Teotihuacán Cup 2003

Datum konání: 31. 10. - 2. 11. 2003
Sekce: Stalo se
Autor: Petr
Vloženo: 19.10.2004
Upraveno: 12.6.2005

Teotihuacan Cup 2003

Rozžhavené slunce se pomalu klonilo k obzoru. Prach stoupal v drobných vírech nad vyprahlou prstí mexického záhumenku a ulice ospalého městečka San Juan Teotihuacán se toho raně červencového večera opět začaly plnit lidmi a žít předvolebním mumrajem. Malá skupina unavených poutníků se po způsobu jí vlastním uklidila do nenápadné hospůdky, poručila si šest lahví vychlazeného piva Victoria a pustila se do další z řady plodných a moudrých debat, tentokrát na sportovní téma. Toho pohnutého večera debata opravdu přinesla svůj plod. Toho vzácného večera dne 3.července roku 2003 se zrodil Teotihuacán Cup.


O čtyři měsíce později byl již Teotihuacán Cup realitou. Sportovně nažhavené a silně motivované týmy trasy 20 a trasy 17 se sešly v úžasné sportovní hale v Týnu nad Vltavou, aby, tak jak bylo tehdy v Mexiku domluveno, změřily své síly ve volejbale, kopané a nohejbale. Ubytování zajistila Veronika jednak v hotelu a jednak v dělnických ubikacích na kraji města, čímž se eliminovala možnost případných předturnajových půtek, a všichni se v pátek 31.10. večer postupně sešli v hospůdce. Monika jakožto sportovní referent pořádající trasy tam klání (polo)oficiálně zahájila, načež se po jídle a dopití rozpitého pitiva celé osazenstvo přesunulo do baru, příslušejícího k hale.


Strategie T17 začala být zakrátko zjevná i netalentovanému pozorovateli. Jednak poletovalo vzduchem podezřele mnoho objednávek tvrdších lihovin ?na seznámení? a jednak záhy vyzvala trasu 20 ke štafetovému ?PíčCupu?, tj. pití piva na rychlost. Nutno uznat, že tento první boj sedmnáctka vyhrála, neboť finišující Pavelek si jak je jeho zvykem vychlístl posledních pár loků za triko a potom tvrdil, že se u toho strašně zapotil.


Bujarý večírek pokračoval, ale všichni byli rozumní a vědomi si sportovní odpovědnosti na bedrech jim ležící odešli zavčasu a spokojeně každý do svých (?) kasemat.


Ráno jsme již všichni nedočkavě podupávali na luxusní palubovce a v devět odstartovali na dvou kurtech sérii volejbalových zápasů systémem (pokud si dobře pamatuji) každý s každým. Sedmnáctka měla postavena tři (?) šestičlenná družstva, dvacítka tři pětičlenná, a tak není divu, že jsme sedmnáctkaře ne vždy porazili.


Volejbal se hrál i během plánované polední pauzy, neboť nás trochu tlačil čas. Nicméně během odpoledne již došlo i na další disciplínu, a sice nohejbal ve dvou sexisticky segregovaných kategoriích.


Nedá se nic dělat, zde si musíme přiznat, že jsme sedmnáctce nebyli dostatečně zdatnými soupeři, neboť většina z nás hrála nohejbal poprvé. Přesto se nám ve všech odehraných duelech podařilo ukořistit celkem myslím dva sety, takže je evidentní, že by se nás staříci a mladé dámy z T17 měli propříště začít obávat.


Hráli jsme s nasazením až do večera a někteří si stihli ještě potrápit tělo hrou v squash. Nicméně po nějaké té odpočinkové minipauze jsme se opět sešli v baru a zahájili bujarý večírek č.2. Během něho Míra Panuška (17 ? zde označení trasové příslušnosti, nikoli věku, to zdaleka ne), tedy tento Míra Panuška pustil své video z Guatemaly, Belize a Mexika, ano, tedy mimo jiné i z míst, kde jsme Teotihuacán Cup vymysleli, a pak se pokračovalo až do časných ranních hodin tanče, hraje, zpívaje a blafaje. Je proto na tomto místě nutno hluboce smeknout před barmanem, který s námi tak dlouho vydržel, byl ochota sama a navíc (!) na sobě nikdy ani na okamžik nedal znát únavu či otrávenost, že prý spát může jindy.


Pozorný čtenář si po přečtení minulého odstavce jistě klade otázku, v jakém stavu mysli a těla jsme se asi druhého dne ocitli zpět v hale. Inu, přiznejme si to přátelé otevřeně, nic moc. A to se začínalo hnedle běhavým fotbálkem. Výkon dvacítkových pánů v prvním poločase nestál za nic a připomínal spíše hon na králíka. Nesmíme se tedy divit, že jsme měnili strany za stavu tuším 4:0 pro T17. V druhém poločase byl ovšem náš herní projev daleko ukázněnější a konečný stav byl tedy asi 5:1.


Daleko zajímavější, pohlednější a napínavější kopaná byla ovšem k vidění v dámské kategorii, kde se naše děvčata statečně prala o každou šanci. Muži na ochozech řičeli nadšením a vytrvale povzbuzovali a sami měli co dělat, aby odolali infarktu při penaltovém rozstřelu následujícím po nerozhodném výsledku 2:2. Napětí v hale se v tu chvíli dalo krájet a oči všech se upíraly jen na jedno místo: tam, kde na palubovce vrcholil zápas nervů mezi každou střelkyní a brankářkou. A naše obdivovaná Veronika v brance nezklamala, ukázala, že je oporou týmu a dovedla svůj manšaft k zaslouženému vítězství.


Po fotbálku zbýval ještě čas, takže byl dohodnut ještě další lítý boj, a to opět ve volejbale, ovšem tentokrát s tím rozdílem, že obě trasy sestavily dva "all-stars" týmy, jeden dámský a druhý pánský, a v těchto kategoriích sehrály dva exkluzivní mače. Pro naše šikovná děvčata bylo otázkou pouhého okamžiku, než si poradila se svým zkušeným, leč unaveným soupeřem. Napínavý boj se ale rozhořel na sousedním kurtu, kde ze sebe oba týmy ždímaly to nejlepší. Závěr byl opět nervydrásající. Za stavu 20:16 v rozhodujícím setu chytila prohrávající dvacítka druhý dech. Sérií nechytatelných podání a tvrdých smečí zvrátila stav ve svůj prospěch na neskutečných 24:21. Pak však jako by se zalekla vlastního vítězství, polevila v soustředěnosti a popustila uzdu nervozitě a nakonec odešla z rozhodující sady s těsnou prohrou 26:24.


A jaká byla závěrečná bilance po všech odehraných zápasech a disciplínách? Bohužel, vítězství se nakonec přiklonilo (byť jen o píď) k našim starším a zkušeným rivalům. Samozřejmě jim to přejeme, kdo ví, jak dlouho jim v jejich věku ta fyzička vydrží.


Vítězové tedy po pozdním obědě slavnostně (a s plnou hubou keců) převzali putovní válečnou sekeru, kterou jsme mezi našimi trasami vykopali na začátku klání, poděkovali organizátorům a hlavně přislíbili, že za rok vykopou válečnou sekeru znovu a znovu změříme síly na Teotihuacán Cupu 2004.


Rozjeli jsme se pak do svých domovů a shodli jsme se, že jsme právě ukončili jednu z nejvydařenějších akcí této sezóny. Odváželi jsme si mnoho dojmů, ale také předsevzetí, že za rok, za rok jim to vrátíme i s úroky.



Pozdě, ale přece sepsal

Petr M.


Štítky: TeoCup

Krátce

Nyní nejsou žádné novinky
Zobrazit všechny

Jirka K. (19.11., 22:44)

Ahoj Veroniko (Jiravova), kdyz TAK prodaval Almanach, taky jsem si jeden koupil, avsak jeho cesta ke me se zadrhla u tebe, od te doby te cas od casu zadam o jeho zaslani, minimalne 20x, avsak marne, mozna je to jiz 3 roky, utika to. Na emaily mi neodpovidas, coz me mrzi, mozna bych te mohl stat aspon za nejakou odpoved. Tabor, Pantakovky, Vojanky, konici ... jses na prijmu, Almanach ... ticho. Prosim, posli mi Almanach postou na moji adresu, klidne muze byt i poskozeny, postovne ti proplatim. Nebo aspon napis, ze na me kasles, at mame vsichni jasno. Preji hezky den. Jirka

Lilka (27.8., 11:05)

TeoCup je 9. - 11. listopadu.

Kamila (6.9., 14:28)

kde jede na lesní hry? :-)

Alena B. (26.9., 14:47)

Víme, kdy bude TeoCup?

Milan (13.8., 20:07)

Předběžné termíny mých zápasů finále tenisové ligy: ne 14/8 v 9:00 Jirka Rada (Záběhlice), pá 19/8 v 18:00 Mrož (Braník), út 30/8 v 18:00 Martin (Braník)

Milan (20.7., 13:05)

Hola, hola! Zde inzerované koncerty jsou sice obvykle jiného druhu, ale uvítám, kdyby se někdo chtěl přidat k mému koncertního podzimu: 6.9. Wolf Alice, 13.10. PJ Harvey, 8.11. Placebo. Kdyžtak se ozvěte!
Vstup do pokecu

Uživatelská nabídka

Login
Listopad 2018
PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  
Prosinec 2018
PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Hledání

Poslední změna: 18.8.2018, 19:19:55