Australský zpravodaj 7

Ahoj pratele,

Tak jsem se prave vratil ze sveho druheho delsiho australskeho putovani. Tentokrat jsem zamiril na jih do Victorie, Noveho Jizniho Walesu a Jizni Australie a konecne taky i do pusteho vnitrozemi ('Outback') a potuloval se tam skoro mesic. Prestoze znaven jsem s vysledkem velice spokojen. Ted uz myslim, ze mohu konecne tvrdit, ze znam Australii.

Vezmu to poporadku (omlouvam se pokud toho bude na Vas moc, ale ja si timhle taky tak trochu nahrazuji vlastni denicek, k jehoz psani bych se jinak nedonutil).

Letos jsem si tak trochu prehodil Novy rok a Vanoce. Po Vanocich stravenych v Brisbane, kde jsme na Stedry den meli bujarou mezinarodni party (bylo nas 13 a nebyt 2 bidnych Australanu, tak kazdy z jine zeme) a pristi den surfovali na plazich Gold Coastu, jsem se presunul na novorocni oslavy do Melbourne (letadlo tady prijde skoro na stejne penize jako bus a misto 30 hodin to trva hodiny 2). Tam jsem se sesel s jednim dalsim Cechem, ktery tam studuje, a na Silvestra jsme se pak koukali na pohadku o tom jak se vraci kral a z kina vylezli tak akorat na ohnostroj. Co se tyce Silvestrovkych oslav tak me Melbourne docela zklamalo. Zrejme k tomu prispelo i to, ze je zde na verejnosti zakazany alkohol, takze se bujare nejuchalo na ulicich, nebouchalo zadne sampanske a ani zadne vlastni petardy, nikdo neodpocitaval,...dav shromazdeny okolo reky v centru mesta o pulnoci jen tupe cekal na oficialni ohnostroj, ktery zase tak ohromujici nebyl, a pak se postupne rozesel.

Jinak i z celeho Melbourne jsem byl po prijezdu tak trochu rozladen, cekal jsem neco trochu jineho. Postupne jsem se vsak do toho mesta vzil, zvykl si na vsudepritomne otravne mouchy, ktere jak jsem pozdeji zjistil se nachazi v teto dobe v cele jizni Australii a nasel tam radu peknych mist. Presto pokud by se melo rozhodovat o tom jaky z dvou historickych rivalu je skutecnym hlavnim mestem Australie (ne tim na zaklade administrativni vyhlasky) tak muj hlas by jednoznacne melo Sydney.

Z Melbourne jsem se pote, co jsem si v ramci jednodenniho vyletu prohledl tzv. Great ocean road, silnici vedouci po jiznim pobrezi okolo krasnych plazi (jedny z nejlepsich surfarskych plazi Australie) a masivnich utesu, presunul do Adelaide, hlavniho mesta Jizni Australie. To je podobne jako Brisbane prijemne, ale male (strukturou, jinak ma taky neco pres milion obyvatel) mesto a samo o sobe nijak zvlast zajimave neni. Me slouzilo predevsim jako zakladna pro dva mnohadenni vylety do sirsiho okoli.

Prvnim byl Kangaroo island, treti nejvesti australsky ostrov asi 100km jihovychodne od Adelaide. Zde jsem vyuzil sluzeb cestovky a vydal se na tzv. 3 denni safari (10 lidi v terenaku + jeden pruvodce). Samozrejme kdyz vas nekde organizovane vozi a cosi vam ukazuji tak to neni takovy prozitek jako kdyz to objevujete sami, ale v tomhle pripade jsem toho nijak nelitoval, protoze jinak bych tam nemel bez auta sanci neco videt. A k videni toho bylo docela dost, zejmena co se tyce divoke prirody. Lachtani, tucnaci, koalove a zejmena pak spousty klokanu a wallebies. Nejpusobivejsi asi bylo, kdyz jsme po setmeni vylezli na strechu auta a za svitu mesice a hvezd projizdeli rozlehle opustene plane. Na pres den pustych prostorech se nahle pasly stovky, ano i tisice, klokanu a walebies a ani reflektory z auta je, jak se zdalo, prilis nevzrusovaly. Pro posileni dobrodruzne povahy vyletu objednala cestovka na noc i jednu peknou bourku, coz se pri spani pod sirakem v necem co se jmenuje swag (takovy spacak z celtoviny, v nemz je vsunuta matrace, takze je to sice pohodlne ale pro pesi turistiku nevhodne) docela pekne ujalo. Vetsina z ucastniku, kteri se obecne domnivali ze takoveto spani ve swagu vedle auta je ten pravy drsny australsky camping, vsak tenhle pridavek uz zrejme psychicky neunesla a ukryla se na zbytek noci v aute. Ja vydrzel a kupodivu se ukazalo, ze ten swag je skutecne nepromokavy, coz bych do nej na prvni pohled ani nerekl.

Pak jsem se konecne poprve od meho priletu do Australie odpoutal od pobrezi a zamiril do vnitrozemi. Mym cilem bylo pohori Flinders Ranges. Prestoze jen asi 300 km severne od Adelaide, toto vulkanicke pohori plne uzasnych horskych retezcu protkanych hlubokymi roklemi, s rudou zemi a ridkou vegetaci jiz bohate naplnuje predstavu 'Outbacku'. Vsechny pruvodce varovaly pred tim vydavat se do oblasti v lete a sam, pricemz ja jsem samozrejme splnoval obe tyto podminky. Nastesti na pocasi jsem mel kliku a ctyricetistupnova vedra ktera jsou v teto oblasti obvykla se nekonala. Navic pote, co se prichodem me a ridice do autobusu, ktery do hor zajizdi z Adelaide trikrat tydne, pocet cestujicich zdvojnasobil, ukazalo se ze i ti ostatni dva cestujici jedou do Wilpeny se stejnym planem jako ja, takze jsme vytvorili akcni skupinku a nasledujici ctyri dny chodili spolecne. Cleny skupiny byli krome me jeste mlada anglicanka Caroline cestujici po skonceni skoly po svete a rakusan Markus, povolanim jezuitsky katolicky knez, ktery byl v Australii na skoleni. Oba moc fajn lidi. K dobre nalade take prispelo to, ze mistni jezuitsti bratri vybavili Markuse na cestu mesnim vinem z jejich sklepu (jezuite zakladali v minulem stoleti mnoho jihoaustralskych vinarstvi) a musim rict, ze tak dobre cervene jsem v zivote nepil.

Nase chozeni se omezilo na oblast Wilpena pound, coz je giganticky prirodni amfiteatr, zalesnena a busi porostla plosina asi 10 x 15 km obklopena ze vsech stran horskym retezcem do niz vede pristup jen pres jedinou hlubokou rokli. Z kopcu na okrajich se otviraly uzasne vyhledy do okoli, ve vlastnim amfiteatru pak byla k videni nejaka ta zvirena (klokani a pstrosove emu) a na sucho adaptovana vegetace. Odtud taky pochazi muj asi nejdobrodruznejsi zazitek, kdy se nam podarilo v busi ztratit cestu a nasledne i jeden druheho. Musim rict, ze jsem z toho nemel dobry pocit. Nic moc okolo nevidite a vsude to vypada uplne stejne. Cloveku se pak najednou vybavi vsechny ty hadi a pavouci co v oblasti ziji a to, ze kdyby se neco stalo tak by ho tam asi nikdo nemel sanci najit. Jedinym stestim bylo, ze oblast byla obklopena kopci, takze se dalo pomerne dobre zorientovat a urcit smer. Nakonec se mi se svym prirozenym orientacnim smyslem podarilo vynorit se z buse asi jen 20m od mista kde jsme ten den taborili. Odtud jsem se vydal zpet hledat me dva spolecniky, a nakonec jsem je nasel, kdyz asi po hodine a pul bloudeni nalezli puvodni pesinu asi tak ve stejnem miste kde jsme ji predtim ztratili. Vino pak vecer chutnalo o to vic.

Posledni vecer jsme se pak rozhodli vylest na zapad slunce na horu pobliz zakladniho kempu. Bohuzel pan pater neplanovane objednal v bufetu dalsi pivo pricemz tvrdil ze tam budem coby dup, a tak kdyz jsme se tam za hodinu a pul vydrapali bylo uz Slunce temer za horizontem. Presto to bylo docela pekne, vcetne nasledneho nocniho baterkoveho sestupu zpet do kempu.

Z Flinders jsem se nakratko vratil zpet do Adelaide, abych odtud zamiril do sveho dalsiho cile Broken Hillu - maleho hornickeho mesta ve vnitrozemi, uprostred niceho. Tam jsem taky po drobnych obtizich s prepravou (vlak tam jezdi jen 2x tydne, a bohuzel uz pet dni predem nebyly zadne listky), kdy jsem musel jet oklikou s noclehem ve meste Mildura na rece Murray, cimz jsem si alespon prohledl jednu z hlavnich australskych zemedelskych, nakonec dorazil a byl vyzvednut rodinou meho spolubydliciho Nicka, ktery odtamtud pochazi a tudiz mi zprostredkoval prima ubytovani. Je pravda, ze nebyt Nicka, tak bych asi o Broken Hill ve svych pruvodcich ani nezavadil (prestoze je to, diky ohromnemu nerostnemu bohatstvi a tomu ze proste v sirokem dalekem okoli nic vetsiho neni, se svymi 20 tisici obyvately asi nejmensi mesto ktere se naleza na mapach sveta). Tim bych ale asi prisel o jednu z nejlepsich casti sveho Australskeho pobytu. Ne ze by samotne mesto bylo nejak vyjimecne a ani exkurze do dolu, zakladny letajicich doktoru ci mestske galerie zrejme nestoji za ty stovky kilometru co clovek musi prekonat aby se tam dostal. Nickovi rodice mi vsak poskytli nejen pristresi, ale povozili me i trochu po okoli. A tam je to uz opravdu ten pravy 'Outback'.

Vrcholem pak bylo, kdyz jsem jednu noc stravil v rodine jejich pratel, kteri maji takovou malou farmicku o rozloze 140 kilometru ctverecnych, nejakych 70 km od Broken Hillu a 30km od nejblizsiho souseda. V normalnim stavu mivaji asi 4 tisice ovci, jelikoz vsak posledni roky panuje extremni sucho, tak se jim ted jejich pocet zredukoval asi na 500. A po pravde receno, clovek nechape, jak tam v te vyprahle krajine, muze prezit byd jen jedna jedina. Pan domaci mi vsak vysvetlil, ze to co ted vidim, tj. ten ridky porost zakrsle vyschle zlute buse, je v pohode a ze je to ted vlastne zelena zeme, nebot o vanocich jim zaprselo (po predchozich 14 mesicich! bez deste). Pry bylo mnohem hur, coz mi dokazal i na fotce prachove boure z predvanocniho obdobi. A musim rict, ze mel pravdu. Na te fotce od baraku totiz uz nebyla ani ta zakrsla zluta bus, ale jen ruda zem a mracno prachu zenouci se na dum. Pak se mnou objel i dalsi casti pozemku, aby mi dokazal, ze tam opravdu i nejake ty ovce ziji a ze se tam da najit i voda a vysvetlil mi sofistikovany system vetrnych kol, ktere ji pumpuji nekolik kilometru dlouhymi hadicemi k domu. Takze pro me uzasny zazitek, navic ty lidi byli hrozne fajn a jejich baracek plny zvirat (3 psi, 5 kocek, papousek, ochoceny klokan, kralici, drubez,...) jsem si take zamiloval. Pravda, trochu me znervoznili, kdyz odpoved na dotaz proc maji tolik kocek byla, ze je to proti hadum, ze pry uz tak ztratili par psu a za kocky jsou lepsi a hadi se pak drzi daleko od domu. Nicmene ze pred tydnem jim stejne jeden do baraku vlez, deti ho videli v kuchyni, ale bohuzel ho pak nenasli, takze se musel nejspis schovat nekde ve zdi, ale ted uz bude nejspis pryc, ... dobrou noc J.

V Broken Hillu jsem pobyval akorat v dobe, kdy se Nickovi rodice rozholdli ze se po 50 letech zivota v BH odstehuji a tak jsem s nimi absolvoval i baleni a nakonec i cestu smerem k novemu domovu, v jiz mnohem privetivejsi krajine asi jen 200km od vychodniho pobrezi. V mestecku Dubbo po ceste jsem jim moc podekoval, odpojil se a brzy rano druheho dne sedl na bus do Sydney.

V Sydney jsem stravil 4 dny a musim rict, ze bych tam klidne vydrzel i dele. Konecne jedno poradne velke mesto, ktere ma svou vlastni jedinecnou atmosferu, radu mist ktere opravdu stoji za to videt, mesto ktere ma lidi v ulicich, ktere zije. Navic situovane v nadhernem miste v zatoce pristavu. Proslula opera je bezesporu zajimavou a originalni stavbou, ale troufam si rici, ze kdyby na tom miste kde stoji (ze trech stran obklopena vodou, viditelna z velke casti zalivu, v pozadi mesto a Harbour bridge) postavili cokoliv byt jen trochu napaditeho, stane se to slavnym. A tak jsem prochazel mesto, zaverka fotoaparatu cvakala, a do hostelu jsem se kazdodenne vracel az nekdy k pulnoci zcela vycerpan.

Jedinym jednodennim vyletem ze Sydney ktery jsem podnikl byly Modre hory. Da se tam dostat celkem snadno vlakem a urcite to stoji za to. Uz jenom za tu vyhlidku ze skalnich utesu do zalesnenych udoli. Bohuzel ja jsem se tam dostal az po poledni, takze jsem stihl uz udelat jenom takovou kratsi 3 hodinovou turu. Prselo a po desti to pak tam dole v udoli uprostred lesa bylo takove pekne, tajemne, navic hory pak dostaly odpravdu ten namodraly nadech. Myslim ze mit vic casu, daji se tam delat krasne treky. Nadherne lesy, strme skaly, obrovske prostory, nedotcena priroda (pred 5 lety tam dokonce na jednom miste, ktere se taji, objevili dosud neznamy druh borovice, do te doby znamy pouze z pravekych zkamenelin).

Se Sydney jsem se jeste cestou do Brisbane stavil v Byron Bay, nejvychodnejsim mestecku Australie, proslulem surfarskymi plazemi a alternativni kulturou. Tam jsem se vyjel take potapet, ale tak pekne jako v Cairns to nebylo, bylo hur videt, navic jsem mel problem pri sestupu s pretlakovanim usi, takze mi pak uz dole nezbyvalo moc casu.

Pak uz jen zpet do Brisbane, navstivit Nicka v jeho nove praci v Australia zoo (severne od Brisbane, vlastni to spravny chlapek, kteremu se rika crocodile hunter a ktery ma sve vlastni porady v televizi, v nichz se vydava do ruznych koncit sveta za temi nejnebezpecnejsimi zviraty, a zacinalo to jako utulek pro nebezpecne krokodyly, ktere po svete odchytil), uzavrit praci a rozloucit se na universite, rozloucit se s kamarady, zbalit veci a vzhuru na letiste. Dnes odletam do Singaporu a odtamtud do Malajsie. Do Prahy se vratim 17.unora.

Mejte se moc pekne a uz se tesim az se s vami zas uvidim.

Martin

P.S.
Jeste na zaver jedna Australska zajimavost z jineho koutku, kterou mi pripomnelo to, ze ted v Queenslandu bezi reklamni kampan pred volbama. Evidentne totiz nejsme sami, kdo se potyka s nizkou volebni ucasti. Australane si s tim vsak poradili sverazne. Ucast u voleb je povinna, kdo neprijde, dostane pokutu. Ze by inspirace pro nase politiky ...?

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka