Asijský zpravodaj 9

Datum konání: 16. 2. 2005
Autor: Administrátor
Vloženo: 16.2.2005
Upraveno: 12.6.2005
Počet zobrazení: 213

Pozdrav vsem do ceske kotliny,

zdravime vas naposledy z Kambodzi, kde uz se nas pobyt pomalu chyli ke konci. Dnes se nachazime v Battambangu, druhem nejvetsim kambodzskem meste lezicim v zapadni casti zeme.

Ackoli se tu potime uz treti tyden, stale jsme si nedokazali zvyknout na silene vedro, ktere nas provazi po vsech koutech teto zeme. Strasne vam zavidime ten snih a zimu, ktera pry v Cechach ted panuje. Tady je hrozne vedro, casto az nesnesitelne. Kazdy den je o stupinek vic a k tomu velka vlhkost. Nejak si na to nemuzeme zvyknout. Denne se koupeme ve vlastnim potu a jedinym prijemnym okamzikem je studena sprcha. Pokoj s klimatizaci si nemuzeme a ani nechceme dovolit, takze nase noci jsou casto dost krusne. Navic z vsudypritomnych vetraku jsme vsichni stridave nachlazeni. Uz se veru tesime, az se snad trochu ochladime na nekterem z thajskych ostrovu, ktery snad nabidne vlidnejsi klima. Zcela jiste nas zchladi Cina, mozna vice nez nam bude prijemne.

Nasledujici den po odeslani minuleho zpravodaje jsme se presunuli do Siem Reapu, zakladniho tabora angkorske turistiky. Mesto samotne neoplyva zrovna nejakou extra prijemnou atmosferou, pro kterou byste si ho museli zamilovat. Nejake stopy tu zanechali francouzsti kolonizatori, ale celkem vzato, nic velkolepeho. Soucasny raz mesta utvari hlavne hotely, guest housy, restauracky, kavarny a bary, obchody se suvenyry apod. Rika se, ze ubytovacich zarizeni je tu pry vice nez chramu v jeho okoli. Siem Reap je rozhodne nejturistictejsi misto v cele Kambodzi, ne-li v cele jihovychodni Asii. Nad cestovateli-batuzkari, se kterymi se nejcasteji potkavame, tu maji jasnou prevahu turiste s velkym T. To se bohuzel odrazi i v mistnich cenach, takze bylo celkem tezke sehnat ubytovani v nasi cenove kategorii (5 USD/pokoj max) ci se levne najist (1 USD max). Protoze prave vrcholi turisticka sezona, uz nalezeni volneho pokoje byl sam o sobe problem. Do Angkoru si hodne lidi odskoci pri navsreve sousedniho Thajska nebo Vietnamu. Dalsi veci, ktera nam uz dlouho kazila naladu a nutila vsemozne spekulovat, je nehorazne vysoke vstupne do Angkorskeho komplexu (20 USD/den, 40 USD/3 dny, 60 USD/tyden). Vzhledem k tomu, jak jsme pri nasem zpusobu cestovani nuceni skrtit rozpocet, je takovato polozka slusna darda. Pro srovnani cena tridenniho permitu odpovida ctyrnasobku naseho prumerneho denniho rozpoctu z Laosu! Nakonec jsme se ale rozhodli nesetrit na nespravnych mistech a nechali si vystavit tridenni pas. Cely pamatkovy park je totiz tak rozlehly, ze stravit v nem pouze jeden den by byla nechutna honicka, pri ktere bychom beztak stihli navstivit sotva polovinu. Nicmene vetsina turistu i rozpoctovych cestovatelu to tak dela. Ikdyz tridenni vstupenka do rozvalin Angkoru byla asi ta nejdrazsi, kterou jsme si v zivote koupili, nyni uz muzeme rici, ze toho v zadnem pripade nelitujeme.

Kdyz napisu, ze rozvaliny Angkoru jsou prekrasne, uzasne, paradni, nadherne, impozantni, berouci dech, strhujici, fantasticke, vyjimecne, neuveritelne a ja nevim co vsechno, bude to porad malo. Rozvaliny Angkoru jsou nepopsatelny skvost! Pravem patri mezi novodobe divy sveta jako jeden z nejvetsich vytvoru lidskeho genia. Ikdyz vim, ze obvykle posledni zazitek byva nejsilnejsi, uz ted si troufam rici, ze jsem v zivote nenavsitivil pamatku, ktera by me vice dostala.

Je obtizne na nekolika radcich popsat, co vsechno tady naleznete, nicmene se o to strucne pokusim. Angkor byl od poloviny 9.stoleti do 13.stoleti hlavnim mestem Khmerske rise, ktera byla v teto dobe dominantni velmoci jihovychodni Asie. Khmersti kralove dali vystavet na tomto miste mnozstvi chramu, ktere jsou bud budhisticke nebo hinduisticke podle toho, ktere nabozenstvi zrovna kral vyznaval. (Paradoxne se tu i nektere budhisticke chramy predelavaly na hinduisticke. Pro Budhovy plastiky na stenach uz tak nezbylo mezi stovkami hinduistickych bohu misto, takze byly ze sten osekany. Stopy po jejich odstranovani jsou dodnes patrne.) Dnes jsou chramy obklopeny hustou dzungli, kdysi tu vsak panoval cily ruch mnohasettisicoveho velkomesta. Z lidskych pribytku se nedochoval zadny, protoze byly vsechny drevene. Cloveku holt nalezi pomijivost, jen bohove maji pravo na vecny kamen. Po starych Khmerech tu tak zustaly zachovany jen chramy a zbytky rozsahlych zavlazovacich systemu. Jedino u dochovanou svetskou stavbou jsou riuny kralovskeho palace a dlouhe tribuny. Zajimave je, ze narozdil od evropskych katedral, vystavba rozsahlych chramu trvala v Angkoru nanejvys par desitek let. Vsechny chramy maji jedno spolecne-jejich pruceli, steny a sloupovi jsou bohate zdobeny plastikami, ktere jsou tesany primo do piskovcovych stavebnich kamenu (bud dovnitr, nebo casteji vne (!)). Z propracovanosti techto plastik prechazi zrak a nad tim, kolik prace muselo stat jejich vytvoreni, zustava rozum stat. Stalost kamene nastesti dochovala tato mistrovska dila temer v nezmenene forme. Motivy plastik se ruzni podle nabozenstvi, v jehoz duchu byl chram postaven. Krome hinduistickych bohu a Budhovych zobrazeni jsou castym motivem krasne divky (Apsary) zobrazovane nejcasteji pri tanci nebo ruzne mytologicke vyjevy. Nechybi ani bohata ornamentalni vyzdoba. Od doby, kdy byl Angkor znovunalezen (1860), a vzbudil celosvetovy zajem, bylo okoli vetsiny chramu zbaveno husteho porostu. Presto bylo nekolik chramu ponechano dzungli. Prave tyto nas nadchly snad nejvice. Jsou v nich k videni hlavne giganticke stromy kapok, ktere prorustaji stavbami. Jejich mohutne koreny se pnou po stenach a stromy vyrustaji primo z kamennych ruin. Na techto mistech dochazi k takovemu splynuti prirody s prastarym lidskym vytvorem, ze vzniklo neco uplne noveho-neuveritelne kompaktni umelecke dilo spojujici lidskeho genia s ideou prirody.

Za tri dny, ktere jsme v Angkoru stravili, jsme navstivili celkem 21 chramu. Z horni terasy jednoho jsme se pokochali zapadem slunce, z jineho jsme zase po zatracene kratke noci privitali jeho vychod a uzili si pohledu na ranni opar, ktery vladl dzungli, kdyz bylo slunce jeste hodne nizko. Prvni den jsme se premistovali na kolech, na dalsi dva dny jsme si pronajali tuk-tuka, abychom se nechali zavest k odlehlejsim mistum. Mimochodem tuk-tuky jsou zde velmi elegantni, tvorene motorkou a privesem, ktery je proveden do podoby stareho kocaru. Prohlidku celeho komplexu jsme si uzili hlavne diky dostatku casu, ktery tentokrat obzvlast prispel k nasemu klidu a pohode. Jedine, co nas tu ubijelo, bylo silene vedro a japonsti turiste, kteri nedokazi nic vyfotografovat, aniz by se sami s mistem nezvecnili. Nekdy jsem cekal treba ctvrt hodiny, abych snimek poridil bez vytlemeneho Japonce. Navic Japonci obvykle cestuji v zatracene pocetnych skupinach a potkat se s kazdou takovou skupinou bylo vzdy peklo. Jinak nic proti Japoncum.

Rozhodne vas nechci unavovat vyctem a popisem vsech chramu, ktere jsme navstivili, ale dva z nich zminit proste musim. Prvnim z nich je prosluly Angkor Wat, kam jsme zamirili nejdrive. Hovori se o nem jako o nejlepsi ukazce khmerske kultury a dnesni Khmerove jsou na nej tak pysni, ze jeho siluetu maj i na vlajce. Je to pro ne narodni symbol. Pycha je neprosto na miste. Tento hinduisticky chram z pocatku 12.stoleti se nachazi na plose 210 ha a je tedy spise chramovym mestem. Je to pry nejvetsi nabozenska stavba na svete. Je obehnan vodnim prikopem, ma celkem 3 stupne podlazi a 5 zdobenych vezi, z nichz vsech pet je videt pouze z jisteho uhlu. Ale technicky popis je v tomto pripade zcela zbytecny, jeho krasu nelze stejne zadnymi fyzikalnimi koordinatami vymezit. Angkor Wat je spise nez stavbou umeleckym dilem. S Petruskou jsme si nejvic ulitli na poznavani plastik hinduistickych bozstev a ruznych mytologickych vyjevu, ktere jsme podle pruvodce hledali na zdech.

Druhym chramem, ktery musi byt zminen, je mnohem komornejsi budhisticky Bayon, postaveny zhruba 100 let po Angkor Watu. Z dalky vypada tak trochu jako roztekly kopec zmrzliny, uvnitr jako palac blazenosti. Nevim jak lepe popsat dojem, ktery ve me zanechalo 54 vezi, z nichz kazda byla zdobena 4 tvaremi v nadzivotni velikosti. Tvare s neuveritelne puvabnym a vseobjimajicim vyrazem hledi do vsech svetovych stran. 216 blazenych usmevu nas provazelo na kazdem kroku tajemneho labyrintu galerii, chodeb, ulicek a salu umistenych celkem ve trech podlazich. Vedci se dodnes prou, komu tyto tvare patri, zda Budhovi ci krali Jayavarmanu VII., ktery chram nechal vystavet. At uz usmev nalezel komukoli, pro nas se stal nezapomenutelnym, ikdyz byl vytesan jenom do kamene.

Kdyz jsme posledni den pozadali naseho ridice tuk-tuku, aby s nami jeste jednou a naposled projel kolem tech nejvetsich a nejkrasnejsich chramu, citil jsem silne mrazeni v zadech. Takove to, ktere se dostavuje, kdyz jste z neceho opravdu hodne hotovi. Stari Khmersti mistri, zhluboka pred vami smekam!

Z predrazeneho a preturizovaneho Siem Reapu jsme vyrazili po rece Stung Sangker do Battambangu, posledni zastavky naseho putovani po Kambodze. Pro prepravu lodi jsme se rozhodli ze dvou duvodu. Jednak, okoli reky a plavba samotna je pry nejkrasnejsi a nejscenictejsi v cele Kambodze. A za druhe, silnice mezi Siem Riepem a Battambangem je udajne v hroznem stavu, takze LP doporucuje plavbu lodi. Doslovne citovano: in order to avoid the misery of the road!!! Cela cesta byla opet dost divoka. Casto si myslime, ze uz jsme pri dopravnich presunech zazili to nejhorsi a ze uz nas nemuze nic prekvapit, opak je vsak pravdou.

Uz v 6 hodin rano jsme byli vyzvednuti pred hotelem a minibusem odvezeni do pristavu. To byl posledni kontakt s cestovni kancelari, ktere jsme zaplatili za lodni listek 11 USD, vice nez dvakrat tolik co za autobus. V pristavni vesnici nas bez jakychkoli informaci vypustili a ukazali smerem k rece. Vmisili jsme se tedy do davu turistu, kteri smerovali do Phnom Penhu. Uz pri nalodovani na prvni lod jsme dostavali dost zmatene a neurcite informace, resp. vubec zadne. Prvni lod nas odvezla do stredu jezera Tonle Sap, kde se turiste mirici do hlavniho mesta presunuli na obrovskou lod. Nas zbylych 8 chudaku pak odvezli opet do stredu jezera, kde s nami chvili zmatene krouzili, nez nas presunuli na jinou lod s dalsimi 9 cestujicimi. Konecne jsme vyrazili.

Plavba byla opravdu krasna a dala by se popsat mnohymi nej. Veskery zivot se zde odehrava na rece, vsechno je zde plovouci: obytne domy, urady, skoly, klastery ci kostely. Na nakup, do skoly i na navstevu k sousedum se jezdi lodkou. Hlavnim zdrojem prijmu je zde asi rybolov, nebot vsude jsme mohli videt ruzna dumyslna zarizeni na chytani ryb. Zkratka, bylo se na co divat a byla to nadhera. Nase udajne celodenni plavba lodi vsak po trech hodinach nahle skoncila. V tomto rocnim obdobi je malo vody a reka je tak od urciteho mista velkou lodi nesplavitelna. Byli jsme proto prelozeni na korbu nevelke ctyrkolky, ktera nebyla nijak uzpusobena na prepravu lidi. Sedic na okraji korby s batohy pod nohama jsme vyrazili do dzungle. Ridic byl asi polosileny a sam kryt kapotou zbesile a bezohledne brazdil neprostupnym porostem. Meli jsme co delat, abychom se na korbe udrzeli a zaroven uchranili nase hlavy a obliceje pred vetvemi stromu. Ani ne po 10 minutach jizdy jsme prorazili zadni kolo . Zavada byla celkem rychle odstranena a jelo se dal ve stejnem stylu. Netrvalo dlouho a pro zmenu jsme uvizli v bahne. Vyprostovani trvalo skoro hodinu a byli do nej zapojeni vsichni clenove posadek tri aut. Vsechna auta stridave zapadavala a vyprostovala se vzajemne. Po vyprosteni posledniho auta vypadali vsichni panove asi jako Z. Sverak ve scene z Obecne skoly, kdyz se po navratu domu pta: Kdo sundal ty blatniky?!. Asi trihodinovou cestu jsme absolvovali stylem: zuriva jizda, vyskakovani a znovunastupovani v kritickych mistech, a neustale vyprostovani aut. Ke vsemu se vse odehravalo za teploty tak 35-36 st. C, kdy na slunicku, pred kterym nebylo uniku, mohlo byt tak 45. Aby toho nebylo malo, cesta byla neskutecne prasna (mnohem horsi, nez jsme popisovali v minulem zpravodaji), takze jsme byli opet k nepoznani. Nastesti vsichni cestujici byli velmi pohodovi lide, takze jsme si s humorem cestu vlastne hrozne uzili. Cela jizda byla v podstate dost husty team-building-ovy kurz. A to vsechno za pouhych 11 USD. Od jinych cestovatelu jsme se posleze dozvedeli, ze nekteri celou cestu opravdu absolvovali lodi, avsak misto auta vyprostovali z bahna lod. Tak nevim, co je lepsi. Popis cele cesty je asi vhodne ukoncit znamymi vyroky: Co te nezabije, to te posili. a Zazitky nemusi byt kladne, hlavne kdyz jsou silne. Prave takoveto zazitky jsou tim pravym korenim cestovani.

V Battambangu, meste opet bohatem na kolonialni architekturu, jsme nicnedelanim stravili prijemny a oddychovy den. Zregenerovali jsme tak rozlamana zada a udy a psychicky se pripravili na zitrejsi presun do Thajska. O ceste, celnicich a taxikarich jsme uz take slyseli mnohe, takze jsme zvedavi, co si pro nas prichystaji tentokrat. V Thajsku, ktereho se uz nemuzeme dockat, mame namireno na ostrovy v Thajskem zalivu, ktere nastesti zustaly mimo dosah tsunami. Konkretne je to nejvetsi thajsky ostrov Ko Chang a mensi ostrov Ko Muk. Az nas plazovy turizmus omrzi, zamirime do Bangkoku, odkud se vam znovu ozveme. Protoze na ostrovech ocekavame nedostupnost internetu, napiseme az po delsi dobe. Prosime hlavne nase drahe rodiny, aby venovaly tomuto upozorneni zvysenou pozornost.

Timto zpravodajem se loucime s Kambodzou, zemi starobylych chramu, bidy a prolite krve, zemi, kde se lide po strasne minulosti nastesti naucili znovu smat a ziskali svou dustojnost. Narozdil od sousedniho Vietnamu a Laosu se v Kambodzi neuhnizdily bolsevicky stenice, nicmene mistni vladni garnitura neni o mnoho mene prohnila a v zemi buji korupce. A tak ikdyz cely svet investoval do Kamdodzi obrovskou sumu penez, skoro nikde se tyto investice neprojevily. Pouze se napakovalo nekolik malo vyvolenych. Kambodzo, prejeme Ti alespon z poloviny tak velky rozkvet, jaky stari Khmerove prozivali za dob slavne minulosti jejich rise.

Mejte se fajn a uz ted se tesime na zaplavu vasich mailu, ktera se na nas v Bangkoku vyvali!

Zdravi Ondra, Petra a Zata


Štítky: Článek nemá štítky

Krátce

Nyní nejsou žádné novinky
Zobrazit všechny

Verča J. (6.1. 14:22)

Anketa k silvestru 2020 / 2021 spuštěna a běží do neděle 12.1. Tak kam letos pojedeme? Vyjádřete se zde: https://forms.gle/xvkzfPgVSc77zUA39
Těším se na Vaše odpovědi

Janka (21.11. 14:43)

Hmm, nové fotky na úvod, paráda:-)

Veronika (3.10. 11:33)

"Námořnické Martinské posvícení " pátek 15.11.2019 od 18:30, v hotelu Svornost, Dolní Počernice,
rezervačenky: 110 Kč (bez večeře), 220 Kč (s večeří) - Ivanka Stulíková tel. 603 563 292, resp. istulikova@seznam.cz Těší se Pavel Stulík (T1)

Káča R. (29.1. 8:55)

Smazala jsem ho já, věc se vyřešila. Šlo o letité nedodání Almanachu a špatnou komunikaci s Veronikou J. Dle informací od Verči už Jirka Almanach dostal.

Petr (21.1. 16:35)

Ještě nedávno tady byl takový dlouhý příspěvek od Jirky K.
Kdo ho smazal? 8-O:-?

Lilka (27.8. 11:05)

TeoCup je 9. - 11. listopadu.

Vstup do pokecu

Uživatelská nabídka

Login
Březen 2024
PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Duben 2024
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930     

Hledání

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03