Deltský občasník, díl 3

Ahoj všichni doma,
jsem tady s novým dílem Delftského občasníku. Už je to skoro měsíc, co jsem se ozval naposledy. Není to tím, že by se tu nic nedělo a ja neměl o čem psát, ale spíš naopak. Hlavně škola začíná vyžadovat o trošičku víc než abych si odseděl přednášky.

KVÍZ NA ZAČÁTEK

Víte proč je v Holandsku (alespoň subjektivně) méně kuřáků? [odpověď je na konci občasníku]

TÝTE, TÝTE

První poznámka se týká události už opravdu poměrně staré, a to fotbalového utkání Nizozemí - Česko v kvalifikaci na Euro. Z některých medií se k nám donesly dohady, že v den zápasu se Amsterdam promění v české město. Nakonec to tak (alespoň z tv přenosu) na stadionu nevypadalo, ale Delftu byla situace jiná.

Radkovi spolubydlící (Holanďané) nás totiž pozvali na sledování zápasu k sobě domů a tak se nakonec u obrazovky sešly vyrovnané skupiny fanoušků 3 vs. 3. Utkání to bylo určitě důležité, ale my (u televize) jsme ho pojali spíš jako přátelák :) Hrdinou dne se určitě stal náš fotbalista Týce a to ani ne tak svým výkonem jako jménem. Jeho podobnost s holanským označením pro poprsí, čteno [týte] (psanou podobu neznám), příváděla naše hostitele téměř k záchvatům smíchu. Jejich radost ze zápasu zkalil až ke konci druhého poločasu trenér Bruknerm když Týceho vystřídal (jestli se na stadionu skandovalo "týte, týte" alespoň tak často a nahlas jako u Radka v bytě, ani se mu nedivím).

HELL & HEAVEN

Shodou okolností u Radka a jeho Holanďanů ještě zůstanu, protože koncem září se u nich konala párty, jakou si v Česku neumím představit.

Pro Honzu a mně všechno začalo tím, že se u nás obou stavil Radek a pozval nás. Při tom nám ukázal ruce celé špinavé od modré barvy s tím, že dostal od spolubydlících plechovku barvy a úkol vyzdobit svůj pokoj jako nebe (heaven). Oni mezitím nastříkali stěny kuchyně na červeno-černo-bílo s tím, že bude sloužit jako peklo (hell). Nakoupili asi dvě desítky bas piv a podobné množství vín a pozvali spoustu známých, známých známých a ještě jejich kamarádů. Odhady účasti se dosahovali čísel přes 100 (což mi nešlo dohromady s velikostí obou místností).

Jako většina holandských párty začínala i tahle kolem desáté hodiny, ale než se sešli lidi, zábave se pomalu rozjela až kolem půlnoci. První dojem z bytu byl opravdu působivý: něco mezi squatem a rockovým klubem. Všude grafity, kuchyňská linka zakrytá překližkami a kromě potřebné audio techniky i množství stroboskopů a dokonce kouřové efekty. Ostatně posuďte sami z fotek na webu.

Nakonec přišlo asi 50 lidí, ale náklady to pokrylo a Radek tenhle týden hlásil, že teprve dopili poslední zbylá piva.

K tomu ještě jedna poznámka: Pivní kultura, jestli se to tak dá vůbec nazvat, je v Holandsku úplně jiná než u nás. Za všechno může cena piva v hospodách, která je tak nadsazená, že ani místní si nemůžou dovolit zajít normálně do hospody, pokecat a dát při tom několik piv (0,25l za 40-60 Kč). Holanďané to řeší tak, že sraz v hospodě mají hodně pozdě, většinou mezi desátou a půlnocí, popijou každý doma a pak se na kole dopotácejí do hospody, kde dají jedno, dvě piva na doražení. Druhou alternativou jsou takovéhle mega párty. Ani jedno ale nemůže nahradit normální českou hospodu.

Mimochodem, když už jsem u ceny piva: když koupíme v supermarketu celou basu, vyjde jedna lahev (0,33) asi na 11 Kč, což už docela jde.

IK HEET VACLAV. IK BEN UIT TSJECHIE. HOE HEET JIJ?

Chtěl jsem začít učit holandsky. Ne, že bych čekal, že ji někdy v budoucnu použiju, ale když už tady jsem, tak proč toho nevyužít. Navíc, s angličtinou se dá docela vystačit, hlavně při komunikaci s lidma, ale většina psaných informací je jen v holadštině (dopisy z radnice, banky, ale občas bohužel i ze školy).

Škola nabízí kurz Holandština pro cizince, takže jsem neočekával žadný problém. To bylo dost naivní. O kurzy je totiž výrazně větší zájem než je škola schopna pokrýt. A tak vymýšlí různé fígle, jak studentům zabránit v účasti.

Fígl první, nenechte je zapsat vůbec.
Školní rok začíná 6.9. a většina zahraničních studentů přijíždí zhruba týden předem. Kurz holandštiny proto začíná už 28.8. s povinností přihlásit se do 20.8. To se člověk dozví až na místě. Nevadí, kurz je půl semestrální a tak další šance je v listopadu.

Fígl druhý, test.
Protože se nával podařilo pouze odsunout na listopad, musíme vymyslet něco dalšího. Před zapsáním musí člověk udělat test z prvních třech lekcí na 75%, jinak není do kuzu pro *začátečníky* vůbec puštěn. Kromě snížení počtu studentů to má jeden vedlejší efekt: prodá se víc učebnic než je kapacita kurzu. A to je přínos mimořádně významný protože paperbacková učebnice o 200 stranách z nichž půlku zabírá sedmijazyčný slovníček stojí 50eur (1600 Kč; to je u učebnice normální cena, ovšem ostatní učebnice jsou většinou tisíci stránkové bichle psané předními odborníky).

Fígl třetí, zápis
Zápis na kurz je možný až po absolvování testu. Bohužel mi termín testu (příští týden) nevyhovuje a tak jsem poslal dotaz patřičné sekretářce. Odpověď mě dost překvapila: prý se snaži nemusím, kurz už je stejně plný.

Naštěstí jsem si učebnici nekupoval a studuju z okopírovaného CD. Místní jazykovědci vyvinuli svou vlastní metodu výuky, Delftse method, a pějí na ni samou chválu: jak je efektivní, moderní a já nevím co. Základní myšlenka je následující: dítě se naučí jazyk pouze pozorováním okolí, aniž by mu někdo vysvětloval větnou stavbu, skoňování, časování apod. Je to člověku nejpřirozenější způsob učení.

Delftse method pak vypadá tak, že student je zavalen textem, který se naučí nazpaměť, bez jakéhokoliv vysvětlování gramatiky. Na začátku každé hodiny se prý píše diktát, kdy s pomocí kazeťáku musí člověk přepsat text předchozí lekce. Na CD je uplatněn podobný princip.

V praxi to vypadá tak, že po absolvování dvou lekcí umím říct "Jak se jmenuješ?" a "Kde bydlíš?", ale vůbec netuším, proč v první větě se "ty" řekne "jij" a v druhé "je". A už vůbec nevím, kolik má holandština pádů (má-li nějaké), jestli se časuje nebo jestli mají podstatná jména rod.

Nebýt Delftse method, byla by holadština pro člověka se základní znalostí němčiny a angličtiny celkem jednoduchá, až na výslovnost. Skoro si myslím, že dávní holanďané si vymysleli tak hroznou výslovnost, aby se nepoznalo, že holandština je pouhý mix těchto dvou jazyků. Například "já jsem" se řekne [ich bin], ale aby to tak nevypadalo, zapíšeme to "ik ben".

Výslovnost ale i z takového jazyka udělá celkem složitý oříšek. Předevčírem jsem se čtvrt hodiny marně snažil vyslovit větu "Ik vind Nederlands gemakkelijk" tak, aby to znělo alespoň trošku podobně jako z CD. (Ta věta mimochodem znamená "Nizozemnština mi připadá jednoduchá."´Na následující větu, "Všechny jazyky jsou vlastně jednoduché", jsem si ještě netroufl.)

NA ŠPANĚLY TECHNEM

Už více než týden před víkendem 2.-3.10. se začali mezi zahraničními studenty šířit zvěsti, že právě o tomto víkendu se vyplatí jet do Leidenu, města zhruba podobného Delftu, asi 20 minut vlakem odsud. Nikdo sice nevědel proč, ale každý, koho jsem potkal, se tam chystal. My jsme se tam pochopitelně s Radkem a Honzou chystali taky a dokonce jsme díky radokovým spolubydlícím věděli, že tam má být jakási oslava něčeho.

Záhadu Leidenu osvětlil až Radkův táta, který nám e-mailem poslal několik naskenovaných stránek encyklopedie, která pravila: "Leiden se proslavil nejstarší a nejprestižnější univerzitou v Nizozemsku. Založi ji Vilém Oranžský v roce 1575, rok poté, co osvobodil město od ročního obléhání Španěly. Jako odměnu za vytrvalost nabídl Vilém obyvatelům Leidenu buď možnost zřídit univerzitu, nebo daňovou svobodu. Obyvatelé se rozhodli moudře a město záhy získalo pověst střediska vzdělávání a náboženské tolerance."

A právě oslava tohoto vítězství se daný víkend v Leidenu konala. Jindy ospalé město s poklidnými uličkami a kanály, které na mě při návštěvě pred třemi lety velmi příjemně zapůsobilo právě svou poklidností a jakousi strnulostí konstrastující s přelidněným Amsterdamem, se změnilo k nepoznání. Ulice působily jako směs vietnamské tržnice bez veitnamců, Matějské a berlínské Love Parade.

Bohužel jsme dorazili příliš brzy, nevědouc že oslavy začínají až pozdě večer. Prochodili jsme centrum, podnikli pokus o průnik zdarma do muzea egyptologie (úspěšný) a do botanické zahrady (neuspěšný), snědli si na lavičce svačinu a ušetřené peníze a čas využili v coffeeshopu. S přibývajícími hodinami a ubývajícím světlem se z ulic postupně ztrácel prvek tržnice a naopak rostl počet soundsystémů a decibely jimi vydávané až se téměř celé město změnilo v obrovskou diskotéku. Na nás se ale podepsala únava z celodenního chození po městě a kazící se počasí ještě uspíšilo návrat do Delftu.

AKTUALIZACE STRÁNEK

Na konci září mě navštívila Jana. Udělali jsme si cyklovýlet do Rotterdamu a podívali se po Delftu. Při tom jsem nafotil pár fotek, které rozšířily patřičné galerie. Na stránkách teké přibyly fotky z Hell&Heaven párty, z Leidenu a fotosérie Otáčivý most v Defltu. Původně jsem chtěl jěště něco napsat o mostech a také cyklistice v Holandsku, ale už mi to připadá moc dlouhé, takže si zase něco nechám na příště.

ODPOVĚĎ NA KVÍZ

Protože v hospodách je kouření zakázáno a venku se dá v tom větru zapálit cigareta jen stěží. Copyright (c) Můj italský spolubydlící a příležitostný kuřák Matteo, kterému děkuji za svolení k použití jeho výroku.

Zdravím vás domů, mějte se pěkně a pište!

Vašek

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka