Podzimní přechod Orlických hor

aneb Poslední? drsná akce roku 2003

foto

O víkendu prodlouženém svátkem 17. listopadu se uskutečnil za důstojné účasti šesti odvážlivců podzimní vandr. Organizátorem byl tentokráte Milan A. a účastníky byli Kamila H., Alena V., Milan B., Radek F. a Zdeněk M.

Vše začalo v pátek odpoledne v malebném městečku se zachovalým středověkým jádrem - v Novém městě nad Metují. Sem postupně dorazili Milan A., po něm Kamila, pak Alena a nakonec večer Milan B. a Radek. My pátečníci jsme se sešli na mírně rozkopaném historickém náměstí v útulné hospůdce U Paďoura. Po bouřlivé diskusi nad žejdlíkem pěnivého moku a nad mapou o tom, zda půjdeme v noci přes doly a hory po červené turistické značce, či zde popojdeme jen kousek za Město po modré značce, zvítězila ta racionální, to jest druhá z obou variant. Nocovali jsme v lese, mezi skalkou a zurčícím potůčkem kousek za areálem jakéhosi letního dětského tábora.

V sobotu jsme vstali dosti brzo, cca o osmé hodině ranní, a na půl jedenácté jsme si se Zdeňkem dohodli sraz v hostinci zvaném Peklo. A již o čtvrt na dvanáct, ani ne s hodinovým zpožděním, jsme se shledali se Zdeňkem, který přišel z Náchodu a již hodinu na nás čekal. V Pekle zrovna měli zvěřinové hody, tak jsme ochutnali trochu lesních dobrot a vydali jsme se přes Nový Hrádek do Olešnice v Orlických horách, kde začíná nástup na hřeben Orlických hor. Na Olešnické náměstí jsme dorazili před soumrakem a dlouhém váhání jsme se rozhodli neminout zdejší hospůdku bez povšimnutí, nýbrž náležitě se před výstupem posilnit. Na hřeben jsme pak vyběhli jako by nic. Ale, ouha! zde nás čekalo jiné počasí, nežli bylo pod horami. Teplota byla pod bodem mrazu, vlhkost vzduchu vyšší jednoho sta procent a do toho vál ještě vítr. Prostě o útulném bivakování jsme si mohli nechat jen zdát a k přístřešku HS pod Velkou Deštnou bylo ještě docela daleko. Nicméně po několika kilometrech hřebenové tůry jsme dorazili na Masarykovu chatu na Šerlichu a zde se nám podařilo jako zázrakem vyjednat u nájemce chaty KČT ubytování v jakési depandaci pár desítek metrů vedle. Právě v ní probíhal pře sezónní údržba-rekonstrukce, nicméně topení topilo, teplá voda ve sprchách tekla a my jsme díky rekonstrukci měli celou budovu jen pro sebe. Takže po občerstvení v nádherné dřevěné jídelně Masarykovy chaty nás čekal neobvykle luxusní nocleh.

Ráno jsme se probudili do až kýčovitě malebné inverze, sluníčko svítilo nad námi a mlhy se povalovali dole pod námi. Nic však netrvá věčně ani l... k j... s..., takže než jsme se vyhrabali za spacáků, posnídali a připravili se k další cestě, tak se do mlh zahalil i celý hřeben hor i s námi. Nedělní tůra vedla přes sedlo Šerlich, kolem Malé a Velké Deštné (s odbočkou na Velkou Deštnou), přes další tři tisícovky Korunu, Homoli a Tetřevec ke Kunštátské kapli a dále na pěticestí, na kterém, ač střízliv jsem napočítal šest cest. Zde se naše skupina rozdělila. Milan A. a Kamila nijak nespěchali do civilisace, chtěli ještě jednu noc strávit v přírodě a proto zamířili ke známému pěchotní srubu jménem Hanička a odtud měli namířeno někam k Zemské bráně. Alena, Milan B. a Radek se vydali nejkratší cestou na vlak, tj. přes obec Říčky v Orlických horách do městečka Rokytnice v Orlických horách, na a Zdeněk šel rovněž na vlak,avšak ne nejkratším směrem a až k Haničce šel s pondělní skupinou. Opět jsme se s ním sešli na nádraží v Rokytnici a do Prahy na nádraží státní dráhy (KKStB) jsme cestovali ve čtyřech, čtyřmi osobními vlaky.

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka