Asijský zpravodaj 7

Nasi drazi ctenari,

po vice nez dvou tydnech prichazime s novym cislem naseho obcasniku. Nyni se nachazime uz 9.den v Kambodze, konkretne v jeji metropoli Phnom Penhu. Protoze jsme se v zaveru naseho pobytu v Laosu zdrzovali na mistech, kde nebyla mnohdy ani elektrika natoz internet, nebylo mozne zpravodaje sepsat drive. Moc dekujeme za vase maily, kterych se na nas po tech 14 dnech vyvalila pekna halda. Zasli jsme, co vse se za tak kratkou dobu muze udat. Porody, poceti, rozvody, stehovani.... nestacili jsme se divit. Piste tedy dal! Ani nevite, jak takovy mail tady zahreje, ikdyz je poslan ze zasnezene zeme.

Minuly zpravodaj jsme zakoncili v Pakse, malem provincnim mestecku na jihu Laosu. Cesta sem z Vientiane probehla az necekane v pohode. Luxusnim autobusem po kvalitni ceste to skoro ani jinak nejde. Uz ze sedacky autobusu bylo poznat nekolik odlisnosti teto krajiny od te, kterou jsme doposud brazdili. Kam oko dohledlo vsude sama rovina s jednim polickem vedle druheho. Jizni Laos patri mezi nejurodnejsi casti zeme, coz se odrazi rovnez na jeho vyspelosti. Vyssi zivotni uroven byla hned patrna ve vesnickach i mesteckach, kterymi jsme projizdeli.

V Pakse jsme zakotvili v mooooc prijemnem Guest Housu s bajecnou teraskou nad rekou, s ptakem, ktery umel skvele mluvit a hvizdat melodie, a sympatickou pani recepcni, ktera zase umela vyborne anglicky a byla ochota sama. Tak se nam zde libilo, ze jsme si pobyt trochu prodlouzili. Prvni dva dny jsme tu delali tak nejak vsechno a nic. Krome domacich praci jako je prani a zasivani, jsme dopisovali denicky, psali posledniho zpravodaje, pohledy, prohledli si mesto, oblezli trziste (Petruska si opet nechala usit tradicni laosky sarong), zahrali si badminton, a take se stali hosty mistni svatby. Na svatbe opet doslo na tradicni laossky tanecek, ktery jsme znali uz ze silvetrovske noci. Svatebcane, nutno rici uz dosti v nalade, se o tanec s nami mohli jen pretrhnout. Petruska tak skoro vyvolala i zarlivou scenu pote, co ji opetovne vyzyval k tanci postarsi zenac a jeho manzelce se to ne uplne libilo.

Ikdyz Pakse je velmi prijemne mesto, hlavnim cilem cestovatelu, kteri sem zavitaji, je jeho okoli. Po dlouhe dobe jsme si pujcili motorku a vyrazili za hranice mesta. Nejdrive k uchvatnemu vodopadu Pa Suam. Voda zde pada dolu v nekolika velkych proudech v polokrateru, pod nimz je paradni laguna. Ta je obklopena utesy tvorenymi z cedicovych kvadru (pentaedru, hexaedru apod.) serazenych vedle sebe jako pistaly varhan. Misto, ktere jenom vybizi ke koupeli! Vzhledem k tomu, ze koupani tu bylo povoleno, nevahali jsme ani minutu. Doprali jsme si take masaze pod svihajicicmi proudy vody. Byl to dokonaly relax! Okoli tohoto mista je upraveno do podoby tzv. eko-resortu, kterym nas zdejsi pruvodce provedl. Krome nekolika srubu, ktere slouzi k ubutovani turistu, je misto protkano mnozstvim cesticek, mustku a terasek, nabizejicich ty nejzajimavejsi pohledy do zdejsi divociny. Jedna z cesticek nas dovedla jeste k jednomu, mensimu vodopadu, jina stezicka zase do vesnice s ukazkou nekolika tradicnich obydli ruznych laosskych etnik.

Nase dalsi cesta smerovala do Paksongu (60 km od Pakse), jehoz okoli je zname predevsim mnoztsvim kavovych plantazi. Drive nez nejakych plantazi, jsme si vsimli odbocky smerujici k Laosskemu vyzkumnemu institutu pro kavu, a rozhodli se k nemu vydat. Dobre jsme udelali. Tamni vyzkumnici nas vrele prijali a udelali skvelou exkurzi po celem arealu, vcetne prilehlych plantazi. Byli jedni z mala Laosanu, kteri ihned vedeli, kterazeto mala zemicka v srdci Evropy je nasi vlasti. Aby take ne, kdyz jeden v dobach komunistickych druzeb studoval tropicke zemedelstvi v NDR a druhy v Madarsku. Vedci se zde pokousi vyslechtit ty nejlepsi odrudy kavy a nalezt optimalni podminky pro jejich pestovani. Po delsi dobe nase chemicka srdce zaplesala, neb nas provedli i necim, cemu by se s trochou nadsazky dalo rikat laborator. Exkurze byla zakoncena, jak jinak, ochutnavkou jejich nejlepsi produkce a nakupem cerstve vyprazene kavicky.

Laosska kava je neco tak fantastickeho, ze se o ni musime zminit podrobneji. Bezesporu patri k nejlepsim, ktere jsme v zivote ochutnali. Docetli jsme se, ze i na svetovem trhu je velmi ocenovana a patri k nejdrazsim. Sve vietnamske rivaly Laosane s oblibou pomlouvaji, ze pry narozdil od nich pouzivaji pri pestovani samou chemii, coz se pry neblaze podepisuje na jeji chuti. Rocne se v Laosu vyprodukuje 10 000 tun kavy, z cehoz je 90 % urceno na export. Laosane piji kavu ve stylu naseho turka, ale logr dumyslne oddeluji tak, ze kavu luhuji v platene plachetce. Kolikrat je nalev tak silny, ze jeho viskozita se blizi smetane. Kava se zde podava zasadne s obrovskym mnozstvim slazeneho kondenzovaneho mleka, ktere vam naleji na dno sklenicky. Pro vetsinu kafaru by zdejsi kava byla asi dost preslazena, ale verte, ze ani tak velke mnozstvi cukru a mleka neni vzhledem k sile a kvalite kavy schopno potlacit jeji uzasnou chut. Na zdejsi kave si dost ujizdime, ikdyz se nam po ni nekdy i s lusne zamota siska.

Cestou z vyzkumaku do Paksongu jsme mijeli mnozstvi kavovych plantazi (Bolaven plateau), na kterych jsme uz hrave rozeznavali jak kere odrudy Arabica, tak podstatne vzrostlejsi kere Robusty. Protoze bylo prave obdobi sklizne, byly vsude na zahradkach k videni obrovske plachty s fialovo-zelenymi bobulemi, nebo s jiz vyloupanymi bilymi zrnky kavy susicimi se na slunci.

Skoro za soumraku jsme dorazili k vyhlidce na monstrozni vodopad Tad Fan, kterym se riti voda ze 100 m vysky. Uz za tmy jsme se dostali do Paksongu, kde jsme prenocovali. Druhy den jsme museli vratit motorku v Pakse do 9:00, takze jsme vyrazeli casne z rana a pri jizde jsme slusne vymrzli.

Tentyz den jsme se jeste presunuli do Champasaku. Champasak je velmi prijemna vesnicka prekypujici klidem a zivajici ospalosti. V ni jsme nasli guest house s neskutecne vysmatym majitelem a paradni teraskou s vyhledem na Mekong. Jeho reciste tu dosahuje sire skoro 800 m. Tato teraska se zapsala mezi nase nejmilejsi. Vite, takova terasa, to je pro nas primo fenomen. Prave terasa sehrava pri vyberu ubytovani jednu z nejvyznamnejsch roli. Rozhodujici je, jaky poskytuje vyhled, kolik je na ni stolu a zidli, ci jestli je zde i houpaci sit. Vitane jsou rovnez terasy, na kterych je primo restauracka. Na terase se potkavame s ostatnimi cestovateli a muzeme tam s nimi poklabosit. U stolu, ktery vetsinou v pokoji chybi, se dobre pise denik ci pohledy, studuje z mapy, cte, hraji spolecenske hry ci popiji. Bajecne se nam osvedcila originalni hra v kostky Batxoky (ne nepodobna vrhcabum), kterou nas pred nasim odjezdem obdarovali nasi kamaradi, zkuseni to cestovatele. Neni nad prijemnou te rasu, ubytovani bez ni uz skoro nebereme.

Ale do Champasaku jsme neprijeli jenom kvuli terase, nybrz kvuli ruinam khmerskeho chramu Wat Phu, ktere se nachazi 8 km za mestem. Druhy den rano jsme si pujcili kola a vydali se k nim. Uz samotna cesta skytala opet mnoho zajimavych scenerii kazdodenniho zivota, ale navsteve Wat Phu se hned tak neco v Laosu nevyrovna. Komplex tvori nekolik chramu, ktere se ruzne datuji (6.-8. stol. a 9.-13. stol.), vetsina pochazi z ery angkorske (9.-13. stol.). Vzhledem k tomu, ze vsechny zdobne prvky na zdech, prucelich i sloupovich jsou tesany do kamene, je mozne obdivovat jejich krasu a propracovanost i dnes. Po mohutnem polorozborenem schodisti lemovanem stromoradim plumerii (laossky narodni strom) jsme vystoupali na vrsek k dalsimu chramu. Schodiste posypane vonavymi kvety a stavebni kameny obrostle koreny jen umocnily magii tohoto mista. Ikdyz se na celem komplexu uz dost podepsal zub casu, jeho majestatu to nikterak neubralo, spise naopak. Puvab davnych stoleti tu skrze neuveritelne umeni khmerskych stavitelu na vas jen dychaji. Dokonale jsme se tu navnadili na navstevu nedalekeho Angkoru, ktere se uz se nemuzeme dockat.

Druhy den rano jsme se presunuli na posledni misto tady v Laosu zname jako Si Phan Don, neboli 4000 ostrovu. Tento prirodni unikat se nachazi na nejjiznejsim miste zeme u hranic s Kambodzou. Mekong se tu rozleva do mnoha ramen vytvarejic radu ostruvku. Kolik jich ale presne je, asi neni nikdo schopen spocitat, protoze rozsahla vodni plocha je tu pokryta i mnozstvim travnatych drnu, keru a stromu. Vetsi ostrovy jsou obydleny a mezi obydlimi je i mnoho mist pro turisty, kteri sem houfne prijizdeji. Ke sve navsteve jsme si vybrali udajne nejmene turisticky ostruvek Don Khon, ktery je bez dodavky elektriny, a ubytovani tu nabizi jen par guest housu. Zakotvili jsme ve velmi prijemnem ratanovem bungalowu s vlastni teraskou, houpacimi sitemi a vyhledem na reku (!!!). Do tohoto mista jsme se tak zamilovali, ze jsme tu zustali hnedle 4 dny. Pripadali jsme si tu jako v pohadce. Vodni hladina poseta miniostruvky neni zdaleka to jedine, co tu priroda vycarovala. Jednotlive ostrovy jsou z dobeny mnozstvim palmovych haju, mezi kterymi se jen zridka vyloupne nejaka bambusova chyse, vedle niz je zpravidla obrovska hromadu kokosaku. Nechybi tu ani malebne piscite plaze. Zkratka citili jsme se tu jako uprostred oceanu a napadlo nas, ze ikdyz Laos nema more, Mekong mu dokaze lecos z nej vynahradit. Vecery na ostrove pri svicce ci petrolejce a svitu mesice mely take svoje nezapomenutelne kouzlo. Ke krase ostrova prispel i puvab sympaticke Portugalky Rity, se kterou jsme se tu hned prvni den seznamili a ktera se stala nasi drahou spolecnici po celou dobu pobytu zde.

Hned rano dalsiho jsme se uz nemohli dockat, az vyrazime na kolech na pruzkum ostrova. Vydali jsme se polni cestickou linouci se nejdrive podel brehu a pak napric ostrovem. Pesinka nas dovedla k osamelemu chramu, mijeli jsme stridave policka a palmove haje. Nakonec jsme se ocitli uprostred huste divociny, kde jsme na nekolika mistech prelezali po starych zelecnicnich kolejich potoky a mensi rokliny, az jsme se dostali na druhy konec ostrova. Z tohoto mista se vyrazi lodkou na pozorovani sladkovodnich delfinu. Tuto atrakci jsme se vsak rozhodli ponechat si az do Kambodzi, kde take v jedne oblasti (cca 200 km po proudu) tyto unikatni zivocichove ziji. Misto delfinu jsme se pokochali pohledem na piscite plaze s dunami. Zpet jsme si to krosili cestou, kde pred davnymi lety vedla zeleznice. Postavili ji tu jako na jedinem miste v celem Laosu Francouzi. Posledni vlak tu projel v roce 1945 a zadna jina zeleznice nebyla v cele zemi uz nikdy vybudovana. Jedine, co tu dnes zeleznici pr ipomina, je kamenity podklad cesty, na ktery jsme po celou dobu vytrvale nadavali. Pro jizdu na kole neni zrovna staveny. Asi po 3 km jsme vsak byli bohate odmeneni pohledem na monstrozni vodopady a pereje Li Phi. Mekong se tu predvadi uplne jinak, nez jsme ho doposud poznali. Na mnozstvi skalnatych utvaru, ktere se mu zde postavili do cesty, predvadi svoji dravost a silu. Voda tu pada, tristi se a mele ve virech. Po tomto predstaveni jsme se vydali i na sousedni ostrov Don Det, ktery byl s nasim ostrovem spojen mostem, dalsi pamatkou po zeleznici. Ostrov to byl nemene krasny, ikdyz o poznani vice turisticky.

Dopoledne nasledujiciho dne jsme stravili (teda vlastne jenom Petruska) velkym pradlem. Pujcili jsme si skopky a uz to jelo. Po boku zdejsi pradlenky, po kolena v Mekongu, sklidila veliky obdiv nejen mistnich ale i nas, protoze tak dobre jako Peta, nam za celou cestu v zadnem "pracim servisu" nikdo nevypral. Je to zkratka nas poklad!

Odpoledne jsme se vydali lodkou k 10 km vzdalenym vodopadum Pha Pheng, jenz jsou nejvetsi v cele JV Asii. Uz cesta tam byla dost vzrusujici. Projizdeli jsme misty, kde si to Mekong straduje slusnou rychlosti a nejednou se zavlni v poradnych perejich. Obzvlast pri zpatecni ceste proti proudu se nam nekolikrat tajil dech. Nas lodivod pri boji s zivlem prokazal skutecne mistrostvi. Vodopady byly monstrozni. Jednoznacne to byl ten nejdivocejsi kousek, ktery nam Mekong zatim predvedl.

Posledni den nejen na ostrove, ale i v celem Laosu, jsme jen tak chytali lelky. Ikdyz jedna akce preci jen byla. Od mistnich kluku-rybaru jsme si pujcili malou drevenou lodicku a tesili se, ze se jen tak pro zabavu chvili projedeme. A ejhle. Pote, co se nam podarilo horkotezko nastoupit, jsme ziskali takovy ponor, ze dirkou skoro u okraje lodky zacalo rychle zatekat. Cela lodka byla navic silene vratka. Meli jsme co delat, abychom stihli dopadlovat na breh driv, nez lodka pujde ke dnu. Pak jsme si sehnali lodku novou, podstatne vetsi, bez der, ale bohuzel take bez padel. Pujcili jsme si je tedy od kluku, kteri snad z vdeku, ze jsme jim lodku neutopili, ochotne souhlasili. Ikdyz ponor nebyl tentokrat tak brutalni, lodka byla stale silene vratka. Nechapali jsme, jak mistni rybari mohou na takovych lodkach tak lehce chodit, zestoje hazet site apod. Nakonec se podarilo problem trochu vyresit. Byl oznacen rusivy element. Hadejte kdo to byl? Jakozto plasan, konajici nespravne pohyb y v nespravny cas, jsem byl z posadky lodi vyloucen. No, vodak ze me asi nikdy nebude. Smutne jsem pak pozoroval ze brehu, jak mi Petruska s Zatou odplouvaji. Ale i na na nich bylo videt, ze maji co delat, a ze jsou defacto porad jednou nohou v Mekongu. Nakonec uznali, ze ke stabilite lodky prispela spise redukce posadky nez vylozene moje nesikovnost.

Nasledujiciho dne nam koncila laosska viza, takze jsme se presunuli do Kambodzi vzdalene coby kokosakem dohodil. Ale to uz je jina kapitola nasi cesty, o ktere vam napiseme zase priste. Timto tedy koncime vypraveni o Laosu, zemi neuveritelne chude a neuveritelne krasne, z nichz Americane udelali nejbombardovanejsi stat v dejinach lidstva (dodnes tu jejich naslapne miny zabiji a mrzaci !), a komunisticke reformy jednu z nejmene prosperujicich zemi sveta. Ackoli lidska svoboda je tu spise pod kontrolou bolsevickych struktur, hluboce zakoreneny budhismus tu osvobuzuje lidi alepon v duchovni rovine a dava tak vyniknout jejich krase a cistote. Ikdyz se o Laosu casto mluvi jako o zapomenute zemi, pro nas se stal pobyt v nem nezapomenytelnym.

Mejte se vsichni moc krasne a uzivejte zimnich radovanek, kdyz uz k vam ta zima konecne dorazila. Nebudeme zastirat, ze bychom si take celkem radi trochu te zimy uzili. Tady v Phnom Penhu je strasne vedro a bude hur, protoze zitra mirime jeste jizneji.

Zdravi Ondrej, Petra a Zata

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka