Australský zpravodaj 4

Ahoj kamaradi,

Neni tomu dlouho co jsem se vratil z prodlouzenych prazdnin. Nebyly jich sice 2 roky, ale jen dva tydny, ale stalo to za to. Spolu s kamaradem Michalem, ktery je tady exchange studentem stejne jako ja, jsme behem nich stihli prejit jeden tropicky a jeden pisecny ostrov a potapet se na Velkem koralovem utesu.

Ale vezmeme to pekne po poradku. Cilem cislo jedna byl ostrov Hinchinbrook, lezici kousek od pobrezi v severnim Queenslandu. V nedeli vecer jsme tedy sedli na vlak (jezdici 2x tydne) a tento nam po 26 hodinach a asi 1700 kilometrech na pozadani zastavil v malem zapadakove na pobrezi jmenem Cardwell. Toto mestecko se sestava z rady domu roztrousenych podel hlavni silnice a v centru se honosi pamatnikem, ze v jistem roce 5 km na sever odtud pry mozna jednou prosel jisty cestovatel :-). Protoze se nemuze stat ani plazovym letoviskem, nebot plaze u nej jsou bahnite a obyvane krokodyly snazi se tezit svuj turisticky potencial alespon z prilehlych ostrovu. Prim mezi nimi pak hraje 39 300 ha veliky ostrov Hinchinbrook lezici od brehu coby kamenem dohodil. Turiste kteri tak nahodou do Cardwellu zavitaji se mohou vypravit na jednodenni plavbu, behem niz si prohlednou zatoku porostlou mangrovy, mozna uvidi morske sireny a nakonec se asi hodinku projdou na jednom miste po plazi ostrova.

Pravym lakadlem pro nas "drsnaky":-) ale bylo zustat na ostrove pres noc a pokud mozno ho behem 4 dnu prejit ze severu na jih po stezce, ktera se nazyva Thorsborne trail a ktera je, jak mi i nekteri mi australsti pratele potvrdili, spolu s nekolika trasami v Tasmanii, pokladana za nejlepsi bushwalking v Australii. Zde vsak clovek narazi na problem. Cely ostrov je totiz narodnim parkem (nejvetsi a nejstarsi ostrovni narodni park v Australii), je neobydlen a jakakoliv lidska pritomnost na nem je silne a striktne limitovana a to na maximalne 40 lidi v danou dobu. Protoze Thorsborne trail trva v prumeru 4 dny, znamena to v prumeru 10 lidi denne. Ziskat povoleni tak byva velice obtizne a obecne se doporucuje zadat o nej tak 3-5 mesicu dopredu, v sezone pak s rocnim predstihem. My jsme meli nastesti kliku, nekdo svou rezervaci zrusil a tak jsme permit ani ne 14 dni pred odjezdem nakonec ziskali.

Jeste pred odjezdem na ostrov jsme se vsak museli stavit v mistnim stredisku NP, kde jsme museli shlednout povinne video o zasadach chovani v bushi a o taboreni beze stop. Tam jsme tez od pani rangerky vyfasovali mapu se zakrouskovanymi nalezisti pitne vody, misty pro taboreni a oblastmi obyvanymi krokodyli. Rovnez nam pro uklidneni ukazala obrazky par jedovatych hadu vcetne toho nejjedovatejsiho, ktery na te fotce mezi listy nebyl prakticky vubec videt a o kterem nam rekla, ze je to tzv. linylovec, tj. narozdil od ostatnich hadu pred vibracemi neutece, ale zustane lezet schovany mezi listim a ceka, az korist prijde k nemu. Cloveka sice za korist nepovazuje a tak na Vas nezautoci, ovsem pokud na nej neslapnete. To pak muze byt na ostrove, kdy jste treba dva dny cesty od mista kam jednou denne jezdi lod dost fatalni. Ale tak moc znepokojovat se pry zase nemame, neb za dobu co tam spravcuje pry na ostrove zemrel jen jeden clovek a to navic nejspis zizni a vysilenim.

Takto vybaveni radami jsme se po noci stravene ve stanu u jedineho mistniho hostelu konecne dostavili k prevoznikovi, ktery nas dovezl na ostrov. Spolu s nami ten den razili na ostrov jeste dva australane (otec s dcerou), ktere jsme pak potkavali vecer na taboristich a dva Anglani. Ti se ukazali jako spravni neznalci, nebot se dokazali navzajem ztratit uz na prvnim vrcholu a kdyz se pak konecne i s nasi pomoci nasli a kdyz jsme jim dali napit, nebot jejich zasoby vody jim uz dosly, bylo uz po poledni a tedy na povazenou, vzhledem k tomu, ze oni meli povoleni jen na dve noci a tudiz museli ujit ve 2 dnech to, co se jinak chodi dny tri (kdyz neprijdete na smluvenou dobu k prevoznikovi vyhlasi po vas patrani). Pote co nas ujistili, ze to zvladnou a na to planovane taboriste vzdalene tak 9-10 hodin a nachazejici se za destnym pralesem, mokrady a oblasti obyvanou krokodyly dnes v noci kazdopadne dojdou, se s nami rozloucili a uprkem vyrazili kupredu.

Dalsi putovani po ostrove jiz probehlo celkem v klidu. Krokodyly jsme nevideli, hady jen dva a tak jsme si mohli v klidu uzivat prirodnich kras ktere Hinchinbrook nabizi. Na ostrove je uzasna jeho ruznorodost. Najdete zde prekrasne plaze i hluboke zatoky prorostle mangrovy, eukalyptove haje i destny prales, baziny i kamenite horske oblasti. Relief se totiz hned za plazi zveda a cela centralni cast ostrova je pak tvorena horskym masivem s nejvyssi horou Mt. Bowen ktera je se 1100 m.n.m. sestou nejvyssi horou Queenslandu, a s odpovidajici vegetaci jiz dominuji zejmena "travni stromy". Perlickou na dortu pak byly nadherne koupacky v tunich pod vodopady.

Zcela uspokojeni jsme pak 4.den dorazili na smluvene misto a za vydridussky peniz se nechali prevest zpet na pevninu a odtamtud busem zpet do Cardwellu. Jeste pred tim jsme s usmeskem sledovali skupinu asi 6 divek stredoskolskeho veku, ktere s vedoucim prave vyrazeli na prechod ostrova opacnym smerem a pri vystupovani z barky kolem sebe do daleka sirily vune parfemu. Od prevoznika jsme take dozvedeli ze nasi Anglicti pratele to pry taky nakonec zvladli a byt trochu uriceni a rozhadani na cilove misto nakonec dorazili.

Z Cardwellu jsme se presunuli dalsich 300km na sever do Cairns, metropole tropickeho Queenslendu a zaroven brany k Velkemu barierovemu utesu, ktery je v techto mistech pevnine nejblize (asi 60km). Prvni den jsme jeste bohuzel venovali jedinemu typicky turistickemu vyletu na nasi ceste a dali na doporuceni pruvodcu a kupodivu i nekterych australanu a za drahny peniz jsme se spolu s davy ostatnich turistu nechali vyvest turistickym vlakem kolem "nadhernych" vodopadu, v nichz vsak temer nebyla voda, a "uzasnym" destnym lesem, kterym jsme predtim tri dny chodili, na nahorni plosinu do vesnicky Kuranda, ktera jak se ukazalo nebyla nicim jinym nez obrovkym trzistem, zejmena s vyrobky domorodcu, kde mel turista dost prilezitosti jak prijit o dalsi sumu penez drive nez ho odvezli zpet do Cairns. A tak snad jedinou zajimavosti tohoto dne byla jizda zpet do Cairns dlouhatanskou lanovkou vedouci pralesem nad korunami stromu.

Zbyle 4 dny v Cairns jsme pak jiz venovali tomu, kvuli cemu jsme tam prijeli. S vedomim ze takova prilezitost se mockrat za zivot nenaskytne, prihlasili jsme se zde do zakladniho potapeckeho kursu. Ten byl po 2 dnech v bazenu zakoncen 2 dny a 4 ponory na miste zvanem Tri sestry na utesu Milton, ktere je Lonely planetem zarazeno mezi 10 nejlepsich potapeckych lokalit sveta. Po pravde pobyt pod vodou byl pro me zejmena prvni den docela vysvobozenim, nebot na palube jsem trpel morskou nemoci a pravidelne z ni krmil rybicky :-). Podmorsky svet byl ale uzasny, nadherne koraly, spousta ryb a dalsich zivocichu, ktere ani nedovedu pojmenovat a kdyz jsme pak druhy den objevili i maleho rejnoka a velkou morskou zelvu a na ceste se nam pak zjevilo par metru od lodi i hejno delfinu a nasledne i morsky had, byly zazitky dokonany. Ze slibovanych atrakci jsme nakonec nevideli snad jen zraloky, kteri se sice na utesu vyskytuji, ale pouze lidem nenebezpecne druhy, ktere se jeste behem evolucniho procesu nestacily naucit, ze to velke divne bublajici cosi ma ve skutecnosti k sobe pripnutou i snadnou a chutnou veceri.

Tretim a poslednim mistem v poradi byl ostrov Fraser. Ten lezi jiz jen asi 300km od Brisbane a je nejvetsim pisecnym ostrovem na svete. Jeho hlavni neprerusena plaz na vychodni strane ostrova meri 110 km. Prestoze cely pisecny, je diky hojnym srazkam a tryskajicim podzemnim vodam bohate porostly vegetaci. Na ostrove sice zadne pevne silnice nejsou, ale pisecne cesty a zejmena pak hlavni plaz jsou rajem pro priznivce terenaku s nahonem na vsechna ctyri kola. Plaz se pak stava takovou malou dalnici, kde plati normalni pravidla silnicniho provozu a kde si to auta svisti klidne devadesatkou. Na tereni safari, jak to nazyvaji, je tady taky orientovan veskery turisticky prumysl. Odvaznejsi a vice pocetni cestovatele si pujci auto sami, ostatni se nechaji odchytit nejakou cestovkou, ktera da dohromady skupinu 8-12 lidi, vybavi je vsim potrebnym k nekolikadennimu taboreni, mapami a planem cesty a nacpe do jednoho velkeho terenaku a odesle na ostrov. My jsme se vsak nenechali zadnou s techto nabidek zlakat a rozhodli jsme se, ze si zkusime cast ostrova projit po svych, cimz jsme se zaroven pasovali do role naprostych podivinu.

Nastesti po prekonani priblizovacich problemu se ukazalo, ze v centralni casti ostrova opravdu existuje i jeden krasny, byd temer neuzivany, turisticky okruh, ktery se da behem tri dnu ujit. Vedl vesmes po pesinach vzrostlym lesem, v nemz nebyly vyjimkou ani 50 m velikani a kolem nadhernych pruzracnych jezer, kterymi je ostrov Fraser zejmena prosluly. Rozdil mezi koupanim se v opustenem jezere a v tom, u ktereho z terenaku vyskakuji na plaz skupinky backpakeru je zrejmy. Usek vedouci po motorizovane plazi pomerne zahy omrzel, ale nastesti byl dosti zkracen uspesnym stopem.

Z fauny jsme na Fraseru videli zejmena jesterky - male, vetsi a jeste vetsi (pres metr merici varany). Hlavnim nebezpecim (a pro me samozrejme, jak mnozi vedi, i zrejmym predmetem zajmu) na ostrove meli byt divoci Dingove. Lide je tu driv krmili (nyni je to trestne) a oni to pak zacali vyzadovat a stali se agresivnimi. Avsak my, prestoze s holi v jedne ruce a fotakem ve druhe jsme byli neustale pripraveni, jsme bohuzel ani za tri dny chozeni zadneho nevideli.

Pak uz pohadka skoncila a nasledoval jen nocni presun zpet do Brisbane a hned rano navrat do normalniho zivota a honeni toho, co se mezitim ve skole a v laborce nakupilo. Dalsi vetsi cestovani se chysta asi az po konci semestru.

Jeste jedna zprava z jineho soudku. Cela Australie v soucasne dobe zije nejvetsi sportovni udalosti od olympiady v Sydney - mistrovstvim sveta v rugby. To se kona jen jednou za 4 roky a letos poprve na australske pude. Jak to tak sleduju tak mi to trochu pripomina mistrovstvi sveta v hokeji. Taky obrovska popularita, ale jen v nekolika malo zemich. Stejne jako v hokeji i v rugby je jen par velmoci (Anglie, Francie, Australie, Novy Zeland, Jizni Afrika) ktere hraji realne o titul a zbytek zemi je vicemene dopoctu. Cesi tu bohuzel nejsou. Odbornikem na rugby nejsem, ale pote co jsem si precetl, ze jsme v kvalifikaci prohrali s Rumunskem 31:5 a pote sledoval jak si Australane Rumuny povodili 90:8 jsem usoudil, ze ke spicce v tomto sportu asi nepatrime :-).

Jestli jste se procetli az sem, tak mate muj obdiv a zaroven i uklidneni, ze pro dnesek je to uz vse. Dekuji za vsechny emaily, ktere mi posilate a preji Vam at se mate doma stejne dobre jako ja tady.

Z Brisbane Vas zdravi.

Martin

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka