Asijský zpravodaj 1

Nasi drazi vzdaleni blizci,

zdravime vas vsechny z rozpaleneho Saigonu, vlastne Ho Chi Minh City. Stary nazev Saigon se jiz nesmi pouzivat, tak abychom nemeli nejake problemy... Jak vite, Vietnam stale patri jsete mezi posledni skanzeny komunismu.

Prileteli jsme sem v nedeli (28.11.) vecer. Let probehl naprosto bez problemu a to i presto, ze jsme meli dva prestupy, na kterych zrovna casu nazbyt nebylo. Nase cesta zacala stylove uz ve Frankfurtu, kde nas na palube Thai Airways privitali letusky v tradicnich kimonech a po dobu letu se servirovala skvela asijska kuchyne.

Po vyberu z letistniho bankomatu se z nas stali milionari, no teda vic nez 2 miliony (asi 130 USD) vietnamskych donku nam z bedinky nechtelo vypadnout, ale aspon, ze tak. Po prvnim omraceni pri vystupu z letistni haly (teplota cca 32 C a humidita 70%), nas cekal dalsi sok pri doprave taxikem do centra. Vsude po ulicich se tu za hlasiteho doprovodu klaksonu riti neuveritelne mnozstvi motorek a mopedu. Kazdy turista ma pochopitelne hned problem s dychanim, protoze smog se tu da skoro krajet. Nejdrive mate dojem, ze se udusite, ale za chvili si zvyknete. V Ho Chi Minh City zije neco pres 6 milionu obyvatel a pres polovinu z nich vlastni moped ci motorku, na ktere se denne pohybuji po meste. Cykliste a auta jsou k videni jen zridka. Vetsina motocyklistu jezdi s rouskami pres nos a usta, helmami si hlavu nezatezuji, ksiltovka staci. Zeny si casto chrani paze dlouhymi rukavicemi sahajicimi skoro az k ramenum. K videni tu jsou cele rodiny na jedne motorce, kojence a batolata nevyjimaje. Damy v suknich se nechavaji vozit sedic elegantne bokem na sedadle. Dnes jsme dokone videli na motorce jet i obrovskeho vlcaka opirajiciho se packama o rididka a vzorne sedici pred ridicem. Motorkou se tu take dopravuje snad uplne vsechno. Pres ovoce, cihly, zelezne traverzy az treba po drubez a obrovske kvadry s ledem. Kolikrat ridic ani neni videt, jak je zarovnan nakladem.

Dalsi, ceho si rychle vsimnete, je to, ze na ulicich potkavate velmi malo starsich lidi. Vietnam je prosluly svou dynamicky se rozvijejici populaci-tretina obyvatel zeme je mladsi 20 let.

O Saigonu se mluvi jako o hospodarskem centru Vietnamu. Je tu nekolik francouskych kolonialnich staveb (kostel, banky, hotely, posta) a take par chramu (predevsim budhistickych a taoistickych). Ale celkem vzato nic extra. V nasich pametich zustane navzdy zapsano jako mesto mopedu a motorek.

Ale take jako mesto skvele kuchyne. Jinde ve Vietnamu pry jidlo tak dobre jako tu neni. Jiz jsme tu meli prilezitost zacit nekolik opravdu nevsednich gastronomickych zazitku. Da se rici, ze jsme se do toho vrhli dost pohlave. Nedbame moc zasad spravnych zapadnich turistu a stravujeme se pekne na ulici spolu s mistnimi. Aspon se rychleji promorime (stejne nas to nemine). Okusili jsme i plody more, ktere se tu daji poridit velice levne. Kazdy den take zkousime jine tropicke ovoce, radu druhu jsme tu videli poprve v zivote. Vyhlasene vietnamske delikatesy vsak odvahu vyzkouset nemame. Vy by jste snad odhodili predsudky a zakousli se do psiho masa, netopira, zelvy ci zaby, nebo si dali hada (cim jedovatejsi tim pry lepsi), nebo lzickou vybirali opici mozecek zakapany limetkou a chili? Prave toto patri mezi nejvetsi lahudky zdejsi kuchne. Na trhu je tady k videni opravdu lecjaka havet-ziva nebo vykuchana. Ti zivy prevazuji, nebot v takovem horku je dobre odnesti si budouci pokrm v dobre kondici.

Bydleni je tu velice slusne, pokoje ciste s vlastni kopelnou a zachodem. Prvni noc jsme spali v hotylku jeste s televizi, lednickou a air conem za 10 USD/pokoj. Prvni den jsme se totiz nechali vysadit u nejakeho hotelu, a moc jsme neresili, jestli je to zrovna ten nejlevnejsi. Podarilo se nam vsak alespon usmlouvat cenu z puvodnich 20 USD na polovinu. Druhy den jsme si vsak obesli nekolik dalsich hotylku a prestehovali se do levnejsiho (6 USD). Air con jsme vymenili za vetrak (dnesni noc byla dost silena, ale snad si zvykneme) a ostatni komfort jsme ozeleli.

V pondeli (29.11.) jsme si najali riksistu, ktery umel vyborne anglicky, takze jsme se od nej dovedeli plno zajimavosti o zdejsich pomerech. Objel s nami nekolik trhu, chramu, ukazal nam zahradu plnou uchvatnych bonsaji (skoro kazdy tvar neco zobrazoval), ale nejvetsi zazitek z cele projizdky stejne byla jizda sama. Jak si to krosil v tom silenem motorkovem provozu. Zpocatku jsme trochu meli strach, ale nakonec se ukazalo, ze zdejsi provoz i pres naproste nedodrzovani dopravnich predpisu preci jenom jistou organizovanost ma, a ridici se vzdycky nejak domluvi. Bouracku jsme tu nevideli zatim ani jednu.

Tak jsem dostala pokyn, ze nemam utracet cas a penize chatovanim na ICQ a mam prilozit ruku k dilu. Pry mam popsat dnesni a vcerejsi den, takze zde je muj prispevek. Nebude to asi takoveho rozsahu a kvality jako Ondrejuv, ale budu se snazit.

Vcera jsme si zaplatili celodenni vylet (v cene s AJ-mluvicim pruvodcem) do Cao Dai Temple a Cu Chi Tunnels, ktere se nachazeji v dosahu Ho Chi Minh City. Vyrazili jsme brzo rano malym minibuskem citajici asi 15 falangu (hovorove az vulgarne bily turista, neco jako gringo v J.Americe). Cesta byla opravdu zazitek, protoze jsme jeli kolem trziste se vsim moznym a hlavne kolem nespocetneho mnozstvi ryzovych a jinych policek. Vsude se rochnily v bahne buvolove a kolem se hemzila spousta ptactva, ktere nedokazu pojmenovat. Takze "sightseeing" z autobusu byl opravdu zazitek. Navic bylo i velkym zazitkem povidani naseho pruvodce, ktery nam vysvetlil spoustu veci tykajicich se Vietnamu, nabozenstvi, americke valky... (Amiky tu fakt nemaji radi).< /P>

Po pomerne dlouhe ceste jsme dorazili ke chramu Cao Dai. O tomhle chramu toho moc nevim, protoze jsem to jeste nestihla nacist. Vsichni vite, v jakem stresu jsme odjizdeli, takze vas asi neprekvapi, ze jsme nestihli studovat predem. A ke studovani je toho opravdu hodne. Pres den na to neni moc casu a vecer se mi podari usnout driv, nez prectu jednu stranku. Je to narocne... Jedine, co o tomto chramu vim, je, ze slouzi k motlidbam tzv. caodaistu. Caodaismus je nabozenstvi, ktere vzniklo fuzi budhismu, konfucionismu, taoismu, vietnamskeho spiritualismu a dokonce i krestanstvi a islamu. Proste takovy moderni mismas vsech nabozenstvi, ktery byl zalozen na pocatku 20. stoleti a mel sjednotit vsechny verici. Meli hodne stoupencu, ale behem valky Vietkongu (VC) s USA odmitli spolupracovat s VC, a ten je pak tvrde pronasledoval stejne jako ostatni nabozenstvi (komunisti zas....). Dnes uz jsou znovu legalni a maji asi 2 miliony stoupencu.

Chram byl docela pekny, na muj vkus mooooc barevny. Prijeli jsme tam prave pred zacatkem poledni modlitby, coz byl opravdu zazitek. Ondrej (nutno rici i JA) fotil jako divy, takze z toho budete take neco mit...

Po chutove velmi zajimavem :-) obede jsme jeli na exkurzi do Cu Chi. To je oblast, kde byla vybudovana rozsahla sit podzemnich chodeb. Puvodne byly vykopany ze strategickych duvodu pri osvobozujici valce proti franc. kolonialistum, pak slouzili pri bojich Jizniho Vietnamu se Severnim, a nakonec se jich zmocnil Vietkong, ktery z nich vedl valku proti US armade. Dumyslna sit chodeb s nekolika patry (dokonce az 6) mela cca 250 km. V techto chodbach se zilo, ridilo, valcilo, osetrovali se raneni... Amici z toho byli pry dost zmateni a dlouho nemohli prijit na to, odkud se ty vietnamsti vojaci berou a kam se hned po necekanem utoku ztraci. A kdyz uz na to prisli, tak nevedeli, jak je znicit. Vymysleli spoustu strategii, ktere nebudu popisovat, ale neuspeli. Pry to byla ta nejbolavejsi stranka americke valky, diky ktere zarvalo hodne vojaku. Nakonec pry uspeli az pouzitim kobercovych bombarderu B-52. Bylo to vsak az na konci valky, takze uz to bylo vlastne k nicemu.

Dnes je toto misto cilem skolnich vyletu, povinnych zajezdu a najezdu zahranicnich turistu. Komunisti to vyuzivaji jako silny propagandisticky nastroj. Misto je trochu preturizovane, coz ale neubira na zajimavosti. Cely areal se nachazi uprostred dzungle, kde je mnoho autentickych ukazek valky. Nakonec si clovek muze projit i jednim z tunelu, ktery vsak byl uzpusoben na velikost evropskych a americkych turistu. Ve skutecnosti bychom se tam asi vubec nevesli. V podzemi bylo dost tesno a dusno, takze spousta lidi to vubec nezvladla a bud se vraceli nebo odchazeli unikovymi vychody. My s Ondrejem (stari jeskynari) jsme byli ve svem zivlu, a spolecne s jednim postarsim panem jsme byli jedini, kdo to prolezl cele. Byl to docela zazitek. Nechapeme, jak v takovych podminkach mohli vojaci zit cele mesice... Na tomto miste vam pruvodci take s neskryvanym potesenim ukazuji i nejruznejsi duvtipne pasti, ktere strazili v dzungli na Amiky. Militantneji zamereni navstevnici si tu dokonce mohou zastrilet z dobovych zbrani.

Dnes jsme jeli na pohodu, takze jsme si trochu prispali, protoze predchozi noci jsme toho kvuli vedru moc nenaspali. Ale uz si zvykame. Odpoledne jsme vyrazili na prohlidku Saigonu. Nejdrive jsme sli na trziste, kde prodavali vsechno mozne od jidla, koreni, cukrovinek, masa, ovoce, zeleniny, po hadry, domaci potreby, sperky.... Asi nejvice nas samozrejme zaujali morske potvory, tak jsme si je pak dali i k obedu. Kupovali jsme si i nejake nezbytne obleceni, ale nutno rict, ze jsou mistni vietnamci o dost drazsi nez ty nasi cessti, a take dost nesmlouvavi.

Pozdni odpoledne jsme pak stravili v jednom z mistnich parku. Byl to prijemny unik z rusneho velkomesta. Vsude cvicili "taici", hrali stolni hry, badminton, fotbal apod. Ale nejvetsi zazitek byl zcela urcite volejbal. Po chvili pozorovani jsem neodolala a pridala se k nim. Dneska je preci streda, tak abych nevypadla ze zvyku. Nutno rict, ze hrali docela dobre, jen v tom meli trochu chaos. Celkem jsem si to uzila, akorat jsem se pri tom silene spotila. Ondrej si mezitim povidal s mistnimi, a myslim, ze si to take uzival.

Jinak se dnes nic zvlastniho neudalo. Trochu zabijime cas, protoze cekame na Zatu, ktery prileti zitra o pulnoci. Spolecne s nim vyrazime vstric dalsim dobrodruzstvim.

Ondrej si preje, aby tyto nase maily byly zaroven nasim denikem z cest, takze budou asi dost dlouhe. Za to se predem omlouvame. Proto vas prosime, aby jste svym mailem potvrdili, ze mate o nase zpravy zajem. Pokud se neozvete, odstranime vas z mailing listu, abychom vas zbytecne neotravovali. Chapeme, ze nekoho by to mohlo dost prudit, kdyz musite chodit do prace a jeste ke vsemu v takove zime :-)...

Tak se tam v Cechach mejte vsichni moc hezky a vezte, ze kazda zprava z domova nas potesi, ikdyz asi nebudeme individualne odpovidat kazdemu.

Ondrej a Petra

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka