Asijský zpravodaj 3

Datum konání: 16. 12. 2004
Autor: Administrátor
Vloženo: 26.12.2004
Upraveno: 12.6.2005
Počet zobrazení: 156
Vazeni ctenari naseho asijskeho zpravodaje, od druheho vydani naseho obcastniku uplynulo uz 10 dni, my se posunuli na nasi pouti Vietnamem asi o 2200 km na sever, a stranky nasich zivotu i deniku se zapnily mnoha novymi zazitky, o ktere se s vami chceme podelit.

Nejdrive dve technicke poznamky. Nekolik z vas vyjadrilo obavy z toho, aby nebyli vyskrnuti z mailing listu, pokud nebudou odepisovat na vsechny nase zpravy. Zadne strachy, to se nestane. Nase vyzva se tykala pouze prvniho mailu, kdy jsme chteli zjistit, kdo vsechno ma o nase zpravodajstvi zajem, a vytvorit tak prislusny mailing list. Pokud samozrejme napisete, nebudeme zastirat, ze nas tim potesite, ale do niceho se nenutte. Nekolik z vas nam take psalo, ze se jim nase zpravy zobrazuji nejak zakodovane. Pri podrobnejsim ohledani textu zjistite, ze se pouze na konci kazdeho odstavce vlozi cosi divneho, coz je jakasi charakteristika textu (styl pisma, format odstavce apod.). Bohuzel s tim nemuzeme nic delat. Duvod? Protoze v mistnich int. kvaranach casto pada spojenni, piseme text ve wordu nebo wordpadu a prubezne si jej zalohujeme a teprve pak ho kopirujeme do mailu, coz se pri cteni nekterym z vas zobrazuje vyse zminenym zpusobem. Omlouvame se, ale jinak to nejde.

Nejlepsi je zacit, kde jsme minule skoncili, a to v Dalatu. Presun sem z Ho Chi Minh City (380 km) zabral skoro cely den (pondeli 6.12.). Doprava pro turisty tu funguje naprosto skvele. U jedne z mnoha zdejsich cestovek zakoupite tzv. Open Tour Ticket, to jest jizdenku do ruznych mist s libovolnym mnozstvim zastavek. Na kazde zastavce muzete zustat jak dlouho chcete, potreba je pouze den predem (nebo treba i jen par hodin pred) potvrdit vas odjezd a pak jen cekat, az si vas vyzvednou pred hotelem. V ramci jednotlivych presunu jsou jeste zastavky na zajimavych mistech a na jidlo. My jsme zakoupili jizdenku z Ho Chi Minh City pres cely Vietnam az do Hanoje (1800 km) s maximalnim nabizenym poctem ctyr zastavek (Dalat, Nha Trang, Hoi An a Hue) za prijemnych 20 USD. Zminovane zastavky jsou pochopitelne vzdy v turisticky nejzajimavejsich mestech. Mistni mezimestska doprava je tu celkem draha a je temer nemozne si ji zorganizovat. Vsichni individulani turiste tu vyhradne cestuji pomoci Open Tour Ticket. Jistou vyhodou je i to, ze autobus vzdy zastavi pred nejakym hotelem, jehoz recepcni vas pochopitelne ihned lakaji dovnitr. Zatim nikdy jsme jejich nabidce neodolali, protoze hotel vzdy plne vyhovoval nasim predstavam, hlavne cenovym. Pripadame si trochu jako prdelaci, kdyz uz ani nevime, co je to nosit tezky bagl na zadech a chodit od hotelu k hotelu a smlouvat o cene. No co, alespon zbyva cas na prijemnejsi veci. Vyhledavani tech nejlevnejsich hotelu si jiste uzijeme dost v jinych zemich.

Jestlize prijedete z 6 milionoveho Ho Chi Minh City, nachazejiciho se neco malo nad morskou hladinou, do Dalatu se 130 000 obyvateli a nadmorskou vyskou 1475 m, nelze si nevsimnout rozdilu. Uz z autobusu jsme nevericne pozorovali mistni odene do teplych bund, kozisku, cepic a rukavic. Zdejsich 15 st C a silny vitr nas opravdu prekvapily a donutily zalovit hodne hluboko v utrobach nasich batohu pro neco teplejsiho. Dalat je velmi prijemne mesto roztahane po kopcich. Bud primo v nem, nebo v jeho blizkem okoli narazite na plno jezirek, zahrad a vodopadu. Nechybi tu ani nekolik budhistickych, spise novejsich, chramu s monumentalnimi Budhovymi sochami ve sve blizkosti. Stejne jako nas mile prekvapilo klima a relativni klid tohoto mesta, byli jsme poteseni i mirnymi cenami, ktere kolikrat dosahovaly az poloviny toho, na co jsme byli zvykli v Saigonu. Rozhodli jsme se zapujcit si motorky a objet si na nich nekolik zajimavych mist podle pruvodce a doporuceni recepni z naseho hotylku.

Tezko lze strucne popsat, kde vsude jsme zanechali sve stopy. Tech mist bylo mnoho, rada z nich i docela daleko za mestem. Kdyz se ale dneska rekne Dalat, vybavi se mi barevnost rozkvetlych zahrad s dokonale strizenymi bonsajemi, omamna vune santalovych tycinek linouci se z chramu umistenych na kopcich uprostred borovych haju, sumeni vodopadu a slunce zapadajici za kopci nad jezerem. Moji ridici (stridave Peta s Zatou) si s jistotu poradili se zdejsim zbesilym provozem a prokazali vynikajici orientacni smysl, cimz jen potvrdili kvality ostrilenych motorkaru. Kdyz jsem videl jak si to rizeni uzivali, rekl jsem si, ze se asi brzo osmelim a take to vyzkousim (neboj maminko, jenom nekde stranou mimo provoz).

Jeste jeden zazitek se vaze k Dalatu, zakoupili jsme si tu a poprve vyzkousili jednu hru, ktera patri k oblinenym kratochvilim zdejsi mladeze. Jmenuje se to The Thao, jsou to takove plastove disky spojene nad sebou, na nichz jsou do krize pripevneny ctyri husi brka (vypada to trochu jako badmintonovy kosicek). Tutu vecicku si kopanim predavaji, prihravky zpracovavaji hlavou, prsama i koleny. V parcich tu potkavame na kazdem rohu bud dvojici, nebo skupinu postavenou do kruhu predavajici si s neuveritelnou ladnosti The Thao. Samozrejme neni to tak jednoduche, jak to vypada, ale po chvilce jsme se do toho celkem dostali. Hned jak jsme ji v jednom parku vytahli, pridalo se k nam nekolik mistnich, zrejme s vidinou dobre zabavy, a svou technikou nas slusne vyskolili. Ve stredu 8.12. jsme opet brzo rano vyrazili busem do 220 km vzdaleneho Nha Trangu, nejvetsiho a nejoblibenejsiho primorskeho letoviska ve Vietnamu. Byli jsme hrozne nateseni na more, jak se pekne vykoupeme, zasnorchlujeme apod. A ejhle... Uz v autobusu jsem si v LP precetla, ze nejnevhodnejsim mesicem k navsteve teto oblasti je prosinec! V prosinci a lednu tu hodne prsi, more je velmi bourlive a spinave, protoze se do nej vlevaji 2 obrovske reky. Takze jsme ocekavali to nejhorsi. Uz kdyz jsme prijizdeli, tak bylo jasny, ze pravidlo se potvrzuje, nebot bylo pod mrakem a foukal silny vitr. Nejlepsi na tom vsem bylo, ze uz dopredu jsme meli zaplaceny vylet lodi po okolnich ostrovech spojeny se snorchlovanim. Byla to VYHODNA nabidka!? Tak nam bylo hned jasny, ze jsme pekne naleteli... Ten den uz z koupani nic nebylo. Alespon jsme se prosli bosi po plazi a zaskotacili si na brehu ve vlnach, se kterymi jsme zavodili, a obcas nas pekne dostaly. Sice jsme se primo nekoupali, ale mok ry jsme byli stejne. Hrozne jsme si to uzili, ostatne jako vsechno tady. Proste pohoda... Vecer jsme nakonec potvrdili nas predem zpalceny vylet, smireny s tim, ze se aspon projedeme lodi. Rano 9.12. jsem tedy vyrazili na jiz zmineny boat trip a vsechno bylo hned jinak. Mame neuveritelnou kliku, pocasi nam preje! Kdyz jsme odrazili od brehu, mracna se zacala postupne protrhavat a nakonec se z toho vyloupnul docela pekny slunny den. Uz jsme ani nedoufali. Najdrive jsme zastavili na koupacku a snorchlovani, ale velkou atrakci byly i skoky do vody z paluby lodi. Na lodi jsme i poobedvali a nic netusic se stali ucastniky docela rozjete party. Posadka lode se pred nasimi zraky promenila v hudebni kapelu. Namornici vytahli bezdratove mikrofony, elekrickou kytaru, bubenik sestavil soupravu z jakychsi plastovych sudu (jedine kopak a jeden silene zrezly okousany cinel mel pravy), a zacal koncert. Hrali predevsim starou klasiku, hlavne The Beatles a neustale vybizeli lidi k tanci. Stul, na keterem se jeste pred tim jedlo, se promenil v tanecni parket. Nakonec jsme se pridali i my pekne si zatrsali. Po teto estrade nasledoval dalsi vypeceny kousek-plovouci bar. Jeden Viet namcik naskocil na takovou malou plovouci plosinku s basou vin, zajemci naskakali do vody a uvelebili se v plovoucich kruzich. Pak uz zbyvalo jen doplacat se nejak k baru, drzet se v jeho blizkosti a nechat si dolevat vino do kelimku. K tomu z lodi vyhravala pohodova hudba. Docela jsme se picli, ale nastesti se nikdo neutopil. Po te co nas vyhodili z baru resp. odveleli zpet na palubu jsme se jeste doplavili na jeden nadherny ostrov, kde jsme se vykoupali a zarelaxovali. Pri zpatecni ceste jsme jeste projeli rybarskou vesnici.

V patek 10.12. jsme si pujcili kola a vydali se pres cele mesto k jedine pamatce, ktera stoji v Nha Trangu za shlednuti, k cihlovym vezim z 7.-12.stol. Ty se tu pysne pnou k nebi jako nesmazatelna stopa kralovstvi Champa. Podobne jsme uz navstivili na zastavce cestou do Nha Thrangu. Jedna se o hodne podobny styl, jakym Khmerove staveli sve pagody. Jsou postaveny z palenych cihel, o nichz dodneska nikdo poradne nevi, jak je k sobe spojovali, se spoustou zdobnych ornamentu, kudrlinek a sosek zobrazujicich jejich bozstva. Jsou to opravdu skvostna dilka, z jejichz propracovanosti prechazi zrak. Odtud jsme si jeste vyhledli obrovskou Budhovu sochu na kopci, kam jsme si zajeli a pokochali se i blizkym chramem. Nejvetsim zazitkem byla stejne asi jizda sama. Nejen, ze clovek stiha ze sedla bicyklu sledovat pestry zivot na ulich, ale hlavne zapojit se do zdejsiho dopravniho provozu je skutecne vrusujici. Nemene jsme si pak uzili i jizdu podel morskeho pobrezi cestou k Narodnimu oceano grafickemu muzeu. V muzeu nas pochopitelne nejvice nadchly zive exemplare v akvariich, ikdyz tu byly i obrovske sbirky vsemoznych morskych potvor nalozenych ve formalinu a treba i kostra velryby a rada dalsich veci.

Z Nha Thrangu jsme se nocnim autobusem presunuli do mestecka Hoi An v centralnim Vietnamu. Cesta byla velmi pohodlna, neb jsme meli kazdy polohovatelnou dvojsedacku s "lehatkovou upravou" jen pro sebe, takze jsme se dobre vyspali. Jen ridic byl polosileny a hrozne to krosil stylem brzda-plyn, ale da se rict, ze to mel pod kontrolou. Rano nas opet vylozili primo pred pomerne luxusnim hotelem, kde jsme zase usmlouvali prijemnou cenu. (Pozn.: Ve srovnani s Thajskem je tady ubytovani prepychove a za stejnou cenu. Vyhledavame vzdy to nejlevnejsi ubytovani a presto jsou pokoje az sterilne ciste, kazdy den je uklizeji, vymenuji povleceni a rucniky. Opravdovy luxus. Znate me, jak jsem upjata na cistotu a poradek, takze Vietnam mi dost vyhovuje. Budeme asi dost rozmazleni, az prijedeme do Thajska, kde to nejlevnejsi ubytovani je casto dost ekl.) Hoi An je starobyle mestecko s velmi prijemnou poklidnou atmosferou. V malinkych, vzajemne propletenych ulickach se misi ruzne stare architekturni a kulturni styly (cinsky, vietnamsky, japonsky ci kolonialni) a davna stoleti tu na vas vsude jen dychaji. Clovek se tu proste jen toula po meste a nasava atmosferu starych casu, kdy bylo toto mestecko dulezitym obchodnim pristavem. Obchodovalo se tu se vsim moznym a pripluvsi obchodnici z celeho sveta si tady staveli sve domy, ve kterych zili, skladovali zbozi, plodili deti a uzivali si zivot. Proto se tady misi tolik ruznych kultur a nabozenstvi. Dnes uz Hoi An a jeho obyvatele ziji prevazne z turistu a z vyroby a prodeje obleceni. Temer kazdy tu prodava obleceni vseho druhu od tradicnich vietnamskych kroju po supermoderni sukne, dziny apod. Hotovy raj pro milovniky nakupovani hadru. I my jsme trochu podlehli a pustili se do predvanocnich nakupu. Nadelovat se vsak bude az v lete :-) Ja jsem si tady splnila sve velke prani a necha la jsem si usit tradicni Ao Dai.

Ao Dai je natolik specialni vec, ze ji musim venovat cely odstavec. Je to narodni kroj mistnich zen, ktery je stale velmi popularni, a nosi ho predevsim mlade divky (dokonce je to i skolni uniforma na strednich skolach). Stihle vietnamske divky jsou v nem neskutecne krasne!!! Ao Dai sestava ze dvou dilu: dlouhych spodnich kalhot a vrchnich satu, ktere sahaji az ke kotnikum. Latka je podobna brokatu a k videni jsou ruzne barvy a vzory (skolacky nosi nejcasteji bilou ci jemne nafialovelou). Saty jsou splyvave, maji dlouhy rukav, limecek typu stojacek, a od boku dolu jsou po obou stranach rozparky. Od zacatku jsem vedela, ze tyhle saty si musim privest jako ten nejkrasnejsi suvenyr z Vietnamu. Dnes mi vzali miry, vybrala jsem si latku a zitra...(hlavne aby to dobre dopadlo). Uz se na ne moc tesim. Klukum jsem se v nich pry moc libila. Vsak taky uvidite... (aktualizace: Ao Dai uz mam a dopadlo to vyborne... ja jsem tak stastnaaaa, jeste si k nemu musim vybrat botickyJ) Prvni den v Hoi An (v sobotu 11.12.) jsme si jen tak procourali mesto s vselijakymi kouzelnymi zakoutimi a uzivali si poklidne atmosfery. Trochu jsme si tak odpocinuli a zregenerovali se. Ja jsem si dokonce nechala udelat oblicejovou masaz, ktera byla naprosto uzasna. Po masazi jsem mela pocit, jakoby se mi oddelila hlava od tela a litala si nekde v oblacich. Krasny zazitek, urcite ho budu opakovat.

Druhy den (v nedeli 12.12.) jsme vyrazili na prohlidku mista My Son, ktere bylo po staleti davnym sidlem bohu staroveke kultury Champa. My Son se stalo nabozenskym centrem Chamskeho kralovstvi jiz ve 4. stoleti a bylo aktivne vyuzivano az do stoleti 13., tedy skoro 1000 let. Svoji velikosti a vyznamem je prirovnavano Ankgoru v Kambodze, Borobuduru na Jave ci Baganu v Myanmaru. Bohuzel se z nej moc nedochovalo, jen nekolik vezi, nebot bylo kompletne vybombardovano behem americke valky. Stavby jsou umistene uprostred dzungle, ve skrytem udoli obklopenem horami, takze si tam bohuzel armada Vietkongu udelala zakladnu. No a Amikum to bylo celkem jedno, ze znicili uzasnou pamatku, dnes jiz chranenou Unesco. Zpatky jsme jeli lodi a opet se kochali pohledy na zivot v okoli reky a na ni. Bohuzel nam nepralo pocasi a od rana lilo jako z konve (dalo by se rict, ze "padaly hovna s hakama"). Ale i tak jsme si to uzili. Co jsme odjeli z HCMC, tak skoro kazdy den prsi, nastesti vetsinou jen vecer a v noci. Pred par tydny tu byly dokonce velke zaplavy. A to je prosim obdobi sucha!!! Z Hoi An jsme se posunuli dale na sever pres mesto Hue az do Hanoje. Z hlavniho mesta jsme se rychle presunuli az k cinskym hranicim do horskeho mestecka Sapa, odkud vas nyni zdravime. Ale o tom az zase priste...

Jinak co se teploty tyce, nemate nam vubec co zavidet, nebot zde v Sape je pres den asi 8st C a v noci kolem nuly. V Cechach je sice mene, ale vy aspon bydlite ve vytopenych pokojickach. To my mame na pokoji jenom vetrak a netesnici okna.

Z vietnamskych hor zdravi

Ondrej, Petra a Zata


Štítky: Článek nemá štítky

Krátce

Nyní nejsou žádné novinky
Zobrazit všechny

Verča J. (6.1. 14:22)

Anketa k silvestru 2020 / 2021 spuštěna a běží do neděle 12.1. Tak kam letos pojedeme? Vyjádřete se zde: https://forms.gle/xvkzfPgVSc77zUA39
Těším se na Vaše odpovědi

Janka (21.11. 14:43)

Hmm, nové fotky na úvod, paráda:-)

Veronika (3.10. 11:33)

"Námořnické Martinské posvícení " pátek 15.11.2019 od 18:30, v hotelu Svornost, Dolní Počernice,
rezervačenky: 110 Kč (bez večeře), 220 Kč (s večeří) - Ivanka Stulíková tel. 603 563 292, resp. istulikova@seznam.cz Těší se Pavel Stulík (T1)

Káča R. (29.1. 8:55)

Smazala jsem ho já, věc se vyřešila. Šlo o letité nedodání Almanachu a špatnou komunikaci s Veronikou J. Dle informací od Verči už Jirka Almanach dostal.

Petr (21.1. 16:35)

Ještě nedávno tady byl takový dlouhý příspěvek od Jirky K.
Kdo ho smazal? 8-O:-?

Lilka (27.8. 11:05)

TeoCup je 9. - 11. listopadu.

Vstup do pokecu

Uživatelská nabídka

Login
Březen 2024
PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Duben 2024
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930     

Hledání

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03