Asijský zpravodaj 2

dekujeme za vas zajem o nas zpravodaj, ktery, nebudeme zastirat, nas potesil, ale zaroven zavazal. Tem, kdoz se ve svych odpovedich rozepsali ci zaslali nejakou zajimavou prilohu dekujeme dvakrat, kazda zprava z domova tady potesi...

Nejdrive bych rad poopravil informaci z prvniho zpravodaje. Netrvalo dlouho a zjistil jsem, ze psat denik formou techto mailovych zprav nelze, takze se nemusite bat, necekaji vas zadne dlouhe litanie, ale pouze vyber toho nejzajimavejsiho, co jsme tady videli a prozili. (Denik je pochopitelne podrobnejsi.)

Jak jsme psali uz posledne, zdrzujeme se v Ho Chi Minh City, abychom se zde setkali s kamaradem (Zatou), ktery sem ma ve ctvrtek priletet a pripojit se k nam. V pruvodci jsme si vyhledli zajimavou cinskou ctvrt Chalon, kde se to jen hemzi chramy a ve ctvrtek (2.12.) tam vyrazili. Krome starych cinskych chramu, tu nechybi ani mesita a krestanska katedrala a je tam toho tolik, ze to rozhodne vystaci na cely den. Ctvrt to byla strasne prijemna, take proto, ze sem nezavita prilis mnoho turistu. To se odrazelo v chovani mistnich lidi i v cenach nabizeneho zbozi (jidlo, ovoce). Chramy byly kouzelne, kypici prehrsli ornamentu, draku, bajnych vyjevu, provonene santalovymi tycinkami. Predstavovali dokonalou oasu klidu v srdci rusneho velkomesta. Ve vetsine z nich jsme byli jedini navstevnici, coz zazitek jeste umocnilo. Jake nabozenstvi vyznavaji ti, kdoz se sem chodi modlit, se nam vsak zjistit nepodarilo. V Lonely Planet jsme se docetli, ze chramy nalezi jakesi Fujian congregation, ale zda jde o nejakou vetev nektereho ze znamych vychodnich nabozenstvi, ci nejaky spiritualismus, se nam nepodarilo zjistit. Nasim dojmum to vsak na sile neubiralo.

Po navratu z prohlidky jsme se prestehovali do trojluzkoveho pokoje, kde jsme meli dokonce koupelnu s vanou, air con (klimatizace), lednicku a televizi. Strop a cast zdi byl polepen fosforeskujicimi hvezdickami, takze jsme usinali zirajice uzasle do stropu se vzpominkou na pana Kanta. Stejne uzasli jsme byli priznivou cenou za tento komfort (8 USD/pokoj). Ale to bych predbihal, jeste nejdeme spat! Jeste musime vyzvednout na letisti panu Zatu, ktery priletal ve 23:30. Bylo to docela zajimave... Hotelem objednany taxik nejak nedorazil a my jsme jeste asi ve 23:20 chytali na ulici tago a zurive smlouvali o cene. Vcas jsme neprijeli, ale pozde take ne, Zata akorat vychazel... Bylo to stastne shledani...Po prijezdu na hotel jsme ho zapili slivovickou, kterou dovezl. Druhy den rano vyrazime ukazat Zatikovi nektere nej, ktere jsme si pro nej nachystali. Nejdrive mirime do trznice, kde se kochame vsi tou prodavanou zvireci haveti. Zde take obedvame. Bavime se s Petruskou jak je Zata ze vseho hotovy. Kdo pana Spatu znate dovedete si jiste predstavit, jak kouzelne umi takove veci vyjadrit. Vzpominame jakym sokem byla Asie pro nas pri prvni navsteve.

Po obidku jsme zamirili na prohlidku byvaleho prezidentskeho palace a sidla vlady Jizniho Vietnamu. Je to moderni budova, na prvni pohled nezajimava, ale pozoruhodne je spise to, co vse se tu odehralo. Historie teto budovy je stejne pohnuta jako novodobe dejiny Vietnamu, ktere se na ni daji dobre ilustrovat a urcite stoji i za zminku (nebojte jen strucne). Soucasny palac je jiz druhym palacem na tomto miste. Ten prvni byl postaven francouzskymi kolonialisty (r. 1868) jako sidlo guvernera. Po jejich padu (r.1956) byl palac sidlem jihovietnamskych presidentu. V roce 1962 vsak byl zcela znicen vybombardovanim pri pokusu o zabiti jednoho velice nenanvideneho presidenta. Tento utok byl veden jeho vlastnimi vzdusnymi silami. Bohuzel utok prezil a nechal si postavit palac novy-soucasny, tentokrat s protibombovym krytem. Ten pozdeji slouzil jako ustredni velitelske a operacni centrum pri valce jihu proti severu, ktera se, jak jiste vite, neobesla bez ucasti USA. Ty prispechali Jiznim u Vietnamu na pomoc, aby zabranili jeho ovladnuti komunistickym severem. Valka skoncila v r.1973, r. 1975 byl Vietnam sjednocen a vydal se cestou budovani komunismu. V tom sehral vyznamnou roli prave tento palac, nebot na nej severovietnamci zautocili tanky a president Jizniho Vietnamu jim v nem bez kladeni odporu predal moc. Sidlo presidenta vlady bylo presunuto do Hanoje a palac dnes slouzi jen k prijimani zahranicnich navstev, poradani recepci a konferenci.

Po prohlidce palace mirime ukazat Zatovi jeste katedralu Notre Dam a honosnou budovu posty (obe stavby z doby francouzke kolonizace). Pri zpatecni ceste do hotylku jsme se jeste stavili na jedno a vsichni tri si poprve pripili na kouzelnou scenerii bezstarostne existence poprve. Pri objednavce druheho pivka Zata trval na tom, ze si o nej rekne vietnamsky. Prislusnou frazi se naucil uz v Praze, ale zrejme narazil zrovna na cisnika, ktery vietnamsky nerozumel, protoze absolutne nepochopil, co po nem Zata chce. Ikdyz se tu snazime, co nam sili staci, dorozumet vietnamsky se nam stale nedari. Srozumitelna vyslovnost je pro nas neskutecne slozita. Jinak pro milovniky zlataveho moku: pivo je tu prekvapive dobre, da se poridit asi za 15-25 nasich Kc. Mezi Vietnamci je oblibene, ale je pro ne velmi drahe. Casto ho tu piji s ledem. Kdyz vam kostka jen trosku poroztaje, servirka vam ji hbite a bez upozorneni klestemi vytahne, a vymeni za jinou.

Vecer jsme se jeste chvili courali odlehlymi ulickami, do nichz noha turisty asi casto nevstoupi, a pozorovali lidi, jak si hovi ve svych domovech. Pod tim si ovsem predstavte pravy opak toho, na co jste zvykli v Evrope. Tady nikdo nezavira dvere, nezatahuje zaclony, neskryva se. Ulicky, kterymi jsme prochazeli jako by byly predsinemi a jednotlive domky pokojiky. Lide na ulici vecereli, myli nadobi, prali, deti tu skotacili v pyzamu, otevrenymi dvermi jsme nahlizeli do obyvaku, kde koukali na televizi....Pochopili jsme, ze tech lidi tady v Asii je proste tolik, ze uhlidat si svoje soukromi nelze, a ze lide si tu zkratka zvykli se pred sebou nestydet. Bylo to zvlalstni, lide se na nas usmivali, chvilemi az trochu rozpacite, jakoby se pred nami bilymi stydeli, a my se citili, jako kdyz jim chodime doma v predsini.

Za zminku stoji i nase gastronomicke zazitky, ktere jsou opravdu pestre. Po prvnich nesmelych pokusech s nudlovymi polevkami, ktere u nas stale jeste vedou, jsme se pustili do vetsich specialit a pochoutek. Zamerili jsme se na ty nejspecialnejsi speciality a jiz jsme ochutnali zaby, ruzne druhy musli, chobotnice, sepie apod. Cpeme se tady az se nam delaji boule za usima. Jsou to opravdove lahudky, nase predsudky jsou ty tam. Ondrej by to opet charakterizoval slovy to je proste gastroorgasmus!!! Vcera jsme si dali dokonce i hada. Chutna tak trochu jako kure, ale je preci jenom jemnejsi. Je to pry ta nejdrazsi specialita, pro srovnani stoji asi jako smazak v zaplivane ctyrce. Nutno rict, ze knedliky nam zatim jeste nechybi...

V sobotu 4.12. brzo rano jsme vyrazili na 2-denni vylet do Mekongske delty, ktery jsme si zaplatili u jedne z mnoha cestovnich kancelari. Zjistili jsme, ze je to bohuzel nejsnazsi, nejlevnejsi a casove nejmene narocny zpusob, jak se do teto oblasti dostat. Nejdriv trochu zemepisnych faktu. Mekong je jeden z nejvetsich svetovych veletoku. Prameni v Tibetu a na sve pouti Cinou, Barmou, Laosem, Thajskem, Kambodzou a Vietnamem urazi 4800 km. Do more se vleva ve Vietnamu a v jeho delte zije 18 milionu lidi, takze delta je nejlidnatejsi oblasti Vietnamu. Predstavuje velmi urodnou oblast, kde se krome ryze (Vietnam je 2. nejvetsi vyvozce ryze hned po Thajsku) pestuje plno druhu ovoce a dalsich plodin. Neodmyslitelnou soucasti zdejsiho hospodarstvi je i rybolov. Urcite by stalo za to videt tuto oblast z ptaci perspektivy, protoze krome 9 hlavnich ramen ma spoustu kanalu a ostruvku. Pochopitelne nejlepsi zpusob, jak aspon trochu poznat tuto oblast, je projizdka lodi po rece. A presne to bylo naplni i naseho vyletu.

Rano nas nalozili do autobusu a odvezli pryc z rusneho velkomesta (HCMC) do poklidne zemedelske oblasti Mekongu. Po par hodinach jizdy jsme presedli na malou lodku, ktera nas vozila po rece a jejich kanalech. Z lodky jsme mohli sledovat zivot na rece i v jejim okoli- rybolov, pestovani ruznych plodin, tezbu pisku Kdekoliv jsme projeli ci prosli, lide se na nas usmivali, mavali nam z brehu a volali hello. Bily turista je tu pro ne stale jeste nevidanou atrakci. Obcas jsme nekde zastavili a absolvovali exkurzi do manufaktury na hrube zpracovani ryze, na vyrobu popcornu a poprice (vlastne jsou to burizony), na vyrobu ryzovych nudli, kokosovych bonbonu (hned jsem si jich par musela nakoupit, jsou moc dobre) apod. Jak vidite, vsechno se tu toci kolem ryze. Asi nejzajimavejsi pro nas byla navsteva plovouciho trhu, kde se prodavalo vsechno mozne, hlavne zelenina a ovoce. Vsichni tu zbesile jezdi od lodi k lodi, narazeji do sebe, dohaduji se o cenach a pocitaji naklad (vsechno se tu prodava v obrovskem mnozstvi). Nas turistu si ani moc nevsimali, protoze z hlediska mnozstvi nakoupeneho zbozi pro ne nejsme zajimavi. Tak jsme nakoupili aspon manga a ananasy na snidani. Prvni den jsme obedvali na ostrove, kde jsme si pak mohli pujcit kolo a projet se. V polednim zaru (tak 35 stC) jsme projizdeli bananovymi plantazemi, ovocnymi haji a hrozne jsme si to uzivali. Hotovy raj na zemi.

V nedeli vecer po navratu zpet do HCMC jsme si jeste naposledy uzili atmosfery nocniho zivota vcetne vyborne jihovietnamske kuchyne, ktera je pry v celem Vietnamu vyhlasena. Rano uz jsme nasedli do autobusu smerem do stredniho Vietnamu, konkretne do horskeho mestecka Dalat. Ale o tom az zase priste.

Moc vas vsechny pozdravujeme a vzpominame na vas, jak pecete cukrovi a nakupujete darky. Ale nemyslete si, ze tady jsme toho usetreni. Ve Vietnamu, coby byvale francouzske kolonii, je pomerne hodne krestanu. Krestanske katedraly jsou tu skoro castejsi nez jine, alespon zatim na jihu Vietnamu. Takze i stromecky, hybaci Santa Clausove a podobne vanocni blbosti jsou tu k videni.

Ze vzdalene zeme Jihovychodni Asie zdravi

Ondrej, Petra a Zata

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka