Velikonoce 2000

Je patek 21.4., zacina prvni z rady prodlouzenych vikendu. Patek 21.4. ma v letosnim kalendari privlastek Velky, krestane v tento den vzpominaji utrpeni Krista, zvony odletli do Rima a misto jejich hlasu lze slyset jen rechtani deti, zide si pripominaji osvobozeni z egyptskeho zajeti, pohane slavili prichod jara, v temnych hvozdech se otviraji skaly s poklady, obchodnici se snazi prodat posledni beranky, cokoladove zajice a vajicka, hasici na vesnicich chystaji posvicenske zabavy, kluci pletou pomlazky... A my se stejne jako loni, predloni, predpredloni a asi jeste 5 predchozich let se schazime na nadrazi, abychom provazeni dunenim kol a houkanim vlaku opustili civilizaci a stravili svatky jara kdesi v prirode. Letos jsme se nechali z Prahy unaset Brnenskym drakem smerem na vychod. Bylo nas 7: Jirka, Iva, Kamila, Tomas, Hanka, Marcela a ja. Cesta prijemne utikala a tak jsme po chvili vystoupili z vlaku, ktery zmizel v dalce, stali v Ceske Trebove a vsude kolem prazce. Bylo jaro, ksandy jsme nikdo nemeli, vlastovek jsem si take nevsiml. Ani prazec jsme nedostali, asi nas zadna divka z Trebove nema rada a deda Mraz na jare nechodi. Tak jsme si sli aspon koupit pivo do nadrazniho obchudku a tam potkali naseho Moravskeho pruvodce Darka. A pak jsme lokalkou odjeli do Mladejova na Morave. Tam se nas pruvodce zmenil v neprijemneho celnika, ktery se snazil pomoci jednoduche slovni zameny z nas vyloudit pokutu. My, co mame zkusenosti s vyjednavanim o pokute v kradenem voze ukrajinske cizinecke policie, jsme se museli ale takovemu pocinani jenom smat. V Kolocave jsme se s celnikama dohodli a pak jsme sli na vodku, na Morave jsme celnikovi utekli do hospody. Je nutno priznat, ze ta hospoda byla asi za trest: nechutny kysely Zubr, na stolech pospavajici mistni, sosky madonek mezi vlajeckami pivovaru a neprijemna obsluha. Ale jeden kladny okamzik z hospody prece jen nemohu zapomenout, dostali jsme s Marcelou cenu od Darka za vitezstvi v soutezi z minuleho Dvacetniku. Chvili jsme to pretrpeli a pak vyrazili do kopce pres uzke koleje vzdalene od sebe jen 600 mm nahoru na hradiste. Tam jsme probudili Radka a spolecne dorazili na hreben, kde jsme nasli hezkou plosinku na spani. Zde jsme sice natahli protidestove provazky, ale plachty mohly v klidu zustat slozeny. Byly Velikonoce, pozdni vecer, nepadal snih, nemrzlo a my sedeli na celte jen v tricku a v kratasech.. No, zazili jste to nekdy?

Bila sobota nas privitala slunickem, zpevem ptaku a jasnou modrou oblohou, navic nas pruvodce se nabidl, ze nam prinese z vesnice cerstve rohliky. Proste, jak zpiva Hutka, Morava je pekna zem a dobry clovek jeste zije na Morave vino pije...

Tak jsme v rozeplych spacakach pockali na rohliky, mezitim k nim uvarili polevku, ruseni jen asi 10 m od nas jedoucim traktorem.

A pak nas cekala pohodova, hezka cesta lesem po hrebeni smerem na Prosec, obcas zpestrena vyhledem do krajiny, ci do opusteneho lomu, kde bylo mozno spatrit i koleje s ojedinelym, jiz zminenym rozchodem 600 mm. Vsichni je videli jen Iva ne, a ani na sobe nedala prilis znat, jak moc ji to mrzi. O tyden pozdeji bychom na onech kolejich mohli videt jezdit i malou parni masinku, ktera zde az do pocatku 90. let zajistovala kazdodenni dopravu vytezeneho samotu. Budem se sem muset jeste nekdy vratit. Nebot vetsinu vody jsme vypili hned brzy po ranu, abychom uvolnili prostor pro novou ze studanky zakreslene na mape, kterou jsme ale pozdeji nenasli, slunce palilo a ne kazdy chtel pit na zizen vino, tesili jsme se do hospody na Hrebeci. Byla zavrena, ale v dome vedle, ktery slouzi jako turisticka ubytovna jsme dostali od milych lidi vody, co kdo racil. A jak byla dobra. Poobedvali jsme z vlastnich zasob o kus dale pod nejvyssim bodem v okoli, pod Rohem, jehoz neprilis ostry vrchol se tyci do uctyhodne vysky 660,4 m nad morem. Silu na zdolani nejvyssiho cile nasi vypravy jsme vsak nalezli pouze 3: Radek, Marcela a ja. Ostatni vzdali a pritom byli tak blizko...

Jak jiz konstatoval v jednom denicku Karel, hezke veci se popisuji vyrazne hure, nez ty neprijemne, ci dramaticke, takze popis dalsi cesty po hrebeni bude velmi strucny. A ono je to asi dobre, treba to bude cist i David a navic jsme se dohodli, ze povidani bude napsano do dnesniho ( stredecniho ) poledne a ja uz mam malo casu.

Takze rychle dolu, rozkvetlou aleji do Krenova, prochazime kolem Obecniho uradu, pred nami vidime Obecni bufet a za rohem je Obecni hospoda. Po horkem dni je chut na pivo velika a dali bychom si i neci k jidlu. Vchazime tedy dovnitr, hospoda je to velika, socialisticky zarizena, i pres otevrena okna nechutne zakourena, jidla se nepodavaji zadna. Je nepochopitelne, proc vetsina zvolila misto uvnitr a nebyli ochotni zkusit si sednout ven.

Kdyz jsme hospodu opustili, chybelo do tmy nekolik poslednich minut. Misto v lese na spani nachazime jiz potme. Natahujeme provazky, delame ohen, varime, sedi se u ohne, pecou se spizy a slanina, zpiva se, pije se caj, caj s rumem, caj s Amaretem, vino, Amareto... Postupne nekteri usinaji a odchazeji spat. Zdali zni hlasy z obecni zabavy na obecnim hristi ve Krenove.

Nedelni svatecni rano, s Darkem varime jiz klasickou svatecni videnskou kavu, Marcela ji letos doplnuje svatecni cukrarnou, ke kave se podavaji oplatky se slehackou a vajecnym konakem. Balime, dobyvame Krenovske hradiste a pokracujeme dale rozpalenou moravskou krajimou okolo poutniho kostelika sv. Bartolomeje s velmi luxusni poustevnou smerem k Jevicku. Zde lze spatrit v krajine velmi sympaticky prvek, dalnicni teleso s nekolika mosty zcela bez provozu, jak postupne zarusta travou a krovim, proste zrusenou dalnici. Vylezame na ni a prestoze je vsem horko, ponekud nesmyslne se slunime na dalnicnim moste. Klidek, pohoda, zadny smrad, zadny hluk, zadne nehody a kvileni sanitek, zadne rozjete zaby a ptaci, takhle kdyby vypadaly vsechny dalnice u nas. Od dalnice mirime polni cestou pres kopecek k lesu, dolu k udolni nadrzi. Horko vrcholi. Osvezujici voda laka vsechny krome Hanky a Jirky. Kolem nadrze je ponekud zivo a plavky z nas nema nikdo. Nezbyva nez nalezt misto sice z mnoha dalsich obsazenych mist viditelne, u cesticky trochu mene frekventovane, lec preci jen trochu skryte a proste tuto skutecnost ignorovat a spolehat na to, ze ani na katolicky zalozene Morave, se nanajde nikdo, koho by takovy drobny nedostatek v uboru pohorsoval natolik, ze by chtel volat policii.

Osvezeni jsme dosli do Velkych Opatovic, kde jsme pokracovali v osvezovani pivem, dzusem, polevkou, moravskym vrabcem,gulasem a pohary na prijemne zahradce a zmrzlinou v sympaticke cukrarne. A protoze nedele byla dnem osvezovacim, pokracovali jsme v osvezovani i po vystupu zarubanou cestou presdalsi hradiste - o kus dale nam osvezeni v lese poskytl Frantiskuv pramen. Po casti osvezovaci jsme opet vyprahli pri dlouhe ceste pres Boskovickou brazdu, kolem velkokapacitniho veprina nad Boretin, na misto dalsiho noclehu a veceru s taborakem. Vecer trochu foukalo, ti mekci zpanikarili a natahli plachty. Musim se zminit take o tom, ze zde nam nejvyhodneji zvolena poloha noclehu, umoznila rano uskutecnit mimoradne biologicke pozorovani. Kdyz jsme se rano s Marcelou probudili, zjistili jsme, ze okoli nasi celty i nektere jeji casti jsou huste pokryty pobihajicimi mravenci. Byli to ale mravenci cerni - ti hodni, jak samozrejme kazdy vi ze zakladnich knizek o hmyzu od O. Sekory, takze vubec nevime, proc se nam Tomas vecer smal, ze spime nejblize mravenisti. Samozrejme se nam ohleduplne vyhybali, aby nas neprobudili, natoz aby snad nektereho napadlo nas kousnout. Jo, byt to ti zrzavi, co zajali i Ferdu, to by s nama asi bylo zle. Protoze ale byli hodni, nasypali jsme jim rozdrobene telky a nasledujici 2 hodiny sledovali, jak se kousky susenek postupne premistuji smerem k mravenisti a ruznymi otvory v nem mizi. Samozrejme i pondelni, svatecni rano byla cukrarna s videnskou kavou a videnskym mazancem.

Pak probehli pohanske tradice, vykoledovali jsme si vselika vajicka, ty od Ivy v horku zhnedli a zesladli, Hance v batohu trochu zkvasili, takze v pondeli jiz byli zcela tekute a obsahovali asi 20% alkoholu, Marcele se dokonce o letosnich teplych Velikonocich v batohu vyklubala zluta kuratka. Cestou na vlak do Skalice nad Svitavou jsme v pondeli jeste prosli Boskovice, prohledli zamek i zriceninu a my, co nam stacilo navstivit v Boskovicich jen jednu hospodu, jsme stihli i prohlednout zidovske mesto. Nejvice se nam z nej asi libila vinoteka se 400 druhy vin, inu Morava je pekna zem, na jeji slavu pripijem..., zpiva J. Hutka. Vsechny jsme s sebou vzit ale nemohli a tak nas cestou zpet provazeli jen Portugal Modry a Frankovka Cervena. Na vlak jsme tradicne dosli jako kralove, nekteri sice popobihali, ale to bylo zcela zbytecne. Z vlaku mavame poradatelovi, podareny vikend pomalu konci.

S vyse zminenymi prijemnymi spolecniky, kteri se k nam pridali v Boskovicich, cesta rychle ubihala. Bohuzel, pred Kolinem nas oba ponekud nahle a predcasne opustili. A tak jsme s Marcelou vystoupili take, dal uz by to asi byla nuda.

Zdenek

S velkou casti vypravy jsem se sesel v Ceske Trebove u vchodu do samosky na nadrazi a pak na lavicce pred nadrazim. Nastoupili jsme do vlacku smer Mladejov na Morave, kde jsme po chvili i vystoupili. Po handrkovani pri pasove kontrole, kdy nikdo neznal presne cislo sveho vlastniho (telesneho) pasu a kdy vychytrali prazacci odmitali zaplatit poplatek za tuto hrubou neznalost, jsme se rozesli naprosto chybnym smerem (podeziram aktery odchodu, ze se predevsim snazili uniknout zaplaceni poplatku, a tak sli predevsim nekam pryc). To vsak nevadilo v tom, abychom se zazracnym zpusobem nedostali k restauracnimu zarizeni a nasledne i do nej. Pote, kdy jsem zcela vyjimecne zahanbil pivni narod cesky v poctu vypitych sklenic (3 oproti 2 resp.1), jsme vyrazili vzhuru vzhuru.Na Mladejovskem hradisku jsme probudili Radka, ktery byl v takovem hroznem stavu, ze spal pod stolem na vyhlidce. Pak jsme si nasli ubytovani asi o pul km dale a sli do hajan.

Rano jsem si skocil do dediny do obchodu pro rohliky a mlicko, cimz jsem si denni porci km prodlouzil o nejakym 5 - 6 techto jednotek. Me obavy, ze na mne budou ostatni muset znudene cekat, se ukazaly lichymi, neb nekteri nevylezli za tu hodinu a fous ani ze spacaku. Po vydatne snidani jsme vyrazili na cestu. Ta vedla 18 km peknym lesem po hrebeni k jihu, pouze v puli ji prerusila vesnicka Hrebec, kde byla podle rozcestniku mapy i ve skutecnosti hospoda - v sobotu a nedeli vsak zavrena. Nezbylo, nez navazat kontakt s majiteli mistni ubytovny (80,- Kc za noc pri skupine min.10 osob) a nabrat zasoby vody. Jeste predtim se vsak nekteri zajimali o uzkorozchodnou zeleznicku k mistnim lomum (zde snad informace doplni povolanejsi).

Od Hrebce jsme pokracovali prevazne po okraji ostreho srazu k marianskemu obrazku a k polorozborene kaplicce, az jsme narazili na silnici do Krenova. Cesta mimo les byla lemovana rozkvetlymi tresnemi, ktere belostne svitily a krasne vonely. V Krenove byl zajimavy kostel, za nim obecni jidelna (zavrena), obecni urad (zavreny) a obecni hospoda (otevrena). Zde jsme stravili po celodennim putovani nekolik prijemnych chvil, ktere ale zacaly protahovat do chvil mene prijemnych (pro ty, kteri uz zahnali zizen, dalsi napoje jiz nechteli a k jidlu si nic nemohli obednat, neb nic nebylo. Tak jsme se nakonec prece jen zvedli, abychom usli jeste ten kilometr k mistu, kde jsme chteli nocovat. Nasli jsme ho tak akorat vcas, abychom si upravili loze a jiz za tmy se najedli a rozdelali ohynek, u ktereho nam marcela (vlastne i Iva) hrala na kytaru, my do toho pribekavali, popijeli ruzne varianty caje (samotny, posleze s rumem, s cukrem, s amarettem). Ve dve hodiny jsme u ohne zustali Jirka K., Kamila a ja. Kamila nam pak pristi den nadala, ze tam s nami nemela zustavat (ani uz nevim proc) a my ji pritom nenutili. Probirali jsme vaznejsi temata okolo Dvacitky, ale spise to nikam nevedlo, tak jsme sli spat taky. Uz vecer jsme vedeli, ze spime na nejake terasce ve svahu a ohen delame na jine, ale rano jsme zjistili, ze tech teras bylo vice - spali jsme primo pod zbytky slovanskeho hradiste. Vyrazili jsme notne pozde (bylo nutno udelat take videnskou kavu) a cestou jsme se pomerne casto a na dlouho zastavovali (Marcela si mysli pravy opak). Kolem kostelika svateho Bartolomeje jsme pritom temer probehli (to nakouknuti nebyla zastavka), abychom se zastavili u zbytku stare nedostavene nemecke dalnice, kde si vsichni vylezli na most, uvelebili se na slunicku uprostred jakesi skladky a moc se jim tam libilo. Cedule s oznacenim pocatku Jevicka byla asi 300 m od nas, a tak nekteri prisli s prapodivnym napadem (a byly to damy), ze by nebylo spatne zajit do hospody (formulace byla ponekud jina , vyznam stejny). To mne mirne rozladilo, hodil jsem bagl na zada a vydal se smerem od Jevicka. Kupodivu, kdyz jsem se po pul kilometru ohledl Na moste nebyl nikdo, a vsichni smutne smerovali za mnou. Mel jsem naskok, tak jsem si stacil prohlidnout pamatnik na napoleonske valky a vojaky, kteri zemreli v polnim lazaretu. Pak jsme se ve dvou skupinach vydali hledat vodni... ...lizkosti dvou mravenist v mlazine na okraji paseky. Po priprave pelisku, byl pripraven ohen a vecere. Sedeli jsme pod bezmracnou oblohou plnou hvezdicek, poslouchali praskani ohne, zpivali, jen tak klabosili, postupne odpadavali, az jsme s Jirkou odpadli taky.

Rano Marcela se Zdenkem delali pokusy s mravenci - kolik unesou a jak rychle to unesou. Rozlamanou susenku dokazali uklidit do nekolik metru vzdaleneho mraveniste za 2 hodiny. Po snidani jsme si opet dali tradicni velikonocni videnskou kavu. Bylo pondeli velikonocni, takze jsme, ac neradi, museli vykonat nasi obcanskou povinnost a ponekud proklepat holkam lytka a zadecky. Moc se jim to nelibilo, zvlaste na mne se divali, jako bych je chtel zabit. A ja byl pritom tak jemny. Nemuzu za to, ze bylo hezky a ze si proto vzaly kratasy - vzdycky sleham pres lytka. Pak jsme dostali vysluzku, zvlaste povedena vajicka byla od Hanky, kdy jsme je dostavali a pak i pili po etapach. Dalsim prijemnym objevem bylo videnske vajicko (pivnim pratelum velmi pripominalo zejdlik s penivym mokem). Jednou nebo dvakrat se holky pokusily prokazovat nejake zcestne teorie o prestupnem roku a vymene roli, ale vzdy je to rychle preslo.

No, a pak jsme jiz v klidu dorazili na kraj Boskovic, Kde bylo westernove mestecko, pote do samotnych Boskovic, kde byla hospoda, ve ktere opet nevarili a jina hospoda, kde varili, ale ta se mi nelibila, a tak jsem se Zdenkem a Marcelou vyrazil na zriceninu hradu. Cestou jsme jeste stihli nakouknout do zidovske ctvrti a v krasnem obchudku koupit lahodny mok cervene barvy, plny blystiveho slunicka. Na hrade jsme tak ani nemuseli dlouho cekat na ostatni.

Cesta k vlaku zpocatku probihala prijemne za plynule chuze jsme s Kamilou plynule hovorili a chovatelskych koniccich svych i svych znamych a pribuznych. Pak jsme se ale dostali na silnici a silne priostrili tempo, neb hrozilo realne nebezpeci, ze ujedou vlaky mne i ostatnim. Vse jsme stihli, naposledy jsem se napil vinka a pak mi ostatni zmizeli v utrobach vlaku a pote i s vlakem v dali. Ja jsem tech 35 km do Brna absolvoval v pohode, vykoupal jsem se a zasel jsem si na veceri, kde jsem se ukrutne prejedl fazolove polevky s cabajkou a pikantni veprove smesi v bramboraku. A pak jsem sel spinkat.

Preji nam vsem vice takovych vydarenych akci, neb pocasicko nemohlo byt krasnejsi, nalada byla (vetsinou) skvela a kamaradi byli spica. Byly to zkratka "betalny" velikonoce.

Darek

Za zajimavy aspekt prave probehleho Velikonocniho vandru povazuji chronologicke poradi geomorfologickych soustav s jejich celky a podcelky, tak jak jsme jimi prechazeli.
1)Ceska tabule>Svitavska pahorkatina>Hrebcovsky hrbet
2)Sudetska soustava>Podorlicka pahorkatina
3)Ceskomoravska soustava>Brnenska vrchovina>Boskovicka brazda
Takze behem tri dnu jsme se prochazeli po trech ruznych geomorfologickych soustavach, coz se cloveku rozhodne nepodari kazdy vikend.

Jeste zajimavejsi sice byla Mladejovska uzkorozchodna prumyslova zeleznice, ale o te se jak doufam podrobne zmini sam Sef ve svem prispevku. K blizsimu seznameni s touto zeleznici doporucuji: Bauer Z., Zeithammer K. - Mladadejovska prumyslova draha, Praha 1993. Tuto brozuru rad zapujcim ke studijnim ucelum, aby ti co se nezucastnili videli, o co prisli.

Radek

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka