Asijský zpravodaj 6

Datum konání: 18. 1. 2005
Autor: Administrátor
Vloženo: 18.1.2005
Upraveno: 12.6.2005
Počet zobrazení: 53

Zdravime vsechny, jenz jeste bavi cist nase zpravodaje!

Uz skoro tri tydny pobyvame v Laosu, ktery nam stale vice prirusta k srdci. Laos je zeme, kde nenajdete mnoho mist oplivajicich nejakymi superlativy. Je to ale kraj, ktery vam nabizi spise urcite scenerie objevujici se temer na kazdem kroku. Jsou to scenerie sirokych usmevu, v rousich zahalenych mnichu, charismatickych starcu, skotacicich deti, horskych kmenu, preplnenych autobusu, ryzovych poli, panenske dzungle, nekonecnych kopcu, kalneho Mekongu, vodnich buvolu, chudych vesnicek, vsude pobihajici domaci zvere, trpyticich se chramu a provonenych kuchyni. Zkratka nejkrasnejsi z celeho Laosu je cely Laos! Zivot tu plyne tak nejak klidneji, videno ocima zapadniho cloveka az lineji. Pro cestovatele je velmi prijemne nechat se ukolebat jeho rytmem.

Ikdyz o zdejsim dopravnim folkloru byla zminka jiz v minulem zpravodaji, nemuzeme si odpustit pridat nekolik novych zazitku. Jiz nekolikrat jsme meli prilezitot vyzkouset sangto, jeden z nejrozsirenejsich asijskych dopravnich prostedku. Sangto doslova znamena jedna rada. Nazev oznacuje dlouhou sedacku umistenou na kazde strane korby bud dodavky nebo vetsiho ci mensiho nakladaku. Korba je zastresena a strecha opatrena zahradkou. Vzadu za korbou jsou jeste na male plosince mista k stani. Cestujici, kteri prisli vcas, sedi na sedackach. Prostor mezi nimi je totalne vyskladan nakladem, ktery se nevesel na zahradku, a na nem sedi dalsi cestujici. Lide, kteri se uz nevejdou doprostred, stoji na plosince, a ti kteri se nevejdou ani tam maji misto na strese event. na nakladu umistenem na ni. Sangto kazdou chvil i stavi a vyklada ci naklada naklad i cestujici. Castokrat je to, jako vytahovat jezka z klece. Mistni jsou vsak nesmirne oddani a klidni, a take neuveritelne skladni. Bez problemu usnou v poloze skrcence ci koji sedic namackani na pytli ryze.. Jedine, co nemaji jeste plne pod kontrolou, jsou jejich zaludky. Jak jsme psali uz minule, sever zeme je nesmirne hornaty a silnice se tu klikati v samych serpentinach, coz mistni dost spatne snasi. Kazdou chvili zvraci do pripravenych pytliku ci primo z okenek autobusu, cimz nejednou slusne zavari tem uvnitr. Je zajimave, ze nikdo z cizincu, se kterymi jsme cestovali, tyto problemy nemeli.

Minule vypraveni jsme koncili v horskem mestecku Luang Nam Tha na severozapade zeme. V mistnim hotylku jsme se zapsali jako pekni trotlove, neb jsme si hned prvni den zabouchli klice uvnitr pokoje. Nejdrive ja s Petruskou a po te i Zata. Protoze nejak nemeli rezervni, museli jsme si poradit po svem. Petula nejdrive vylomila moskytieru v okne naseho prizemniho pokoje a dlouhym klacikem obratne nabrala klice z postele a propasirovala je skrz mriz. Zata vsak bydlel v prvnim patre, takze doslo i na zebrik. Zkratka pekna krypl show!!!

V Luang Nam Tha jsme si nejdrive udelali kratsi vylet do jeho okoli. Mistnimi zemedelci jsme se nechali svest na malem trakturku nekolik kilometru za mesto. Odtud jsme se chteli vratit cestickou podel reky zpet do mesta. Tak nam bylo doporuceno! No, z vyletu se tak trochu stal expedicni pruzkum dzungle v okoli reky. Cesta se ztracela a znova objevovala, ale nastesti jsme meli reku, jiz jsme se drzeli, takze jsme si to stradovali podel ni cestou necestou. O pritoku ze strany naseho brehu, ktery nebyl premosten, se pred tim take nikdo nezminoval, takze jsme si i hezky zabrodili. Ale moc jsme si to uzili, prochazeli jsme mezi policky, pozorovali rybare v akci, vyrusili nekolik pradlenek a nepotkali ani jednoho turistu. Byl to takovy pekny, v podstate neturisticky vylet. Presne jak jsme chteli. Bohuzel jsme ho museli trochu predcasne ukoncit, protoze Zata si nevzal trekove boty a na jeho sandaly byl teren az prilis divoky. Prebrodili jsme se tedy na druhy breh do vesnice, ze ktere na nas uz pokrikovaly deti. Nejen pro ne jsme se stali atrakci. Mnisi z mistniho chramu take koukali dost prekvapene, odkud se tam bereme.

Na druhy den rano jsme vyrazili na zapujcenych kolech na tridenni cyklovylet do 60 km vdaleneho Muang Sing. Sehnali jsme si luxusni horska kola, abychom byli schopni se poprat s 1000 m prevysenim, ktere nam mistni kopce postavili do cesty. Kola byla uchazejici, ale ty 4 mesice sezeni na zadku a psani disertacky se dost podepsaly na me fyzicce, takze jsem toho mel plne kecky. Nastesti Zata me v tom nenechal, a kdyz jsme spolecne pozorovali Petrusku ujizdejici nam nekde v dali, utesovali jsme se, ze je to urcite temi tezkymi batuzky, ktere narozdil od ni vleceme na zadech?! Cestou jsme se kochali okolnimi panoramaty a casto zastavovali ve vesnickach podel cesty. Ve cer jsme stravili ve spolecnosti sympatickeho plzenskeho paru, se kterym jsme si meli dost co rict. Od Noveho Zelandu, kde oni stravili nekolik mesicu, jsme se pres Asii dostali az k nasi spolecne lasce: Balkanskym horam.

Z Muang Sing jsme druhy den rano vyrazili opet na kolech pozdravit pany pohranicniky k 11 km vzdalene cinske hranici. Zajeli jsme take do nekolika vesnicek obydlenych narodnostnimi mensinami, konkretne kmeny Lao Theung, Akha, Hmong a Yao. Podobne jako na severu Thajska a Vietnamu i zde jsou horske kmeny velkou turistickou atrakci. Neni divu, lide jsou to opravdu krasni a jejich zpusob zivota v dnesni dobe dost ojedinely. Lide se lisi nejenom vyzazi, ale i svym oblecenim a sperky, kazdy kmen je uplne jiny. Jak jsme ale psali uz ve 4. zpravodaji, nejsme prilis odvazani z turistickych exkurzi do lidskych zoo, takze jsme zde, ani v Luang Nam Tha zadny organizovany vylet nepo dnikli. Zato jsme si druhy den rano privstali, abychom navstivili mistni ranni trh. Prave na nej se schazi lide z okolnich vesnic a nabizi tu sve zbozi (nejcasteji zeleninu, tkaniny a jine rucni vyrobky). Byl to opet zazitek, ostatne jako kazde asijske trziste. Zpatecni cestu do Luang Nam Tha jsme zvladli vsichni necekane v pohode.

Dalsi den jsme zahajili presun do 250 km vzdaleneho Pakbengu. Zkejsli jsme vsak asi 60 km pred nim ve vesnicce Muang Houn, protoze dale jiz nenavazovalo spojeni. V teto vesnicce, kde lisky davaji dobrou noc, jsme toho casu byli urcite jedini bili. Nastesti guest house jsme tam nasli, takze jsme meli kde slozit hlavy. Vecer jsme si vesnicku pekne prosmejdili a kochali se zvlaste zivotem u ricky. Vedle sebe tu lide prali pradlo, myli sebe i treba motorky. Polni cesticka nas uz skoro za soumraku dovedla z vesnice k chramu, kde nas s neskryvanym nadsenim privital mistni mnich. Chvili si s nami povidal a nakonec nam predstavil vsechny sve novice. V noci jsme v nasem p okoji odhaneli mysi, ktere nam presto v jednom nestrezenem okamziku prokousaly sitku u batohu a sluply nekolik slunecnicovych seminek a Petruscin, v Asii dost cenny, cokoladovy bonbon.

Druhy den rano jsme se uz celkem snadno dostali do ciloveho mesta, kde jsme se chteli nalodit a plout po Mekongu. Ve meste evidentne chcipl pes, protoze toho casu jsme tu prekvapive byli opet jediny bili. Pointa byla v tom, ze vsichni turiste sem masove prijizdeli po Mekongu az vecer. Vyuzili jsme tedy poklidne atmosfery mestecka a prosli si jeho liduprazdne okoli s uchvatnymi utesy a piscitymi plazemi. Pri prochazce v rozpalenem pisku nas cele odpoledne doprovazely vsudypritomne deti. V mekkem pisku predvadely salta a kotrmelce a pak pridaly dokonce i kulturni vlozku v podobe pisni a tanecku. Byla s nima velka legrace. Vecer se nas nechtely pustit a smutne se s nami rozloucily az u naseho hotelu.

Dalsi den rano jsme se konecne vydali na vytouzenou plavbu lodi po Mekongu do 160 km vzdaleneho Luang Prabangu. Cesta nabizela kazdou chvili nove a nove scenerie: skalnate utesy obklopene neprostupnou dzungli, rybarske vesenicky, zahradky se zeleninou rostouci zcela nepochopitelne primo na piscitem brehu, stada vodnich buvolu a nakonec i kycovity zapad slunce nad rekou. Cestou jsme jeste staveli v nejposvatnejsi laosske jeskyni Pak Ou s nekolika tisici zobrazenimi Budhy, z nichz ty nejcennejsi pochazely az z doby anticke.

Z Luang Prabangu jsme druhy den rano podnikli narocny 10 hodinovy presun zpet do hlavniho mesta Vientiane. Zde jsme druhy den jeste vyrazili za posledni zajimavosti tohoto mesta. Tou je Xieng Khuan (Budha Park), jenz je unikatni sbirkou hinduistickych a budhistickych soch. Vedle Shivy, Vishny, Arjuna a Avalokiteshvara tu stoji Budha v nejruznejsich polohach. Narozdil od jeho blazeneho usmevu, vyrazy hinduistickych bohu jsou nekdy az desive.

V nedeli jsme uz zase frceli na zdejsi pomery dost luxusnim autobusem 660 km na jih do provincniho mestecka Pakse. V jeho okoli stravime nas posledni tyden v Laosu. Zatimco vam v Cechach teplota konecne klesla pod nulu, nam se zde presunem na jih az neprijemne zvysila.

Z Jizniho Laosu zdravi

Ondrej, Petra a Zata


Štítky: Článek nemá štítky

Krátce

Nyní nejsou žádné novinky
Zobrazit všechny

Verča J. (6.1. 14:22)

Anketa k silvestru 2020 / 2021 spuštěna a běží do neděle 12.1. Tak kam letos pojedeme? Vyjádřete se zde: https://forms.gle/xvkzfPgVSc77zUA39
Těším se na Vaše odpovědi

Janka (21.11. 14:43)

Hmm, nové fotky na úvod, paráda:-)

Veronika (3.10. 11:33)

"Námořnické Martinské posvícení " pátek 15.11.2019 od 18:30, v hotelu Svornost, Dolní Počernice,
rezervačenky: 110 Kč (bez večeře), 220 Kč (s večeří) - Ivanka Stulíková tel. 603 563 292, resp. istulikova@seznam.cz Těší se Pavel Stulík (T1)

Káča R. (29.1. 8:55)

Smazala jsem ho já, věc se vyřešila. Šlo o letité nedodání Almanachu a špatnou komunikaci s Veronikou J. Dle informací od Verči už Jirka Almanach dostal.

Petr (21.1. 16:35)

Ještě nedávno tady byl takový dlouhý příspěvek od Jirky K.
Kdo ho smazal? 8-O:-?

Lilka (27.8. 11:05)

TeoCup je 9. - 11. listopadu.

Vstup do pokecu

Uživatelská nabídka

Login
Březen 2024
PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Duben 2024
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930     

Hledání

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03