalezal uplne vsude a bylo velmi tezke zustat alespon trochu cisti. Sen Monorom je normalne velmi klidne a turisticky temer nedotcene misto. V dobe nasi navstevy se vsak ve meste konala celostatni konference o centralizaci moci nebo tak neco, takze bylo pomerne tezke najit volny pokoj. Vsude bylo plno nablyskanych luxusnich aut a chlapiku v nazehlenych kosilich. Vedle techto lidi jsme si pripadali jako uplny chudaci a spindirove.

Hned druhy den rano jsme se spolecne s dvemi Polkami, dvema Svedy a jednim Anglicanem vydali na dvoudenni trek dzungli a po prilehlych kopcich. Na korbe pickupu jsme se dovezli do male vesnicky, okud jsme pokracovali na slonech. Cesta byla opravdu nevsednim zazitkem. Slon se pri sve pomale chuzi hrozne kyval ze strany na stranu, takze bylo pomerne narocne udrzet se v kosiku a pritom se uplne neomlatit. Nejhorsi byla prudka stoupani ci klesani, kdy jsme meli co delat, abychom z kosiku nevypadli. Nicmene vyhledy do okolni krajiny ze sloniho hrbetu byly jedinecne. O jizde na slonech se obecne traduji historky, ze prvni hodina je opravdovym zazitkem, druha hodina jeste snesitelnou nutnosti a dalsi hodiny jsou jiz utrpeni. Prave proto jsme si dojednali pouze dvouhodinovou projizdku misto puvodne planovanych peti hodin. Po obede jsme pokracovali hustou dzungli jiz po svych. Nas trek pro tento den skoncil jiz po puldruhe hodine chuze, kdy jsme dosli do mista noclehu. Nase zklamani z kratkosti celeho vyletu vsak vynahradil puvab mista, ktere bylo v blizkosti uzasneho vodopadu obklopeneho pruzracnou lagunou. V lagune jsme tak smyli prach a pot z celodenni tury a ve vodopadu namasirovali omlacene svalstvo z jizdy na slonu. Noc v dzungli pro nas byla nemene nevsednim zazitkem. Spali jsme totiz v houpaci siti zavesene mezi dvema bambusy. Byla to naramna psina, protoze Ondrejovi se podarilo ze site vypadnout hned, kdyz do ni poprve vlezl. Pak se mu podarilo roztrhnout moskytieru, do ktere se zamotal pri pokusu prikryt se dekou. Kdyz jsme se konecne uvelebili a Ondrej skoro usnul s pocitem, ze bude kazdou chvili zvracet, tak jsem prisla na to, ze sit je tak vratka, protoze ji mame prelozenou na pul. Pri pokusu sit rozlozit se podarilo Ondrejovi spadnout podruhe. To uz jsem se smichy neudrzela, coz hrozne nadavajici Ondrej moc neocenil. Usinali jsme s hvezdnou oblohou nad nami a za bzukotu cikad. Ja jsem se v siti vyspala opravdu kralovsky narozdil od predchozich noci, kdy nas v posteli pro jednoho v parne noci stipali komari a stekotem rusili psi. Od te doby nemyslim na nic jineho nez, ze tu sit s moskytierou si musim urcite koupit.

Dalsi den jsme vyrazili jiz plne po svych zpatky do vesnice. Cesta se stridave klikatila kolem reky s vodopady, zelenou dzungli, vypalenymi planemi ci stoupala do holych kopcu s velkolepymi vyhledy do vyprahleho okoli. Jedine, co nas trochu trapilo, bylo strasne vedro a nedostatek vody. Po nekolikahodinovem pochodu jsme se dostali zpatky do vesnicky, kde jsme se rozloucili s mistnimi pruvodci a psem, ktery nas za kus zvance ochotne provazel tak, jak jsme tomu zvykli z balkanskych hor.

Treti den v Sen Monorom jsme stravili kazdy po svem. Ondrej si pujcil horske kolo pouze s dvema funkcnimi prevody a nadsene vyrazil na projizdku do okolnich kopcu a vesnic. My s Zatou jsme byli prilis lini a pohodlni na to, abychom se v tom silenem vedru potaceli nekde po prasnych cestach, tak jsme zustali ve meste. Ja jsem stravila dopoledne opet velkym pradlem a Zata ctenim a dopisovanim denicku. V pozdni odpoledne jsme se jiz spolecne prosli k 5 km vzdalenemu vodopadu, kde jsme se opet vykoupali. Takova koupel v lagune vodopadu v tak parne dny, jake jsou vsude v Kambodze, je naprosto jedinecna.

Ze zapadleho Sen Monorom jsme se jiz pomerne kultivovanym zpusobem, tedy autobusem, dopravili do Phnom Penhu, hlavniho mesta. To lezi na soutoku tri rek, z nichz ta nejvetsi neni zadna jina nez slavny Mekong, ktery nas provazi uz celou dobu naseho putovani JV Asii. Prave v Phnom Penhu jsou nejvice videt vsechny ty kontrasty, o kterych byla v uvodu rec. Presto prave kambodzska metropole na nas zapusobila jako ta nejprijemnejsi a nejvyspelejsi, kterou jsme dosud na nasi ceste videli. Z doby, kdy byla Kambodza soucasti francouzske Indociny (1888-1953), se zachovaly dlouhe a siroke bulvary, kruhove objezdy, parky, korzo na nabrezi a take honosne vily. Nekde lze jeste narazit na znicene ctvrti s prasnymi ulicemi, pozustatku radeni Rudych Khmeru. Phnom Penh pry prodelal za poslednich 25 let obrovskou obnovu a tak jsme narazeli spise na mnozstvi modernich budov zaricich novotou. Ve meste jsme se zdrzeli 4 dny, vyridili jsme si zde thajska viza a prohledli snad vsechna zajima mista.

Prvni den jsme na kolech zamirili do muzea zlocinu Rudych Khmeru (Tuol Sleng Museum), jehoz navsteva byla zazitkem, na ktery clovek nezapomina, i kdyz by zapomnel docela rad. V objektu puvodne byvala stredni skola, ktera se v dobe Pol Potova rezimu promenila v tajnou veznici znamou pod zkratkou S-21. Kdo z vas videl film Baraka, jiste si vybavi jeden z nejsilnejsich a zaroven nejhruznejsich casti filmu, ktere pochazi prave z teto veznice. Kamera prochazi nehostinnymi vezenskymi kobkami, na jejichz stenach visi fotografie s tisici portrety muzu, zen i deti, kteri byli v teto veznici vyslychani, muceni a po sesti mesicich vetsinou transportovani na popravu. Jednalo se predevsim o inteligenci, ktera behem rezimu Rudych Khmeru byla prakticky vyhlazena. Nemam chut popisovat, co vse bylo jeste v muzeu k videni, ani se blize rozepisovat o tehle temne strance kambodzske historie. Omezim se pouze na jeden holy a sileny fakt: behem let 1975-1978 padla polpotovcum za obet temer tretina tehdejsich obyvatel zeme, tj. 2.5-3 miliony lidi. Takova genocida vlastniho naroda je ve svetovych dejinach naprosto nevidana.

Po prohlidce veznice jsme si zajeli jeste k nekolika mistum, jejichz popisem nechci nudit. Zajimavejsi urcite byla opet jizda sama, pri ktere jsme nasali hodne z atmosfery mesta. Stradovali jsme si to centrem po sirokych bulvarech podel luxusnich vil i prasnymi cestami podel chudinskych domku na okraji mesta.

Nasledujici den jsme si vyhradili pro navstevu kralovskeho palace a prilehle Stribrne pagody (Wat Preah Keo Morokat). V tomto rozsahlem arealu je krome samotneho palace z roku 1866 a slavne pagody cela rada dalsich postupne pristavovanych budov jako treba divadelni sal, bizardni francouzsky pavilonek (dar od Napoleona III), budovy pro ulozeni garderob ci kralovskych klenot. Budovy jsou obklopeny skvostnym parkem. Vse tu pusobi velmi honosnym dojmem, jak jen je hodno kralovskeho majestatu. Mimochodem soucasny kambodzsky kral studoval v Praze a umi cesky. Timto se casto chlubime, kdyz narazime na nekoho, kdo o nasi zemicce nema ani tuseni, a nezabiraji uz ani nasi slavni fotbalisti. Po prohlidce palace jsme vyrazili jeste k nekolika chramum, u kterych nam vsak nejak chybeli mnisci, na nez jsme si tak zvykli v Laosu.

Posledni den v Phnom Penhu jsme se nechali odvezt 17 km za mesto k mistu Choeung Ek, kde byvalo za rezimu Rudych Khmeru popraviste a obrovske masove hroby (v nich bylo nalezeno asi 17 000 obeti). Nyni je na tomto miste, krome nekolika krateru v zemi, pametni stupa, ve ktere jsou vyskladany stovky lebek. Opet to byl otresny zazitek. Abychom prisli na jine myslenky, nechali jsme se v Phnom Penhu vysadit pred obrovskym trzistem, ktere jsme si radne prosmejdili.

Nasledujiciho dne jsme jiz celkem radi zamirili pryc z rusneho velkomesta. Nase cesta smerovala na jih do provincniho mestecka Kampot. Toto mesto nas nadchlo nejen svym klidem, ale predevsim bohatou francouzskou architekturou. Na tak rozsahlou a ucelenou ukazku kolonialni architektury jsme pri nasem putovani jeste nenarazili. Cele ulice bohate zdobenych domu tu stoji jako nemi pametnici zaslych casu. Vzhled vetsiny z nich je nemene zasly a jasne svedci o tom, ze od dob Francouzu na ne nikdo nesahl. Atmosfere mesta to vsak spise pridava. Stravili jsme tu velmi liny den a pul a dokonale jsme zrelaxovali po navsteve prelidnene metropole.

Po temer dvou mesicich cestovani ve vnitrozemi jsme konecne zamirili zase k mori do primorskeho letoviska Sihanoukville. Vzhledem k tomu, ze toto mesto je v podstate jedine primorske stredisko v Kambodze, obavali jsme se davu plazovych turistu. Nastesti se nase obavy nenaplnily. Nasli jsme si oblast pro batuzkare, ktera byla pomerne klidna s par guesthousy a restauracemi. Hned po prijezdu jsme dychtive zamirili na nejblizsi plaz a konecne smyli pot a spinu poslednich parnych dnu. Koupel byla bajecna, uzasna, skvela.jenom voda byla na nas vkus moc tepla.

Sihanoukville je hodne roztahany na kopcovatem vybezku a je obklopen mnozstvim plazi, ktere jsou oddeleny utesy. Druhy den jsme si proto chteli pujcit horska kola a objet si i ty nejodlehlejsi plaze. Nabizena kola vsak byla v tak udesnem stavu, ze jsme nechteli riskovat zivot a rozhodli se radsi pro motorky. Bohuzel den pred tim se mistni urady rozhodly, ze cizinci musi mit k rizeni kambodzsky ridicsky prukaz a pujcovani motorek zatrhly. Takze jsme zase ostrouhali. Zkratka a dobre, potrebuji ze zapadnich turistu dostat zase nejake ty dolary za porizeni kambodzskeho ridicaku. Dost tim nahravaji i krvelacnym moto-taxikarum, kteri jsou v Sihanoukville obzvlaste zurivi a otravni. Clovek neujde ani 10 metru, aniz by ho neoslovilo aspon 5 taxikaru. Za danych okolnosti jsme tedy museli vzit za vdek i mototaxikari. Na druhou stranu jsme se zase obohatili o zazitek z jizdy ve ctyrech na jedne motorce. Po prohlidce mistniho trhu se spoustou ryb a jinych morskych potvor jsme jeli na jednu z mnoha doporucenych plazi. Nase volba byla opravdu stastna. Ocitli jsme se na plazi v blizkosti obrovskeho a velmi luxusniho resortu. Zdejsi smetanka tu nechce mit chude Kambodzany, takze mistnim je na tuto plaz vstup zakazan. Zaroven je plaz vzdalena centru mesta, takze ani zapadni turiste sem moc nezavitaji. Zkratka a dobre, na cele obrovske plazi jsme byli skoro sami. Jasnou prevahu nad plazovymi turisty tu bezesporu mel personal citajici ochranku, barmany a zametace plaze. Nutno rict, ze jsme se tu citili skoro trapne.

Abychom se prilis nenudili pouhym koupanim (znate Ondreje, ze u more nevydrzi dele nez 2 hodiny na jednom miste), zaplatili jsme si celodenni vylet lodkou po nedalekych ostrovech spojeny se snorchlovanim. Pri potapeni jsme zase videli spoustu krasnych koralu a ruznobarevnych rybek, jake zname jen z dokumentarnich filmu. Na obed nas zavezli na opusteny ostrov s pohadkovou plazi s belostnym piskem, tyrkysovou vodou a obrovskymi palmami. K obedu jsme navic poprve ochutnali steak z barakudy.

Dlouho vysneneho more jsme se nemohli nabazit, takze jsme v Sihanoukville zustali jeste jeden den a jen tak se valeli na plazi, koupali se, cetli a relaxovali. Kupodivu nam to vydrzelo cely den. Verte, neverte, pomalu ale jiste se z nas stavaji plazovy turiste :-))

Nyni vam piseme opet z Phnom Penhu, ktery se pro tentokrat pro nas stal pouze prestupni stanici pri ceste do Siem Riepu, kam uz zitra rano odjizdime. Toto mesto je vychozim bodem k navsteve rozvalin slavneho Angkoru, ocekavaneho vrcholu nasi cesty. Az tuto nadheru shledneme, tak se opet ozveme. Bude jiste o cem psat!

Mejte se krasne a nebojte se nam napsat!

Ondrej, Petra a Zata

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka