Asijský zpravodaj 4

tak uz je to skoro mesic, co se toulame v krajinach zeme vzdalene tisice kilometru od te nasi ceske rodne hroudy. Vam to tak mozna ani nepripada, ale my mame pocit, ze uz jsme tu celou vecnost. Je totiz jen tezko predstavitelne, ze tolik zazitku se vmestna jen do jedineho mesice. Tady ubiha cas mnohem pomaleji. V tomto mailu se opet pokusime popsat nase posledni zazitky z prvni zastavky na nasi pouti po Jihovychodni Asii.

Minulou zpravu jsme vam zasilali z horskeho mestecka Sapa na severozapade zeme, ale jeste jsme Vas ochudili a jednu nasi predeslou zastavku ve meste Hue. Hue se nachazi zhruba uprostred dlouhe nudlicky, kterou Vietnam tvori. Ve meste samotnem stoji za shlednuti snad jen velkolepa citadela. Co vsak pritahuje hlavni pozornost turistu jsou hrobky a chramy v jeho blizkem okoli. K jejich navsteve jsme si pronajali easy ridera a jednu motorku.

Easy rider je chlapik s motorkou, ridic a pruvodce zaroven. Vozi vas po tech nejzajimavejsich mistech, co zna, nebo co si sami vymyslite. Obvykle mluvi slusne anglicky, takze se od nej i lecos dozvite. Jak jsme se jiz zminovali v prvnim zpravodaji, veskera doprava ve vetsine asijskych zemi je zalozena na motorkach. Neprekvapi vas tedy ani motorkovi taxikari, kteri se Vam vsude, kam se hnete, nabizeji. Mnohokrat jsme jich uz vyuzili a jizdu si velmi vychutnali. Kazdy ridic pobere jednoho z nas a doprava na pozadovane misto se pak stane zavodem mezi tremi motorkari, kteremu mi jen vzrusene a casto i trochu vydesene prihlizime. Motorku si take muzete pujcit temer kdekoli. Nejcasteji samorejme v hotelu, nebo u nektere CK, ale take jsme si ji uz pujcili primo na ulici. Nepodepisujete tady zadnou smlouvou, nikdo nechce videt vas pas, natoz ridicak. Zkratka zaplatite, dostane klicky, helmy, motorky a jedete si, kam chcete. Ale zpet do Hue.

Hue bylo v minulosti kralovskym mestem a mistni panovnici si nechavali v jeho blizkosti stavet sve hrobky. Nepredstavujte si ale kus mramoru se zlatymi pismeny. Jsou to okazale stavby, co hrobka to monstrozni pagoda s nekolika sochami-strazci ostatku. Nas pruvodce nam jich ukazal hned nekolik, zavezl nas i do budhisticke university, kde jsme prihlizeli poledni modlitbe mnichu. Nakonec jsme jeste navstivili jednu starou pagodu a mestskou citadelu. Bylo to moc prijemne. Nemene silnym zazitkem vsak pro me zustanou i lekce v rizeni motorky, ktere mi nas pruvodce daval. Kdyz zjistil, ze jsem to jeste nikdy nezkusil, necekane zastavil na odlehle silnicce a po kratke instruktazi mi predal rizeni. Odjel jsem tedy v domeni, ze to za chvili otocim a vratim se zpet. Nestacil jsem se divit, kdyz me po chvilce predjizdel Zata s Petruskou a nasim pruvodcem na zadnim sedadle. Pozdeji jsem se dozvedel, ze nas pruvodce si za me chtel sednout, ale diky memu batohu se tam pry nevesel. Drive nez to stacil vyresit, jsem mu ujel. Myslim, ze jsem si s rizenim celkem poradil. (pozn: Byl bajecny, co vam budu povidat. P.) Bylo to relativne snadne, protoze to byla mala motorka (200 cm3) bez spojky. Pozdeji jezdil pruvodce uz se mnou a rizeni mi prenechaval jenom na mistech s malym provozem, ikdyz ke konci me poradne vyskolil projizdkou samotnym centrem Hue.

Z Hue jsme se presunuli nocnim autobusem do 650 km vzdalene Hanoje, vietnamske metropole. Hanoj je rusne, spinave a prelidnene velkomesto. Ve srovnani s misty, ktere jsme pred ni navstivili, pusobi jako osklive monstrum. Navic hotylek, kde jsme zakotvili byl celkem slusny heges. Ale za tu cenu (6 USD/trojluzkac!) se to dalo cekat. Rozhodli jsme se tedy hned uteci do hor. Zaridili jsme si tu vizum do Laosu a jizdenku lehatkovym vlakem do horskeho mestecka Sapa (320 km severozapdane od Hanoje), a vecer uz frceli pryc.

Sapa a jeji okoli je kouzelne misto! Nejen, ze vduch se tu da dychat z plnych plic, ale okolni panoramata chytnou za srdce snad kazdeho. To, co dela Sapu Sapou, je krome spousty turistu i velike mnozstvi nadhernych lidi, prislusniku horskych kmenu obyvajicich vesnice v okolnich kopcich. Krome charizmatickych tvari, dosti se lisicich od tech normalnich vietnamskych, je poznate podle tradicnich kroju, sperku a ucesu, podle nichz na prvni pohled rozeznate, k jakemu kmenu nalezi (nejcasteji Hmong a Dao). Snadno je poznate i po cichu, protoze cpi kourem z cernych kuchyni. Jejich dlane jsou rovnez nezamenitelne, hraji vsemi barvami. Maji je zaspinene od barevnych tkanin, ktere tu zurive nabizeji turistum.

Sapa se pro nas stala i vychozim mistem ke zdolani Fansipanu (3142 m n.m.), nejvysiho vrcholu nejenom Vietnamu, ale i cele Indociny. Prvni den jsme zjistovali vsechny potrebne informace. Bylo to narocne, nebot nas temer kazdy od individualniho vystupu zrazoval. Mnoho cestovek tu vystup nabizi, zaplatite pomerne tucnou sumu a mate to i s pruvodcem a nosici, kteri vam vynesou krome jidla vse potrebne pro pobyt v prirode. Asi to tak dobre funguje, mistni CK si namasti kapsu a trurista se zaraduje, ze se nemusi o nic starat. To ale neni nic pro nas. Nakonec jsme se preci jenom k nejakym informacim dostali. Nejdulezitejsi bylo, ze se nam podarilo sehnat pomerne slusnou mapu. Nakoupili jsme potrebny proviant, benzin do varice (Vasku, jeste jednou diky za pujceni), Petruska proverila svou schopnost zamerit azimut, z batohu jsme vytridili vse nepotrebne, a uz jsme se nemohli dockat, az druhy den vyrazime.

Vystup jsme zahajali dukladnou snidani v nasi oblibene restauraci. Zrejme ze strachu z vyhladoveni jsme se prezrali k prasknuti. Pak jsme se nechali motorkami odvest asi 15 km do vychoziho mista (prusmyk v 1900 m n.m.), odkud uz jsme vyrazili s plnou polni. Skrabali jsme se vzhuru hustou dzungli, chvilemi cvachtali v bahynku, jindy se prodirali uzounkym prusekem bambusoveho porostu dosahujiciho vysoko nad nase hlavy. Zasli jsme nad bujnosti vegetace. Stan jsme rozbili asi 350 m pod vrcholem na bambusove terase. V tak bujne vegetaci a strmem terenu tu stezi naleznete misto na vykonani potreby, natoz pak na postaveni stanu. Taboriste jsou tu tedy umele vytvorena pomoci bambusovych teras na vysekanem placku. Zatracene jsme tu kulatinu citili v zadech.

Druhy den zdolavame vrchol asi za 1,5 h. Dlouho se na nem kochame panoramaty a radujeme se z krasneho pocasi, ktere nam umoznilo je spatrit. Jsme hrozni klikari, protoze pocasi, jake jsme tu chytli, je pry velmi vzacne. Na vrcholu se rozhodujeme zmenit plan a stopavat skupinku dvou Anglicanu s pruvodcem. Od pruvodce jsme totiz zjistili, ze nas puvodni plan by byl casove narocnejsi nez jsme predpokladali. Ikdyz kdo vi, mistni pruvodci maji tendenci vsechno prehanet. Zpatecni cesta byla neuveritelnej padak (na 2,2 km jsme klesli o 1600 vyskovych metru). Klouzali jsme se bahynkem, propletali se obnazenymi koreny stoletych stromu a taky si poradne sahli na skalu, jistili jsme se bambusovymi stonky a lianami. Byl to celkem vycerpavajici sestup, to nejhorsi jsme ale meli teprve pred sebou. Skupinu s pruvodcem jsme neprozretelne nechali za zady a jiz jsme se ji nedockali, protoze asi nekde odbocili. Mapa nam sice jasne uklazovala kudy dal, ale od jinych pruvodcu jsme zjistili, ze tato varianta je asi tak dvojnasobne delsi nez ta, kterou nabizel prvni pruvodce. Vydrapali jsme se jeste pres jeden vrcholek a znova se spustili prudkym padakem dolu do cilove vesnice. Byl to padak doslova, protoze vzhledem ke kluzkemu bahynku, unave i spechu pred blizicim se soumrakem jsme byli furt na zemi. Byla to hra s casem, protoze jsme meli co delat, aby jsme kopec sesli do setmeni. Do vesnice jsme dorazili uz za uplne tmy a vzpominali, kdy naposled jsme si sahli tak hluboko. Meli jsme za sebou 11 hodin pochodu s pomerne kratkymi zastavkami!!! Do 8 km vzdalene Sapy jsme se nechali odvezt dzipem.

Druhy den jsme nemohli temer chodit, jak nas nohy bolely. Jen jsme se bezcilne toulali mestem a uzivali atmosfery trhu. Lovili jsme ty nejlepsi fotky prekrasnych Hmongu a lidi kmene Dao, kterych se do Sapy sjelo kvuli trhum a nedelni bohusluzbe mnohem vice nez pred tremi dny. Nakonec jsme se natahli na travnik u jezera a odpocivali. Podvecer jsme stravili cistenim nasi vybavy, a posleze odpadu, ktery jsme ucpali bahnem z nasich veci.

Nasledujici den jsme se opet nemohli po vlastnich prilis pohybovat, a tak jsme si pronajali motorky a projeli si nekolik orlich stezek poskytujicich uchvatne vyhledy na horske stity, vesnicky a policka kaskadovite zarezana do strmych svahu. Dojeli jsme do nekolika vesnic horskych kmenu. Vesnicky byly velmi prijemne. Jejich navsteva vsak v nas zanachala i trochu rozporuplne pocity. Turiste sem totiz houfne jezdi prohlizet si mistni lidi jako nejaka zviratka v ZOO. Jediny kontakt mistnich s turisty se zase redukuje pouze na to, ze jim vnucuji sve vyrobky. Mozna i to, ze si mistni lide udrzuji sve tradice v oblekani, ucesech a noseni sperku, je do jiste miry ziveno prave zajmem turistu o jejich exoticnost. Ale to je holt turistika 21. stoleti, tezko lze dnes ocekavat objevovani novych svetu jako za dob Marca Pola.

Ze Sapy jsme se nocnim lehatkovym vlakem presunuli zpet do Hanoje. Cesta byla prijemna, ale dost kratka na to, abychom se dostatecne vyspali. Do Hanoje jsme dorazili v utery 21.12. ve 4 rano, takze byl trosku problem sehnat hotel. Zajimavym zazitkem bylo toulat se totalne vylidnenymi ulicemi jinak velmi rusneho hlavniho mesta. Pote, co jsme se v novem hotelu trochu dospali, vyrazili jsme opet na ambasadu, tentokrate Kambodzskou, abychom vyridili viza. Po obede jsme jen tak relaxovali v parku u jezera po narocnem tydnu v horach. Odpoledne jsme se vydali mistnim autobusem k Ho Chi Minhovu mauzoleu. Bohuzel jsme zjistili, ze je otevreno jen par hodin brzo rano, asi aby jim strycek Ho neshnil. Prosli jsme si mistni parky a stejnym autobusem se vratili do centra. Podarilo se nam vsak nasednout na autobus v opacnem smeru, takze se nase cesta ponekud protahla skoro na dve hodiny. Nastesti konecna byla na miste, kam jsem se jinak spravnym autobusem mohli dostat za 10 minut!!! Byla to v podstate pekna okruzni jizda celou Hanoji za necele 4 Kc. V prubehu cesty se v autobuse vystridaly stovky lidi, hlavne skolaku, a den se za okny autobusu postupne menil v noc.

Vecer jsme jeste navstivili divadlo tzv. Vodnich loutek (Water Puppets). Ano opravdu, cele predstaveni se odehrava na vode. Toto tradicni vietnamske divadlo ma dlouhou historii majici svuj puvod v dobach, kdy byla rozsahla uzemi zaplavena, a farmari nemohli obdelavat sva policka. Drevene loutky se elegatne pohybuji na vode za doprovodu tradicni vietnamske hudby, a bez zjevneho lidskeho pricineni ztvarnuji tradicni mytologicke namety a obrazy z kazdodenniho zivota farmaru. Byl to krasny zazitek.

Na druhy den (streda 22.12.) jsme brzo rano vyrazili do jiz zmineneho mauzolea. Maji tam nabalzamovaneho Ho Chi Minha, podobne jako Lenina v Moskve. Strycek Ho, jak je tu s oblibou nazyvan, je nejvazenejsi osobnosti v historii novodobeho Vietnamu. Jeho podobizny jsou na vsech urednich a verejnych mistech, i v domacnostech, na pohledech, znamkach ci bankovkach. Snad v kazdem meste maji i jeho sochu. Denne do mauzolea smeruji davy Vietnamcu, kazdy ho chce videt. Vsude stoji cestne straze a panuji tu prisne predpisy. Vsichni musi byt vhodne obleceni, nesmi se zvykat, mit ruce v kapsach, nesmi se fotit ci vybocit z rady. Vse funguje jak na bezicim pase, v dvojstupu se bez zastaveni prochazi kolem zasklene vitriny s jakoby spicim Ho Chi Minhem. Atmosfera v mauzolelu je opravdu pietni a tvare Vietnamcu jsou plne ucty. Odpoledne jsme stravili opet v hanojskych ulicich a nakupovanim vanocnich darku.

Den pred Stedrym dnem (ctvrtek 23.12.) jsme odjeli na tridenni organizovany vylet do zalivu Ha Long Bay. Vylet mel vypadat asi takto: Den 1.: Rano prejezd autobusem na pobrezi, nekolikahodinova projizdka po zalivu s navstevou krasovych jeskyni a zastavkou na koupani, vecer ubytovani v hotelu na ostrove Cat Ba. Den 2.: Dopoledni trek v ostrovnim narodnim parku s vystupem na kopec s vyhlidkou, odpoledne vylet lodi po ostrovech spojeny s koupanim, snorchlovanim a za priplatek i projizdka na kajaku, na Stedry vecer nocleh na lodi!!! Den 3.: Navrat lodi do pristavu a autobusem do Hanoje. V cene bylo samozrejme vsechno zminene vcetne jidla po cely den. No a jak to bylo ve skutecnosti?! Skoro nic z toho nedodrzeli. Jidlo bylo sice vyborne, nicmene ho bylo hrozne malo a vzdy jsme se museli jit nekam dojist, takze nas ten vylet prisel na zdejsi pomery dost draho. Na lodi jsme nespali, protoze to nejak zapomneli zorganizovat. Misto toho jsme spali dve noci v zaplivanem plesnivejicim hotylku, kde ani netekla tepla voda. A vylet lodi na prilehle ostrovy spojeny s koupanim a snorchlovanim najednou nebyl zahrnut v cene a uctovali ho zvlast. Navic pro maly zajem se nekonal vubec. Nastesti nebo spise bohuzel nebylo ani hezke pocasi na koupani, tak nas to ani moc nemrzelo. Zkratka zrovna na Vanoce jsme meli smulu a slapli jsme vedle. Na druhou stranu to byla prvni negativni zkusenost z Vietnamu, tak jsme jim to odpustili. Ondrej dokonce vydobyl vraceni casti penez, coz je ve Vietnamu vec temer nemozna.

Pozn: Ondrej je vubec hrozne tvrdy ve smlouvani, az se divim. Stve ho, jak jsou Vietnamci drsni obchodnici, a tak jim oplaci stejnou minci. Kdyz nastvou oni jeho premrstene vysokou cenou (nekdy i 5-ti nasobne vyssi), tak na oplatku nastve on je nehorazne nizkou cenou. Nekdy je to docela sranda, clovek si na to jenom musi zvyknout.

Nejdrive jsme byli dost nastvani, ale pak jsme se rozhodli, ze si nebudeme kazit vanoce a povznesli jsme se nad to. Nakonec jsme si to moc uzili. Vylet lodi byl famozni, nebot zaliv Ha Long Bay je svetovou raritou patrici do pamatek Unesco. Vyznacuje se obrovskym mnozstvim velkych, mensich az uplne nejmensich skalnich ostruvku, kterych je na dva tisice. Nekdy jsou to jenom takove obrovske balvany tycici se z more, u hladiny jsou okousane, ze to vypada, ze se musi kazdou chvili zritit do more. Pro znalce: tento zaliv je svym charakterem dosti podobny zalivu Panga Bay v Thajsku ci skalnim utvarum v okoli reky Li v Cine. Ten vietnamsky je pry nejrozsahlejsi. Navstivene jeskyne byly nemene uchvatne.

Dopoledni trek byl standardni, nic extra zvlastniho, jen spousta ufunenych turistu Pak jsme se uz sami prosli po ostrovnich utesech. Nasli jsme si uplne upustenou plazicku, kde jsme stravili prijemne odpoledne poflakovanim, blbnutim v pisku a kopanim si s jiz drive popisovanym perem. (Pozn: Uz tomu prichazime na kloub a z kluku se stavaji opravdovi mistri).

No a jake byly nase Vanoce? Na Stedry vecer jsme si po veceri na pokoji udelali stromecek, zabalili darky, zapalili svicky, tradicniho frantiska jsme nahradili santalovou tycinkou. Zata to vsechno moc pekne naaranzoval a dokonce vyrobil z naramku a prstynku zvonecek. Koupili jsme si vinecko a bramburky. Dokonce jsme u stromecku zpivali i koledy. Bylo to moc pekne, opravdu vanocni atmosfera. Vsichni jsme dostali spoustu malych darecku, tak aby se vesly do nasich batohu, a meli jsme z nich velkou radost. Mysleli jsme, ze se pujdeme jeste projit, ale opojeni vinem jsme vsichni spokojene usnuli... Tak takove byly nase Vanoce... Jedine, co nam chybelo bylo ceske jidlo. Cely den jsme basnili o bramborovem salatu, pecene huse a chlebickach. Tady vari sice vyborne, ale po mesici cloveku zacne chybet to klasicke ceske jidlo, na ktere jsme zvykli. Nasi jihoamericti cestovatele urcite dobre vedi, jake to je J.

Po navratu do Hanoje jsme se ubytovali ve stejnem hotelu a zasli na veceri do oblibene restaurace. Dnesek (nedele 26.12.) travime na internetu a dopisovanim deniku. V Hanoji jsme jeste i zitra a vecer zahajujeme 24 hodinovy presun autobusem do Vientiane, hlavniho mesta Laosu. Pozitri nam totiz vyprsi mesicni vietnamska viza. Vsichni cestovatele se shoduji, za Laos je nejkrasnejsi zeme v JV-Asii, tak uz se moc tesime.

Dulezite upozorneni zvlaste pro maminky: V Laosu je ponekud komplikovanejsi pristup k internetu, je jen ve vetsich mestech, takze nevime, jak casto se na nej dostaneme. Pocitam, ze tak maximalne jednou tydne, mozna i mene!!! Takze si to prosim zapiste do pameti, abyste zase neplasily!!!!!!!!!!!!! Dnes, popr. zitra napiseme naposledy a pak se ozveme az z Laosu pote, co se trochu rozkoukame. A pro ostatni: aspon si od nasich silene dlouhych mailu trochu odpocinetemoznaJ. Pripominame, ze se muzete kdykoliv odhlasit a tak bezplatne zrusit odber naseho Asijskeho zpravodaje!!!

Asijskym zpravodajem cislo 4 zakoncujeme prvni etapu nasi cesty i naseho vypraveni, kterym jsme vam popisovali zazitky z putovani po Vietnamu, jednom z poslednich skanzenu komunismu, ze zeme mopedu, ryzovych poli, starobylych chramu a s bohatstvim prirodnich kras. Tato zeme se hluboce zaryla do nasich pameti a po navratu do Cech nam ji budou jeste dlouho pripominat nasi sikmooci trhovci.

Naposledy z Vietnamu zdravi

Ondrej, Petra a Zata

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka